Po odchodu Jamese Johnstona z The Bad Seeds jako by se Gallon Drunk začalo lépe dařit. Jejich desky jsou od té doby vzácně vyrovnané a kapela odehrává skvělé klubové koncerty, kterých jsme i v Česku mohli zažít dostatek. Další album "The Soul Of The Hour" toto tvrzení potvrzuje a brzy dojde i na koncerty.
V roce 2007 nastal v tvorbě
Gallon Drunk důležitý zlom. Vydali desku "The Rotten Mile". Album, které vytáhlo kapelu z delšího ne tak výrazného přešlapování. Ta nahrávka je celistvá a bezchybná exkurze do nitra těch čtyř chlápků. Hrdinů Jamese Johnsona (ex
The Bad Seeds), Terryho Edwardse (ex The Higsons), Iana Whitea a Simona Wringa.
Od té doby si tito postpunkoví veteráni (kapela existuje už šestadvacet let) drží svůj kvalitativní level vysoko. Ať už šlo o záznam famózního koncertu ze strahovské Sedmičky, následující řadovku "The Road Gets Darker From Here", ale vlastně i spolupráci s čarodějnicí Lydií Lunch.
Česká zastavení Gallon Drunk
Za pár dnů můžeme kapelu potkat i v Česku a to hned na čtyřech koncertech:
26.3.2014 - Plzeň, Pod Lampou
27.3.2014 - Praha, Klub 007
28.3.2014 - Brno, Mersey
29.3.2014 - Tábor, Kavárna Divadla Oskara Nedbala (Benefiční koncert, výtěžek bude použit na realizaci bronzové plastiky Jiřího Hrzána v Táboře)
"The Soul Of The Hours" pokračuje v senzačně nastartované řadě desek, k nimž má smysl se opakovaně vracet. Kapela se tu po posledním turné více stmelila dohromady a tehdy pouze koncertní basák Leo Kurunis už je mezi ostatní muzikanty plně zaintegroval a stal se rovnocenným členem.
Gallon Drunk, to jsou expresivně vyřvávané Johnstonovy noční můry, podporované ve své bezvýchodnosti Terryho saxofonem. Silný a hmatatelně bolestný zážitek, rozdrásané prsty od na dřeň trápené kytary a kláves. Tenhle směr tu reprezentuje třeba titulní song. Nejen. Jenže životní zkušenosti tohoto kvarteta jsou až bezbřehé, a tak samotné album může často měnit náladu, tempo i intenzitu prožitku. Nespadá do stereotypu. Dostane se tak i na baladickou "Dust In The Light". Skladbu, kde někde na pozadí cítíte všechnu tu nahromaděnou energii, tu tenzi, kterou se ale daří udržet na pozadí, aniž by došlo k výbuchu.
Ale stejně nejvíce určující je hned úvodní "Before The Fire". Devítiminutová převážně instrumentální skladba. Přináší náladu odcizení. Vpád do neosobního prostředí, v němž vyklíčí Johnstonova potřeba vypustit své svědectví. Bolestný výhřez do stěn ostatních nástrojů. Výhřez, který není určen jim. Ale jemu samému.
Gallon Drunk jsou silní ve své opravdovosti, v tom, jak nemají potřebu cokoliv hrát. Jejich skvělá alba je radost zažít naživo, k čemuž máme teď příležitosti hned čtyři. Stačí si jen vybrat a nepromeškat ji. Dle zpráv ze zákulisí jsou letos ve skvělé formě.
8/10 
