... až jsme tu perlu vylovili. Když v roce 2009 vydala Little Boots svůj debut "Hands", byla v naprosto jiné pozici než dnes. Jako vítězka BBC Sound of 2009 měla o publicitu postaráno (na musicserveru vyšla dokonce makrorecenze!), singly byly poměrně úspěšné a posléze jí stačilo, že se po světě poflakovala jako dobře placená DJka. Druhou nahrávku postupně uvozovalo několik singlů, z nichž třeba skvělý kousek "Headphones" se na "Nocturnes" ani nedostal. Album si Victoria Hesketh v podstatě vydala sama a o komerčním úspěchu se snad nedá ani hovořit. I když na popový underground, v němž se nyní pohybuje, to stále není špatné.

Desetiskladbová kolekce nabízí zvukový mix osmdesátek, devadesátek, budoucnosti, citlivých elektronických aranží, ale hlavně krásných melodií, které stojí na podmanivém a snivém hlasu Little Boots. Tomu dává možnost co nejvíce vyniknout ve všech skladbách a rozhodně se nenechává omezovat rádiovým formátem písniček. Z celé desky je cítit, že si ji zpěvačka dělala zcela podle svých představ, nenechala na sebe nikoho tlačit a v podstatě si ji vydala pro radost. A to pak nemohlo dopadnout špatně.

Pokud se naladíte na noční vlnu, na které se "Nocturnes" nese, její jemná meloncholie a taneční, ale ne moc rychlý rytmus vás vtáhnou do sebe a nepustí. Od podmanivé úvodní "Motorway" až po závěrečný majstrštyk "Satellite", která je tak nádhernou skladbou, až z toho mrazí. Ale i písničky mezi nimi jsou skvělé bez slabšího kousku. Nahrávka navíc silně graduje, a tak se toho nejlepšího dočkáte až v její druhé polovině, kdy čtveřice "Crescendo", "Strangers", "All For You" a zmíněná "Satellite" dokazují, že electropop ještě v žádném případě není vyčichlá hudební škatulka a dokáže nabízet desítkové zářezy. Jen je třeba trochu hledat.

Druhá deska Little Boots je skutečný utajený poklad. Pokud jste jej ještě neobjevili, dejte mu šanci. Zpěvačka na albu totiž dokazuje, že undergroundový pop nemusí být nuceně experimentální, ale občas stačí, když je prostě nádherný. Krásná deska, krásná hudba.