V létě se v tisku dá dočíst o mnoha domácích i světových velkých hudebních festivalech. Existuje však alternativa pro ty, kteří jsou rádi v klidnějším prostředí, nepotřebují desetitisícové davy, ty největší hvězdy hudebního nebe a jde jim i o něco víc než jen nasytit ušní bubínky kvalitní hudební stravou.
Festival Kefasfest se letos konal již potřetí. V hlavě stálého jáhna Jana Jonáše Zaplatila se urodila myšlenka utvořit festival pro lidi, kteří nepotřebují ke své zábavě jen počítač, ale rádi vyrazí do krásného prostředí zříceniny kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích, poslechnou si dobrou muziku mnoha žánrů (hrálo se zde bigbítově, folkově, jazzrockově a prostor dostal i hip hop), setkají se se známými, přáteli, navážou zcela nové vztahy, zažijí spoustu dobrodružství a obohatí se mnoha nejen hudebními a duchovními zážitky.
Live: Kefasfest
místo: Dolní Kounice, Rosa Coeli
datum: 27.-28. června 2014
vystoupili: Žamboši, Petr Bende a Pavel Helan, schola Vkuse z Kunštátu a Sebranic, schola Nathanael, Jan Jonáš Zaplatil, Zdeněk Matuščin, Ti druzí, Hoří, NAAM, Darce, Café Industrial, SBM, Deep Inside
© facebook interpreta Prostor zde dostávají různé scholy i většinou zcela amatérské kapely. Letošek byl výjimečný v tom, že hudba dostala prostor už v pátek. Vsetínští akusticko-folk-rockoví
Žamboši nastavili svým energickým a živelným výkonem laťku pořádně vysoko, následující interpreti
Petr Bende s Pavlem Helanem však ji hladce přeskočili. Pomohla jim k tomu i šestice bohoslovců ze Zambie, kteří s tradičními africkými nástroji předvedli, že Afričané mají prostě rytmus v krvi. Bende si pak mohl dovolit říci, že už měl na svých koncertech předkapely z mnoha koutů naší republiky, z takové dálky mu ale publikum nerozehříval zatím nikdo. Vše je jednou poprvé.
Bende s Helanem se svým programem Kolotoč ve svých rukou prostřídali mnoho různých nástrojů, do svého vystoupení vmísili Bendeho romantiku, Helanův humor a to vše zastřešili svojí neskutečnou muzikálností, kterou si získali prakticky okamžitě přízeň několikasethlavého publika. Bende zahrál hity "Nad horú svítá", "Láska", "Jin a Jang", Helan je doplnil svými
skopičinami "Zahrádka" či "Zubařka" a postupně vystřihli i dvě písně, na něž čekali snad všichni - "Tráva" a "iBůh" (již brzy si budete moci přečíst původní rozhovor s oběma muzikanty a též recenzi na Helanovo aktuální album "iBůh" - pozn. red.)
První den festivalu pak pokračoval divadelním představením na téma Malého prince a závěr opatřil slovenský film "Všechny moje děti". Tato akce totiž není koncipována jen pro fanoušky hudby. Ruina Rosa Coeli nabízí i spoustu jiných možností. V jejich katakombách se tak odehrávaly líté boje v deskových hrách, zájemci si mohli vyzkoušet práci na hrnčířském kruhu, ochutnat z vybraných čajů, prohlédnout si několik výstav či se projet na loďkách po řece Jihlavě. Pro nejmenší pak zde byla připravena trampolína.
© facebook interpreta V sobotu už pak program patřil hlavně nejrůznějším scholám a kapelám. Kvalita produkce už zde byla kulantně řečeno variabilnější, ale většina vystoupení stála za to. K těm nejlepším patřilo sólo vystoupení již zmíněného Jana Jonáše Zaplatila, který zahrál i několik písní pocházejících z katalogu formace Bét-el. I když se na pódiu doprovázel jen kytarou a hostem, co hrál na cajon, mělo jeho vystoupení šmrnc a kvalitu. Přes tvrzení, že na kytaru umí jen pět akordů, bylo během chvíle vidět, že je vše jinak.
NAAM už hrábli do strun poněkud ostřeji. Kapela hrající od roku 1997 a sdružená především kolem rodiny Štěpánových hraje současnou českou i světovou worship music, v repertoáru však nechybí ani písně gospelové či acapella. Z jejich projevu byla jasně cítit rocková vyzrálost, zemitost, ženské vokály však dodaly jejich vystoupení i dostatek citu a určité uhlazenosti.
Téměř na úplný závěr pak vystoupila Schola Brněnské Mládeže (SBM - viz černobílé foto). Toto více jak padesátihlavé seskupení dalo pořádnou práci technikům nazvučit, vždyť jen nástrojů je v této kapele přes dvacet. Proto nebylo divu, že se na malé pódium ani všichni nevešli. Během jejich vystoupení však dostala prostor i evangelická farářka a pravoslavný biskup. Jejich vystoupení bylo opravdovým vrcholem celé akce, kdy euforie a atmosféra dosahovaly prakticky nebeských výšin.
I když zde hrály především křesťanské kapely, v žádném případě se nedá říci, že by festival byl určen pouze této komunitě. Naopak. Pod heslem
Mnoho cest, jedno ohnisko jsou vítáni všichni ti, co mají rádi dobrou společnost a pozitivní atmosféru. Lidé, co chtějí změnit negativní přístup společnosti k mnoha věcem a začnou třeba sami od sebe jen tím, že budou mít dobrou náladu. Ti, kteří rádi komunikují s lidmi a mají v sobě zakódovanou i toleranci a schopnost naslouchat názorům druhých, přestože mohou být jiné.
Zvláštní zmínku si zaslouží i pořadatelé akce, kteří udělali maximum pro absolutní pohodlí všech zúčastněných. Nikde se nevyskytly prakticky žádné zásadní zádrhele, a tak si všichni mohli, i díky výbornému počasí, plnými doušky vychutnat okamžiky, ze kterých budou čerpat ještě dlouho po akci.