Tradičně krásné prostředí zdobí jednotlivé zastávky putovního festivalu po českých a moravských hradech. Výjimkou není ani Kunětická hora zasazená do malebného prostředí Pardubicka. Nejen krajinu však mohli fanoušci obdivovat, ale především skvělý výběr interpretů skrz celou tuzemskou hudební scénu.
Jeden z nejnavštěvovanějších památkových objektů Pardubického kraje hrad Kunětická hora, tento víkend spíš zůstal na okraji zájmu příchozích návštěvníků. Přednost před historickou dominantou tentokrát dostala hudba, a to konkrétně třetí zastávka festivalu České hrady, která se konala na louce u úpatí kopce, kde majestátní hrad stojí. Jubilejní desátý ročník opět nabídnul to nejlepší z české scény. Nechyběl Tomáš Klus, Mandrage ani třeba Kodymovi Wanastowi Vjecy či mladý objev současného popu
Adam Mišík.
Už páteční večer předehřál první příchozí fanoušky skromnějším leč pestrým výběrem skupin v čele s českou ska jedničkou Sto zvířat, slovenskými
Horkýže Slíže a konče skupinou Portless s Kryštofem Michalem v čele. Páteční zábavu pak ještě doplnil tradiční karneval v maskách.
Hlavním lákadlem však byl sobotní program, který nalákal fanoušky napříč všemi žánry. Na své si mohli přijít jak rockeři, milovníci současného mainstreamu i zasloužilí veteráni české pop-rockové hudby. Jednotliví interpreti byli rozděleni na dvě velikostně lehce rozdílné stage. Přičemž obě nabídli stejnou porci hudby bez zvlášť rozdílného odstupňování hvězd. Na hlavní stagi sice vystoupili v pozdních večerních hodinách Wanastowi Vjecy či Miro Žbirka, na té menší však řádila Vypsaná fiXa či rapper
Rytmus.
Náročnou pozici
otevírače programu dostala mladá skupina Dilated z Prahy, které za mikrofonem stojí sympatická zpěvačka Lucie Kadeřábková. Jejich hard-rock i s ohledem na nezáviděníhodný čas hraní o půl dvanácté dopoledne, však nic moc zajímavého nenabídl. Skupina se snažila a energie z nich sálala, ale strhnout postávající prořídlou skupinku přihlížejících nedokázala. Dilated trochu připomínají, i během výstupu zmiňovanou, kapelu
Matahari. Bohužel si nejsem jist, zda tato cesta povede dále, než na nynější dopolední časy tuzemských festivalů a objíždění místních rockových klubů.
Slovenská stálice No Name sice předvedla klasicky profesionální výkon a zahrála výběr svých největších hitů, lehce upadající zájem o ně je však přece jen znát. Dle reakce fanoušků u pódia, ale jejich hity "Čím to je?", "Prvá" či "Starosta" jen tak neomrzí.
První skutečný hudební zážitek přišel s charismatickým
Tomášem Klusem a jeho kapelou. Jeho bezprostřední, pozitivně naladěná show s mnohými improvizacemi musela nabít asi každého přítomného diváka. Kostru celého setu tvořily skladby z nejnovějšího alba "Proměnamě", a i když ho lze považovat za méně hitové než předchozí počin "Racek", písně u fanoušků fungovaly na jedničku. Ať už to byla "První píseň", "Oblomov" nebo "Napojen". Tomáš Klus momentálně patří určitě k nejzajímavějším a nejoriginálnějším interpretům u nás a album od alba, a vlastně i koncert od koncertu, se neustále zlepšuje a předvádí neotřelé hudební nápady. Zážitek navíc umocňovali místní hasiči, kteří rozpálené fanoušky za jejich hlasitého křiku kropili vydatně vodou. Vystoupení neuškodilo ani jeho poměrně brzké zařazení, naopak během něj získali návštěvníci potřebnou energii do dalších, někdy i pozdních, hodin.
