Představitelé tuzemské popové špičky v čele s Tomášem Klusem, Ewou Farnou či Anetou Langerovou navzdory slibům o nových albech s novinkami letos nepřišli, a tak dostala více prostoru méně profláklá jména. Ta však většinou nic převratného opět nepřinesla. Příslibem do budoucna je alespoň výskyt mladých tváří, kterým se občas díky sledování zahraničních trendů daří alespoň trochu redukovat hloubku propasti mezi domácí a světovou produkcí. Opravdu výrazné album, které by oslovilo širokou posluchačskou základnu, se však letos nezrodilo a úspěch "Racka" Tomáše Kluse z roku 2011 či loňského "Inzerátu" skupiny Kryštof tak zůstal nepřekonán.

Právě havířovská formace kolem Richarda Krajča tak v návaznosti na svou poslední zdařilou nahrávku udávala směr i v roce 2013. Také díky velkému ohlasu singlů, jenž v domácím éteru vyhrávaly od rána do večera, šel "Inzerát" na dračku i letos, doslova rvačka o vstupenky se pak strhla v případě beznadějně vyprodaných koncertů. A největší hit roku? Nepochybně jejich "Cesta", které k obrovské popularitě pomohla i výpomoc Tomáše Kluse nebo propagace skrz filmový trhák "Křídla Vánoc".

PRAPOR DRŽÍ LEDVINA

Když už se v domácím popu podařilo něco povedeného vyplodit, často za tím stál Martin Ledvina. Zkušený producent se už v minulosti podepsal na úspěšných (a zdařilých) nahrávkách Lenky Dusilové, Anety Langerové, Marka Ztraceného nebo Debbi. A právě posledně jmenovaná rusovláska s německými kořeny se letos dva roky po svém debutu "Touch The Sun" vrátila s albovou dvojkou, mnohem dospělejší deskou "Love, Logic & Will". Ta i díky pomoci osobností jako Ivan Král odhalila dosud neslyšenou jemnější polohu zpěvaččina šelestově zabarveného hlasu, a dá se tak zařadit k tomu nejlepšímu, co u nás letos v rámci žánru vyšlo. Singlovou odezvu pak dvacetileté Deborah Kahl zajistila dramatická balada "You Take Me There", v níž zní až nečekaně opravdově a naléhavě.

Dále se Ledvina, bývalý člen folkové skupiny Druhá tráva, postaral také o objevení mladé písničkářky Kateřiny Marie Tiché. Ta kromě rádiového hitu "Do města přišla zima" s rapperem Lipem zaujala i vlastní tvorbou, konkrétně singlem "Tančíme spolu". V něm navíc jako hosta představila domácím posluchačům skupinu Jelen - milovníky akustiky a tradičních přístupů k hudbě. Zatímco Tichá by měla s debutovým albem vyrukovat příští rok, folk-popová formace se před nedávnem přihlásila o slovo alespoň čtyřpísňovým EP "Magdaléna". Lipo, narušitel zavedených postupů a zažitých klišé v českém rapu, pak na desce produkované Martinem Ledvinou s velkým zapojením živých nástrojů stále pracuje a vydat by ji měl v roce 2014.

Také Lenny, majitelka emotivního chrapláku a dcera Lenky Filipové, se jako jeden z největších objevů roku bez pomoci vytíženého producenta neobešla. Ledvina jí totiž pomohl s produkcí singlu "All My Love", který v červnu uváděl zpěvaččino první EP. Plnohodnotný debut sice letos talentovaná interpretka, skladatelka a muzikantka v jedné osobě dokončit nestihla, na konec roku se však ještě jednou připomněla dalším ípíčkem "Fighter".

SUPERSTÁŘÍ NADĚJE I PŘEŠLAPY

Byl by hřích mezi světlé ostrůvky ve zdejším popu nezahrnout osmnáctiletou Slovenku Celeste Buckingham. Finalistka předloňské SuperStar sice v průběhu soutěže televizní diváky příliš nezaujala, na rozdíl od výše umístěných konkurentů však dokázala krátkodobé zviditelnění přetavit v dlouhodobou popularitu. Tak svěží a euforický hit jako geniální "Run Run Run" sice letos dcera švýcarsko-amerických rodičů do éteru nevyslala, přesto si udržela vysoký standard. Ať už to byly duety "I Was Wrong" s Majkem Spiritem a "Gone" s mladší sestrou Carmel, pohádkový singl "Crushin' My Fairytale" či následně celá druhá deska "Where I Belong", všestranně nadaná umělkyně potvrdila status největší domácí naděje. Její tvorba už navíc začíná pomalu pronikat i na mezinárodní trh.

