Příliš vážné "Vyznání" Hany Zagorové

11.05.2014 15:00 - Milan Menčík | foto: Ondřej Pýcha

Říká se, že sedm tučných let střídá sedm hubených. I když se Hana Zagorová tímto příslovím řídit nemusí, přesně taková doba uplynula od její poslední řadovky. Albem "Vyznání" se vrací pod křídla Supraphonu a nechává nahlédnout posluchače do aktuálního stavu svého interpretačního a skladatelského rozpoložení.
5/10

Hana Zagorová - Vyznání

Skladby: Mít Tě ráda, Rande u zdi nářků, Náš Rubikon, S Tebou, Můj chlap, Už nemám křídla, První, Už jen to hezký, Beethoven, Když máme pat, Bleriot, Deburau
Vydáno: 9.5. 2014
Celkový čas: 45:46
Vydavatel: Supraphon
Písně hlavně zpočátku působí křehce, melodie se nesou vznešeně jako tančící baletky v "Labutím jezeře". Album i přes překvapivé hosty - skladatele - není rozhárané. Radoslav Gipsy Banga vyloženě překvapil v prvním singlu "S Tebou" a ani účast dvojky Jiří Hradil a Márdi v písni "Bleriot" nepůsobí kontraproduktivně. Jasně je zde cítit poznatelný rukopis, ale jeho hrany byly obroušeny tak, aby celistvost desky nebyla narušena. Hana Zagorová se řadí mezi dobré vypravěčky, hlasový fond má vyzrálý a texty v jejím podání znějí věrně. Přesto jsou pocity z její novinky rozporuplné.

Možná je to tím, že komplexně album působí víceméně depresivně, sevřeně. Není divu, když dnešní svět je víc o bolestných rozchodech jak o šťastných setkáních. Na "Vyznání" se ale ještě potkává častá jednotvárnost textů. Chybí více rozšafnosti a bohémství, které obsahuje cover "Můj chlap". Tišší hlasový projev už patří k poznávacím znamením Zagorové: když se ale opře do refrénu jako v další předělávce "Rande u zdi nářků", je to jako když dostanete impuls tolik potřebný k proplouvání dnešním životem.

Textově často kolísá mezi povedenými básněmi a naopak texty, jež hraničí s klišé. Problémem je již zmíněná monotématičnost, kdy jsou ve většině písní mnohokrát jinak popsány stejné situace. Skladby "Beethoven" a "Deburau" tak působí po této stránce malinko jako zjevení, když popisují životy a trable konkrétních lidí. Chtělo by to trochu víc světla, lepší nálady, hravosti. Třeba takové, jakou nabídla ve svém zatím posledním megahitu "Je naprosto nezbytné". Blbá nálada je totiž až příliš častým jevem v dnešní společnosti.

Na jednu stranu lze kvitovat, že album není prvoplánové, nijak se jeho skladby nepodbízí formátům dnešních rádií a slavná interpretka chce ukázat další posun ve své bohaté kariéře. Všeho moc je ale někdy prostě příliš.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Makrorecenze "From Zero" Linkin Park "Premena" Simy Magušinové je přirozená, čistá a krásná Majerovy brzdové tabulky nabízejí na koncertu ze studia "Úplněk" nejlepší možný vhled do svého kouzelného světa Řeka tekoucí mezi "Břehy" Vladivojny La Chii je svěží a hluboká Poutavě psané "Příběhy za písněmi KG" zasazují Gottovy hity do zajímavých souvislostí

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Hana Zagorová - Naprosto nezbytná (rozšířené vzpomínkové vydání) Marek Ztracený, Fortuna Arena, Praha, 16.6.2023 Českého slavíka koupila TV Nova. Na předávání zahraje i Lucie Pohled do českých hitparád - 35. týden 2022 Zemřela Hana Zagorová Márdi (Vypsaná fixa) - Pořád máme nějaký mojo Hana Zagorová - 1968 - 2020 (6CD) Šestidiskový box "1968 - 2020" připomíná půlkulatiny Hany Zagorové Nové desky 37/2020 - od Avy Max přes Keitha Urbana po Ziggyho Marleyho Hana Zagorová a Štefan Margita vydávají desku "Konečně společně"