Přijít s deskou, která zní světově a která míchá styly, jejichž kombinace je v nejrůznějších koutech světa milována, k našim posluchačům, není taková komerční tutovka, jak by si dle popisu mohlo mnohým zdát. Tommy Indian, jejichž srdcem a mozkem je dvojice Petr Tichý a Thomas Klika (oba No Heroes), však asi tušili, do čeho jdou. "Moon Dreamer" je totiž živnou půdou spíš pro hudební nadšence a kritiky než pro širší veřejnost. Bohužel to je pochvala i výtka zároveň. Novinka totiž trpí až přehnanými ambicemi a pánové se možná příliš nechali pohltit myšlenkou. Výsledek totiž není vůbec špatný, ale zázraky rozhodně nepřináší.

Pro úplnost: zmíněnou ústřední dvojici ještě doplňují další renomovaní hudebníci. Za bicí usedl David Landštof, kytaru zde v rukou třímá Josef Štěpánek (oba hrají s Radůzou či s Ďáblovo stádem), klávesy obsluhuje Armin Effenberger (Cartonnage), který si vzal na starost i produkci, a baskytarista Jan Lstibůrek, jenž působí v Toxique či spolupracuje s Tomášem Klusem. Zkrátka docela hvězdná parta, od které se neúspěch moc neočekává.

Výsledek přesně odráží žánrové zájmy jednotlivých členů. Trocha toho folku Ďáblova stáda, trocha inteligentního popu s copyrightem "Made Effenberger" a příměsí lehčího pop-rocku No Heroes. Dvanáct skladeb však až povážlivě kopíruje rukopisy jednotlivých hudebníků a "Moon Dreamer" proto zní velmi nesourodě, roztříštěně. Jako by tam všichni chtěli mít to své a nehleděli na celkový koncept. Například titulní "Moon Dreamer" je typickou folkovou záležitostí, oproti tomu se staví mainstreamový hit "Ten Thousand Miles Away", který zní trochu jako od Foster The People. A tenhle přístup prostě nikdy nic dobrého nepřináší. Rozmanitost ano, ale s citem a muzikantským nadhledem. Tyto ingredience se však recenzovanému albu bohužel nedostaly.

Přes všechny výhrady by bylo čiré diletantství tvrdit o desce, že je špatná, nebo dokonce zavrženíhodná. Oproti zástupu jiných interpretů je zde patrná muzikantská zralost, profesionalita a práce se strukturou skladeb. I ta hitovost se tu a tam objeví ("Ten Thousand Miles Away" či slaďoučká "Slow, Slow, Slow"), ale je jí ke škodě věci velmi vzácně. Tommy Indian debutovali slušně, ale k tomu, aby to bylo úplně ono a mělo to ten správný náboj, ještě něco chybí. A u té žánrové nesourodosti by pánové mohli do příště hned začít.