Dalším superstáristou, jehož hvězda svítí i dlouho po skončení soutěže, je Ben Cristovao. Interpret s angolskými kořeny i letos fanoušky zasypával velkým množstvím nových klipů, které opět z hlediska provedení nepostrádaly vysokou úroveň. A i když Ben technicky nepatří mezi brilantní zpěváky, cit pro zachycení současných světových trendů povyšuje jeho tvorbu do nečekaně vysokých pater. Například hláška "jedeme bomby" z oblíbeného elektro/tanečního experimentu "Bomby" mezi mladou generací téměř zlidověla.

Bohužel vedle šafránového množství kvalitně odvedené práce finalistů talentových soutěží se stále setkáváme i s masou nedokvašených sezónních hvězdiček. Těm sice často nechybí pěvecký talent, neschopnost napsat si vlastní píseň je však mnohdy přivádí do pařátů lačných manažerů, kteří jejich nadání pohřbí zaživa. Po loňském průšvihu vítězky Hlasu Česko Slovenska Ivanny Bagové, kterou v nejlacinějších tancovačkách udusil Michal David, tak letos pokračovala hudební trápení jinak docela talentovaných dívek Markéty Konvičkové a Gabriely Gunčíkové, širší veřejnost nezaujala ani druhá deska Mira Šmajdy. Naději do budoucna však přináší z části autorský debut "10 rozdielov" Slovenky Anny Veselovské, druhým albem relativně překvapil také její krajan Martin Harich.

MLÁDÍ KUPŘEDU

Skutečné objevy se však většinou rodí jinde než v televizních pořadech. Mezi mladými českými zpěváky stojí určitě za zmínku Voxel, který po loňském průlomu se singly "V síti" nebo "Hitmaker" také letos pokračoval ve vydávání nových písní, bohužel kompletní debutová deska ale na pultech obchodů stále neleží. Šikovný muzikant přitom během dvou let na domácí scéně prošel zajímavou proměnou od elektronikou říznutého popu až k současné písničkářské poloze, která mu sedí skvěle. Zajímavostí je fakt, že také on se v minulosti SuperStar zúčastnil, porota ho však do závěrečných kol nepustila.

Spolu s kolegy Adamem Mišíkem a Johnym Machettou navíc letos Voxel odjel úspěšné společné turné. Právě zmíněný syn Vladimíra Mišíka o sobě dal v uplynulých měsících vědět prvním singlem "Tvoje světy", s nímž uspěl i v tuzemském éteru. Adamova hudba je však zatím určena výhradně pro nejmladší dívky, i když skutečný muzikantský talent v něm (možná) také dříme. Dalším nováčkem, s nímž se od letoška na českých mainstreamových vlnách nově setkáváme, je liberecká formace ATMO Music, která propojila rap s popem a výsledkem je třeba aktuální rádiový hit "Andělé". Albové prvotiny se dočkáme příští rok.

KRIZE MEZI SKUPINAMI

Bídu s nouzí tře v posledních letech většina zdejších kapel. Přitom právě mezi skupinami nacházela domácí hudba vždy své významné těžiště. Jenže kromě skvělých Kryštofů toho v posledních letech z produkce tuzemských formací stojí za zmínku skutečně málo. Letos příjemně překvapili plzeňští Mandrage, deskou "Siluety" totiž pánové konečně dospěli a nabídli opravdu povedený pop-rock - atmosférická titulní skladba doprovázená filmovým videoklipem hovoří za vše.

Jinak toho ale česká a slovenská uskupení nabídla i v uplynulém roce zoufale málo. Zatímco Chinaski se stále neprobudili z devadesátých let a svou bezzubostí už začínají být pro mnohé téměř neposlouchatelní, Kabát stejně jako v několika předchozích letech neudělali v podstatě nic, za což jim můžeme jedině děkovat. A dál? Britpopoví Charlie Straight to zabalili, což je velká škoda. Končí i recesisté Nightwork, to už škoda není. Ze Support Lesbiens se vyloupli Portless, ani nově vzniklá skupina, ani obměněné složení Supportů však z průměru nevykročily. To samé platí také o poslední tvorbě skupiny Divokej Bill či rádii nepochopitelně protlačovanými Eddie Stoilow.

