Slovenská kapela Billy Barman vydala svou debutovou desku "Noční jazdci" na podzim roku 2010 a o tři roky později k ní přidala aktuální dvojku "Modrý jazyk". A ač se mohou zdát spíše jako alternativní parta, nelze přeslechnout, že jejich zvuk má pevné kořeny úplně někde jinde.
7/10
Billy Barman - Modrý jazyk
Vydáno: 26.11.2013
Celkový čas: 37:31
Skladby: Absint, Ľudožrút, Traja, Mama, Pod stromom, Strmá voda, Kolotoč, Vrkoče, Peniaze, Z okna vypadla, Nový svet
Vydavatel: Pavian Records
Titulek recenze rozhodně není myšlen nijak pejorativně, před několika dekádami byl slovenský pop oproti tomu českému skutečně na výši. Nehledě na aktuální stav kariéry a mysli různých tamních hvězd byli
Elán,
Robo Grigorov,
Team či
Peter Nagy kvalitativně úplně někde jinde než český popový mainstream. A přesně na tyto zmíněné interprety
Billy Barman na své druhé desce zřetelně odkazují, jak náladou, tak mnohdy použitými aranžemi. Schválně si pusťte první singl "Ľudožrút":
Vůbec celý "Modrý jazyk" zní jako kombinace recese, parodie, pocty, originality, vykrádání, povedených textů a občas i wtf momentů. Jisté však je, že právě tento prapodivný mix dává kapele zcela jasně rozpoznatelnou tvář. Perlou nahrávky je bezpochyby skladba "Traja", která se do minulosti slovenského popu obrací i textem a slogan
"...jsme traja / ja a ty a Grigorov na obrázku..." možná mnoha slovenským chalanům připomene něco z jejich mládí. Místy však dokáže být jejich zvuk i otravný jako třeba v písničce "Kolotoč", která ale zase musí dobře fungovat na koncertech.
Jakkoli jejich hlavní síla tkví převážně v rychlejších skladbách, mírně utajené kvality nabízejí i pomalejší písničky. "Vrkoče" jsou jednoduše krásné a úvod závěrečného "Nového sveta", v němž zní i harfa, je, než se rozjede do zvuku celé skupiny, je jak skladbou z jiné desky. Z desky mnohem intimnější a introspektivnější. Dal bych si s radostí téhle polohy kapely mnohem větší množství.
Na "Modrém jazyku" všechno v podstatě funguje, zvláště potěší, že má zas jednou smysl pořádně poslouchat texty, a to nejen pro libozvučnou slovenštinu, ale i pro jejich obsah. Jen se občas vkrádá na mysl poněkud neodbytný pocit, že si kapela z posluchačů už dělá nepokrytě srandu. Ale třeba taky ne. Za poslech album každopádně stojí, protože něco podobného jen tak neuslyšíte.
P.S.: Pokud chcete zkusit, jak zní
Billy Barman naživo, máte šanci ve středu 14. května v pražském Rock Café nebo o dva dny později na Majálesu v Českých Budějovicích.