S druhou deskou "X" přichází Ed Sheeran po velkém úspěchu úvodního singlu "Sing", na kterém pracoval s Pharrellem Williamsem. Představuje na ní písničkářství v moderním kabátku, nabízející více popových melodií, více emocí a zároveň méně přeslazených cajdáků. Britský muzikant opět skóruje.
Ed Sheeran zažil před třemi lety s debutem
"+" masivní úspěch, nemalý podíl na něm měl singl "The A Team", který byl dokonce nominován na cenu Grammy v kategorii Song Of The Year. Britský hudebník tak měl rozhodně na co navazovat. Nejednomu fanouškovi se (hrůzou) postavily vlasy na hlavě, když rozcuchaný zrzek představil pilotní singl
"Sing", který měl do klasického
sheeranovského písničkářství, na které byli všichni do té doby zvyklí, sakramentsky daleko. Vyvstala tedy otázka, jak moc bude druhé album "X" (neboli "Multiply") ovlivněno nejen Pharrellem, ale celkově předimenzovaným moderním mainstreamovým zvukem. Ve výsledku se ale není čeho bát. Ed sice experimentuje, svému brnkání na kytaru ale přece jen zůstal věrný.
Spolupráce s producentem Jakem Goslingem, který na prvotním počinu dal téměř všem písním výslednou podobu, se osvědčila, nebyl tedy důvod ve společné krasojízdě nepokračovat. Goslingův rukopis se podepisuje hned na úvodní, romantikou překypující
"One", jež dává vzpomenout na intimní "Wake Me Up" či "This" z albové jedničky. Dostalo se však i na jiné, neméně šikovné producentské osobnosti - dočkáme se prací z dílny Bennyho Blanca, Jeffa Bhaskera,
Ricka Rubina a dalších. Zmíněný
Pharrell Williams se kromě "Sing" podílel dále na tracku "Runaway", který do konceptu desky překvapivě snadno zapadá a kupodivu nepůsobí jako pěst na oko.
Zatímco na debutu z roku 2011 se sčítalo, letošní novinka by podle názvu měla nabízet ještě mohutnější zněkolikanásobený zážitek. Ve skutečnosti se tak opravdu děje, i když ne ve všech případech. Násobí se vyznání lásky (
"Thinking Out Loud"), téma nevěry (
"Don't") či nepříjemná životní úskalí vycházející z osobních zkušeností (
"Afire Love"). Za zmínku stojí například i
"Bloodstream", jež koresponduje krutě syrovou a chladnou atmosférou, kterou umocňuje samotný text, či osobitá
"Photograph" určena pro všechny, kteří plynule hovoří a rozumí
sheeranštině. Na druhé straně břehu však stojí nezáživná "Nina", kterou se tak tak prokoušete. V "Tenerife Sea", adeptovi na nejnudnější track celé nahrávky, navíc spíše došlo ke kr(v)ácení, a to veškerých emocí a hlavně hudebních nápadů.
Deluxe edice
Pro věrné fanoušky lze opatření deluxe edice považovat takřka za nutnost. Disponuje čtyřmi skladbami navíc (respektive pěti v případě fyzického nosiče). Za její pořízení stojí už jen samotná přítomnost filmového hitu "I See Fire", ostatní bonusové kousky ale nijak nezaostávají. V "Take It Back", která zní mnohem chytlavěji než "The Man" na standardní verzi, Ed hrábl do strun a opět předvedl své rapové umění, "Shirtsleeves" zase melodicky lehce připomíná singlovou pohodovku "Drunk". Pár desítek korun navíc tedy rozhodně litovat nebudete.
Deska oproti prvotině sice působí méně kompaktně a těžko ji lze uchopit jako jednolitý celek, i tak do každé ze skladeb vložíte kus sebe. V některých případech se v písních naleznete ihned, v jiných se naopak ztratíte či jim budete těžko rozumět. Ke konci ale zjistíte, že jste britskému
singer/songwriterovi zbaštili úplně všechno, ať se již prezentuje jako zamilovaný klučina s hlavou v oblacích, či ten, komu bylo právě zlomeno srdce. V třiadvacetiletém muzikantovi totiž dříme přirozené charisma, jež mu spolu se zarytou skromností a citlivým projevem nelze nevěřit. V televizní hantýrce tomu říkají X faktor, my tomu říkáme dokonalé propojení přirozené osobitosti s hudebním talentem.
Sheeran se díky "X" posunul ještě více kupředu. Na jednom disku dokázal propojit tradiční písničkářství s moderním zvukem, aniž by z toho ve výsledku vznikl neposlouchatelný paskvil. Rodák ze Suffolku rozšířil své možnosti, zužitkoval je správným směrem a stále zůstal sám sebou - bez přetvářky a se srdcem na dlani.