Pivovarská zahrada je vskutku historické místo, jehož prapůvod se datuje až někam k polovině šestnáctého století. Na její obří, více jak hektarové rozloze nerostla pouze řada okrasných a exotických dřevin a rostlin. Byla zde i spousta skleníků s exotickým ovocem a jedná se také o velmi příjemné místo pro pořádání open-air koncertů. Zahrada je navíc v současnosti veřejnosti nepřístupná. Všech těchto faktů si byla určitě vědoma i kapela Čechomor, když vybírala, jaký koncert z turné k pětadvaceti letům činnosti natočí na DVD. Jelikož živá vystoupení jsou ale hlavně o hudbě, bylo důležité, aby se mimo zrakového vjemu nasytil i ten sluchový. Čechomor pro tuto potravu naservíroval průřez celou svou kariérou a vzal to hodně od podlahy.

Začátek vizuálního záznamu patří přípravám, útržkům, ukázkám, jak vše vznikalo. V dnešní době bychom to mohli nazvat making of. Úvodní intro v podání Kühnova smíšeného pěveckého sboru oddirigoval sám Karel Holas. Po něm program plynule přešel k první písni v podání samotné kapely. Dostalo se na věhlasnou "Rehradice" a postupně začalo vystoupení nabírat na obrátkách.

Diváci neměli šanci si chvíli vydechnout. S třetí skladbou "Neber sobě" se poprvé představil "nejstarší host kapely, nikoli věkem, ale dobou, odkdy Čechomoru pomáhá."Těmito slovy uvedl Karel Holas Lenku Dusilovou. Její feelingy dodaly písni na bujarosti a rozšafnosti. Chvíli po ní rozehrál své sólo na taiko bubny japonský mág Joji Hirota, který se zaskvěl nejen v titulním songu z alba "Co sa stalo nové", ale dostal příležitost zahrát si také na flétnu šakuhaši a zazpívat v rodném jazyce v "Solan bushi". Poté přišla řada i na zatím poslední řadovku kapely "Místečko". Tu produkoval Gerry Leonard a ten se uvedl sólem, které vzdáleně připomínalo "Brighton Rock" od Briana Maye.

"Kněždubská věž" pak i díky díky druhému kytaristovi Michalu Vašíčkovi získala téměř hardrockový nádech. V ten moment se totiž sešly na jednom pódiu tři elektrické kytary a energický, mladý bubeník Patrik Sas hnal písničku v pořádně divokém tempu. To by ale větší část publika nemusela vydržet, zklidnění proto nastalo hned vzápětí s příchodem Smíchovské komorní filharmonie pod vedením dirigenta Josefa Vondráčka. Hned bylo jasné, že dojde na kousky z kolekce "Proměny", která formaci zajistila masový úspěch a slávu.

Vzhledem k tomu, jaká muzikantská sestava se na koncertě sešla, divák skoro ani nepoznal, že se nejedná o studiové nahrávky. Tak vypulírovaně tento set působil, a to včetně největšího hitu "Proměny". Takřka dokonalý dojem vygradoval závěrečnými přídavky "Voják" a "Gorale", které úvodním zvoláním "Za lasami, za gorami, za dolinami" spustil Karel Holas tak dynamicky, že se zdálo nemožné udržet nasazené tempo. Čechomor to ale samozřejmě hravě zvládl. Pódium v té chvíli ovládla čirá euforie, muzikanti se během písně naháněli po jevišti a zdálo se, že se jim ani nechce skončit.

Díky multiinstrumentálnosti většiny hráčů základní sestavy, spoustě hostů, programu, který náležitě gradoval, i vynikajícím výkonům všech zúčastněných (recenzentovi vždy nejvíce imponují bubeníci, kteří v těchto často rytmicky velice náročných a komplikovaných skladbách musejí stále dokazovat svoji virtuozitu a Patrik Sas zvládl své party včetně takřka metalově nabušeného sóla naprosto hravě) se zdá, že koncert neměl chybu.

Ano, je to zřejmě nejlepší živák z těch několika, co už kapela vydala. Jeden nedostatek by se přesto našel. Odezva publika totiž nebyla taková, jakou by si muzikanti zasloužili. Vepředu se nacházela v podstatě pouze místa k sezení a ani seberytmičtější píseň nedonutila návštěvníky koncertu o něco víc zakroutit zadkem, o chladném potlesku ani nemluvě. Možná za to mohlo horší nazvučení publika nebo jeho věkový průměr. Každopádně by si skupina také zasloužila zažít alespoň částečně pocit, kdy jim pod nohama vře burácející rockový kotel.