Špatný výkon nepodali ani populární pop-punk-rockeři Mandrage, kteří předvedli kvalitní výkon a je vidět, že neustále muzikantsky rostou. Vystoupení se prakticky nedá nic vytknout. Zahráli své největší, dnes již notoricky profláklé, rádiové hity (mimo jiné "Šrouby a matice", "Františkovy Lázně", "Hledá se žena") i některé méně známe kousky z jejich aktuálního, rok starého alba "Siluety". Skupině však chyběl větší entuziazmus a kontakt s publikem, kterým třeba daleko více zaujal již zmiňovaný Tomáš Klus. Takto lze koncert Mandrage označit jako dobrý, ale určitě ne nezapomenutelný.
Tradičně výbornou práci odvedla pardubická Vypsaná fiXa, kerá je již léta koncertní festivalovou jistotou a za ty roky působení na české scéně už stačili vyprodukovat pěknou řádku hitů. Na Kunětické hoře tak zazněli klasiky jako "Stereoid", "Antidepresivní rybička", "Ledňáčci" či filmová "Čtyři slunce", která jejich set také otevírala. Poslední, velmi oceňovanou nahrávku "Krásný smutný den", pak zastupovala zřejmě jejich nejrychlejší pecka "Karma je Mike Tyson", swingová titulní "Krásný smutný den" a "Zapadá hipík".
Jelikož autor recenze je spíše rockově smýšlející, sety slovenského rappera Rytmuse a popového talenta Adama Mišíka vynechal. Zřejmě by nebylo dosaženo potřebné objektivity, ačkoliv pro pestrost programu je jejich zařazení v pořádku a rozumně mapuje současnou mainstreamovou scénu, jak zařazením již slavného, zkušeného Rytmuse, tak mladého, dosud stále relativně čerstvě scénou objeveného syna
Vladimíra Mišíka.
Po celou sobotu celou Kunětickou horu spalovalo opravdu úmorné vedro a každý mráček na obloze byl chvilkovou oázou. Naštěstí areál byl skvěle vybaven nejen stany s pivy, ale i různými koktejl bary, kavárnami i stánky s pivy ovocnými i nealkoholickými, které byly návštěvníky atakovány téměř neustále. Rozložení areálu bylo zřejmě na základě bohatých zkušeností organizátorů vymyšleno na výbornou, a tak na jídlo ani na pití nemusel člověk stát nějak dlouho a ani nemusel razit nekonečnou cestu. Toi Toiky byly také rozumně umístěny na jednom místě a ohrazeny, takže nestrašili porůznu po areálu. Pochvalu zaslouží i průběžné vyprazdňování košů, i když i České hrady by do budoucna měly zapřemýšlet nad systémem vratných kelímků, které by ušetřily práci uklízečům na konci festivalu a zabránily hromadění odpadků v průběhu dne po louce. Obě stage byly umístěny na mírném kopci, což ve výsledku mělo výhody i nevýhody. Pozitivní jistě byla skutečnost, že fanoušci na umělce viděli i z velké dálky. Ti nejblíže však museli upouštět od tancování a poskakování neboť na kopečku to šlo jen velmi obtížně a ve výsledku to mohlo být i trochu nebezpečné. Nemluvě o samozřejmé nepohodlnosti. Ale každému se zkrátka zavděčit nelze.
To nejlepší pak přišlo doopravdy na konec. Ačkoliv je
Robert Kodym lehce rozporuplnou osobností a také skupinu opustil dvorní baskytarista P.B.CH., Wanastowi Vjecy si publikum získali hned od první písničky. Zazněly hity jako "Sbírka zvadlejch růží", "Nahá", "Andělé" či "Bedna od Whiskey" a Kodym, obklopen prvotřídními tuzemskými hudebníky Štěpánem Smetáčkem,
Tomášem Varteckým a Radkem Havlíčkem, dobyl Kunětickou horu, která po této sladké tečce mohla v klidu ulehnout do dalšího celoročního spánku. Kdo však našel v Českých hradech zalíbení, nemusí čekat ani celý rok a může si vybrat nějakou z dalších zastávek festivalu, zase na jiném nesporně podobně atraktivním místě.