První duel čtvrté epizody rozhodně neodpovídal slibům Leoše Mareše, že teď nás čeká to nejlepší. Naopak marně pátrám v paměti, jestli jsem v Hlase vůbec někdy slyšel něco horšího. Můžou za to jednak Petra Magdová a Martin Kujan, kteří byli jeho aktéry, a pak také Michal David, když jim vybral "When You're Gone" Bryana Adamse a Mel C, což není rozhodně žádný lehký song. Dopadlo to katastrofálně, ona zpívala falešně a on, aby se vedle ní jakžtakž udržel, působil děsně nevýrazně. V tomto světle bylo vlastně úplně jedno, koho si porotce vybere, protože se zdálo být evidentní, že pokud se nestane zázrak, musí postoupivší vypadnout hned v následujícím kole. Uvidíme, jestli se Martin Kujan o ten zázrak postará.

To druhý souboj, který tentokrát režíroval Pepa Vojtek, už vlastně musel být lepší než ten předchozí, ačkoli i on měl jednoznačný přídomek - nervózní. V tomto stavu se totiž nacházela jak Edita Třísková, tak především Zuzana Kamencová. Trošku mě to mrzelo, protože zpívaly moji oblíbenou Sheryl Crow a její "Run, Baby, Run", ale zase vysloveně ji nezkazily. Edita byla ta jistější, přímější, Zuzana naopak jemnější s o něco větším procítěním, obě pěvecky a hlasově zajímavé. Pepa Vojtek v závěrečném účtování vsadil asi celkem logicky na větší jistotu a vybral si Editu Třískovou. Překvapení ale přišlo při krádežích, kdy si její soupeřku vybral do týmu Michal David. Buď zavzpomínal na její výborný folkový feeling při Výběru naslepo, nebo naopak tentokrát vybíral očima. Kdo ví...

Poslední souboj v týmu Darta svedli Marek Relich a sluníčko Barbora Hořejší. Dámy jim nasadily "Broken Strings" od Jamese Morrisona a Nelly Furtado a to, co několikrát zaznělo v předtáčkách, se i potvrdilo. Barbora hned od počátku prohlásila, že jí stylově nesedí a bohužel se její slova při duelu naplnila. Nevěděla, kdy správně přitlačit, jakým způsobem si to posadit. Výborně zněla jen na začátku, v klidných polohách. Když se do toho opřel Marek se svojí výbornou barvou hlasu a feelingem, bylo naprosto zřejmé, že Marta s Darou jednoznačně nahrály jemu. Skoro mi jí bylo až líto, protože její originální bluesová verze "Toxic" ve Výběru naslepo by neufrázovanou "Impossible" Marka strčila s přehledem do kapsy. Nicméně z tohoto duelu postoupil vcelku pochopitelně dál právě mužský zástupce.

Čistě muzikantský souboj proběhl v týmu Josefa Vojtka, kde se utkal zpěvák Tomi Furmaník a baskytarista Richard Gajlík s "Dakotou" od Stereophonics. Vzhledem k okolnostem není divu, že předvedli jeden z nejlepších a nejvyrovnanějších soubojů této série. V hodnocení si dovolím ten luxus a půjdu silně proti proudu, koučům a já nevím proti komu ještě. Uznávám, že Tomi do toho dal víc energie, šťávy, drajvu a kdo ví čeho ještě, ale mně se přesto daleko víc líbil jeho soupeř. Tomi jednak až moc tlačil na pilu, což do britských kytarovek nepatří a nesedí, ale hlavně v Richardově zpěvu byla slyšet taková muzikálnost a opravdovost, jakou by v těchto soutěžích jeden pohledal. Jeho zpěv měl i velkou sílu, sice klidnou, ale pořád sílu a považuji za chybu, že si Pepa Vojtek vybral jeho soupeře, který byl schopný udělat jen větší show a dojem.

Ani v posledním duelu Michala Davida, v němž se utkaly Andrea Janczarová a Eva Kleinová, to nedopadlo podle mých představ. V jejich podání se původně na country založená "There You'll Be" Faith Hill změnila ve změť hlasové ekvilibristiky a onanie. Chápu Evu, že chtěla proti své soupeřce vytáhnout veškerý arzenál svých zbraní, ale bohužel to opravdu přepískla. Podcenila svůj výborně zabarvený a na hlubších polohách postavený hlas, který by proti vyumělkované Andree bohatě stačil. Takhle se to naprosto otočilo a jako ta méně přirozená působila ona. Kdo se ale zaposlouchal jen do hlasu, musel uznat, že Eva má sice vokál barevně o něco méně výrazný, ale přesto pořád daleko pestřejší v různých polohách. Kouč tomu bohužel nepřisoudil patřičnou váhu, a tak nakonec Eva Kleinová končí a dál jde Andrea Janczarová.

Za celou dobu bylo jen málo soubojů, od kterých jsem nebyl schopný odtrhnout oči a nezapsat si jedinou poznámku, ale ten úplně poslední k nim patřil. Dal ho dohromady Majk Spirit a z jednoho kouta do něj vběhlo duo Marek Lacko & Tomáš Súčik a z druhého Lola (neboli Lenka Hrůzová). Určitě to bylo způsobené i volbou "Numb" od Linkin Park, kterou mám fakt rád, ale svoji zásluhu na tom mají i soutěžící. Jistě, byly tam chyby, ale ty se naprosto ztrácely v přívalu výborného sladění a jakési zvláštní chemie, díky níž vystupující daleko více působili jako trio. Marek Lacko, který má už slušnou průpravu ze SuperStar, táhl mužskou část a staral se o výraz, zatímco Lola má hlas jako žádná zpěvačka u nás. Je úplně fuk, jak moc je divná, jak se chová, ale tohle je holka, kvůli které má smysl Hlas sledovat a eventuálně poslat i nějakou sms. V tomhle světle je trošku škoda, že Majk Spirit neměl koule na to si ji nechat a vybral radši kluky, nicméně v soutěži i Lola pokračuje dál díky Pepovi Vojtkovi, který s ní podle mého názoru udělal krádež roku. I když zůstává samozřejmě riziko, že se ona sama někde šprajcne, pořád bylo evidentní, že výkon, který předvedla v "Numb", je jen zlomkem toho, co umí a co má v sobě.

Ačkoli je kolo pojmenované Duely za námi, souboje ještě zdaleka neskončily. Jen se budou jmenovat K.O. a soutěžící si do nich mohou vybrat sami písničku. Úkol je jasný - zredukovat počet členů každého týmu z osmi na polovinu. A to teprve bude maso. Už za týden.