Uveďme si nejprve ve zkratce celou problematiku: na začátku března byl pod záštitou organizací OSA a IFPI představen zhruba dvacetiminutový hudební dokument "Buď toho součástí! Podporuj muziku". Jeho cílem je přiblížit žákům základní školy problematiku legálního stahování hudby, autorských práv a množství práce, která za výsledným dílem stojí.

Hlavními protagonisty celého projektu jsou Ewa Farna, Ben Cristovao a Paulie Garand, režie se ujal rapper Lipo. Ve snímku hudebníci s diváky sdílejí svůj běžný pracovní režim, hovoří o zázemí, které se tuzemským interpretům dostává, i o nákladech a následných výnosech spojených s tvůrčím procesem. S filmem v současnosti někteří účastnici objíždějí základní školy, kde ho promítají žákům a o problému s nimi diskutují formou besedy.

Jak už to tak ale bývá, mnozí diváci si více všímají pro celek nedůležitých malicherností než skutečné podstaty. Ewa Farna se tak dočkala výsměchu kvůli skutečnosti, že ve videu nazývá vydání desky spíše pozvánkou na koncert než výdělečným procesem a pak nasedá do taxíku. Ben to zase schytal, protože nechodí po koncertech spát před čtvrtou hodinou ranní. Jistě, všichni neslavní přece taxíkem zásadně nikdy nejezdí a z diskoték nebo alkoholových dýchánků se nad ránem běžně nevracejí, že?

"V reakci na alarmující dokument proto vznikl Fond ohrožených muzikantů, jehož cílem je podpořit umělce, kteří strádají jen proto, aby publikum dostalo, co očekává," uvádějí alternativní hudebníci v bezzubém protivideu, které místo konstruktivních argumentů spoléhá na nenávist veřejnosti vůči OSA a nejsnadněji vzbuditelnou lidskou reakci: závist. Udělat z interpretů mučedníky, kteří sice za svou práci nedostávají odpovídající ohodnocení, ale chodí spát v pět ráno, protože nemusejí vstávat do normální práce, je totiž snazší než vymyslet jediný důvod, proč by se školáci neměli zamyslet nad legální podporou svých oblíbenců.

"V současnosti je u nás OSA jediná, kdo to s muzikanty myslí dobře," zní ironicky mimo jiné z parodického klipu. Co si budeme povídat, právě OSA je organizací, která leží v žaludku mnohým. Tento článek však rozhodně nemá za úkol rozebírat, proč tomu tak je. Co však zaráží, je fakt, že některými diváky je celý projekt shazován právě jen kvůli podpisu Ochranného svazu autorského. Znovu se tak ukazuje, jak málo hledíme na pravé jádro a soudy si vytváříme podle obalu. OSA není politická strana ani náboženská sekta, jen organizace, která má spravovat zájmy hudebníků. Pro potřeby dokumentu o vnímání hodnoty hudby je úplně bezpředmětné, zda to dělá dobře, nebo špatně.

Dalším tématem se stal výběr interpretů, což se ukazuje v reakcích posluchačů. "Jestli tohle není vtip, tak asi budu zvracet. Farna a Cristovao by museli platit mně, abych ty jejich popové s*ačky poslouchal. Nemám problém podpořit kvalitní hudbu, ale z toho, že zrovna ti nejvíc mainstreamoví čur*ci brečí, že si nikdo nekupuje jejich hudební odpad, se mi dělá fakt zle," píše například jeden z přispěvatelů pod video na YouTube. Z nenásilného podání podnětu k zamyšlení, v němž nikdo nikomu nenařizuje: "Kup si, nebuď zloděj," se tak pro některé jedince stává další kolo odvěkého boje alternativy proti komerci a hledání absolutní pravdy o správnosti hudebního vkusu.

Škoda že si dotyční neuvědomují, že celý projekt vůbec není o tom, jestli v něm mluví idol teenagerů Ewa Farna, nebo nezávislá zpěvačka. Problémy spojené s autorskými právy jsou totiž stejné pro všechny interprety bez rozdílu žánrové příslušnosti. Jistě mohou alternativci natočit podobný dokument. Mohou do něj obsadit třeba Dana Bártu, Lenku Dusilovou a Bratry Orffy. Obsah bude sice velmi podobný, ale výsledek se bude všem líbit, protože to bude hezky nezávislé a nekomerční. Jen škoda že většina školáků u něj pak vinou stylově nevhodného výběru umělců usne a o problematice se nedozví nic.