Dále z éteru vyhrávala podbízivá diskotéka Misty nebo David Deyl, jehož duet "Budu tu stát" s Monikou Absolonovou kandiduje na nejkýčovitější píseň roku. Tereza Kerndlová, jež v posledních letech pár solidních hitů natočila, střelila tentokrát hudební šíleností "Klišé z plyše" úplně vedle a dramaturgové rozhlasových stanic se jí tak obloukem vyhnuli. A stará garda? Lucie Bílá předvedla pár ukázkových minel, když hodně nepovedenými napodobeninami zahraničních hitů promovala své Černobílé turné. Její jmenovkyně Vondráčková pak uvedla na trh novou desku "Oheň", která nepřekvapila vůbec ničím. X-té nahrávky Karla Gotta si pak žádný prostor v tomto článku snad ani nezaslouží.

TROCHU MIMO STŘEDNÍ PROUD

I když nemají alternativnější projekty v domácích podmínkách na růžích ustláno, občas se některému podaří zaujmout i šiřší posluchačskou základnu. Letos to dokázala například písničkářka Olga Königová s projektem ille. Singl "Holka ve tvý skříni" sice éterem spíše proletěl, než že by se v něm pevně usadil, i tak ale na následnou desku "Ve tvý skříní" nalákal také fanoušky, kteří by se k ní jinak těžko dostali. A že si zrovna toto album pozornost zaslouží.

Po méně výrazných letech pak svůj talent znovu naplno prokázala charismatická Klára Vytisková. Frontmanka elektropopových Toxique založila vlastní dívčí projekt KLARA, se kterým zatím stihla zveřejnit dva singly, přičemž zejména druhý v pořadí "Survival" se opravdu povedl. Nespí ani její domovská formace, čtvrtá deska Toxique by měla vyjít příští rok a první ochutnávku obstaral energický pilot "Blind". Nečekaně dobře Vytiskové sedl i mateřský jazyk, v češtině totiž nazpívala dva filmové duety s Michalem Hrůzou.

Takřka bez pozornosti hudební veřejnosti vydala poměrně povedenou novinku "Chick á Paris" i Iva Frühlingová, první část svého dvoudílného projektu "Moruša" představila Jana Kirschner. Ta však z popu vykročila natolik rázným krokem, že středněproudové posluchače (a nejen je) může svou lidovostí až otrávit.

ROZPAKY PRODEJŮ A HUDEBNÍCH CEN

Neveselý je pohled do prodejních hitparád. Organizace IFPI, která oficiální domácí albový žebříček sestavuje, totiž stále do celkových čísel nezačala zahrnovat také digitální prodeje, což poškozuje hlavně mladé interprety. Hitparádové pořadí se tím dost zkresluje, není proto divu, že čelo žebříčku často okupují hlavně všemožné výběrovky a starší tituly.

A hudební ceny v domácích podmínkách? Na Slovensku v podstatě všechny zrušili, v Česku ještě některé přežívají. Jenže zatímco poslední ročník Andělů zaujal diváky více než jmény vítězů jedním z posledních veřejných vystoupení nedávno zesnulého Pavla Bobka, Český slavík zase místo diskuze o výsledcích vzbudil kauzou Řezník celospolečenskou debatu o svobodě slova a její relativitě. Krok vzad udělala hudební televize Óčko - její výroční ceny (v rámci mainstreamu u nás nejsmysluplnější) totiž naposledy proběhly tak trochu nízkorozpočtově. Nekonal se žádný doprovodný koncert a ocenění interpreti dostávali své sošky doslova na ulici.

Rok 2013 tedy žádnou revoluci v české a slovenské hudbě rozhodně nepřinesl. Věříte-li však, že nemusí pršet, stačí když kape, pak se z nebe přece jen trochu vody sneslo. Mohlo by jí být mnohem více, ale buďme rádi, že úplné sucho (zatím) nenastalo.