Buty nejsou zrovna kapelou, která by splňovala podmínky rádiových dramaturgů. Přesto spousta jejich skladeb téměř zlidověla, koncerty jsou vyprodané a desky na pultech prodejen moc dlouho nevydrží. O kapele, nové desce "Normale" a spoustě dalších věcí jsme si povídali se členem a manažerem kapely v jedné osobě - Richardem Kroczkem.
© facebook interpreta
Buty - kapela nadnárodní, muzika nadstylová. Pokaždé nás něčím překvapí. Od první, dle Richarda Kroczeka panenské desky "Pískej si, pískej", uplynulo už hodně času. Po Radkově filmovém debutu v "Jízdě" se
Buty vyhoupli na české hudební vysluní a už hezky dlouhou dobu se zde v pohodě hřejí. Kapela si již zahrála "Ppoommaalluu", na "Dřevo", "Rastakayakwanna", v "Kapradí", vydala "Kosmotour 2000" a vše jí stále připadá "Normale". Receptem na jejich úspěch snad může být nezávislost a odstup od estrád a vystoupení, které prostě těmhle "Ostravákům" nesedí, nebo třeba čerstvý vzduch Beskyd, kde se rodí všechny jejich nové věci. Na konci léta minulého roku se rodina
Buty ve složení Radek Pastrňák, Richard Kroczek ml., Petr Vavřík, Milan Nytra a Milan Straka opět sjela do studia Kročkov, aby se zde pokusila vytvořit jedinečného "hudebního potomka". Za asistence hostů - Jirky Žikmunda, Marka Pily, Michaela Žáčka, Richarda Kroczka st., kapely GG Pump a dalších se tak zrodilo nové album, které mnohé zaskočí, mnohé potěší a mnozí ho budou odsuzovat. Možná je to zkouška nás všech, jak muziku vnímáme a co pro nás znamená. Po stopách "Normale" jsme se vypravili s věčně usměvavým členem a manažerem kapely Richardem Kroczkem.
Deska je natočená, vše je hotovo. Začíná se okolo vás opět rojit zvýšený houf novinářů. Jaké máš teď pocity po tom všem?
Já mám z desky dobrý pocit. Já jsem ji vnímal celou dobu, co jsme ji natáčeli, a už když ji připravovali, jsem věděl, že bude dost jiná než ty ostatní a mám radost z toho, že je jiná než ty ostatní. Jsou tam jiné písničky, jiné texty...
Album má hodně romský nádech, kde se vzal ten nápad?
Byl to nápad to takhle prostě udělat. Nemá to žádné kořeny ani v tom, že to je třeba moderní. Chtěli jsme to zkusit. Vždy jsme měli rádi romskou kulturu, dokonce Radek hrál kdysi s cikánama. Ostatně na desce hostuje také Jirka Žikmund, se kterým se známe už dvacet let a chodili jsme spolu po hospodách, hráli cikánské písničky a tak. A teď to vlastně samo přišlo, že uděláme původní písničky s tím, že Radek se trochu pokusí cikánsky zpívat.
Ten zpěv je dost autentický. Byly s tím problémy?
Radkovi to šlo dost přirozeně. Žádné problémy s tím nebyly. Radek je prostě herec. A abych to uvedl úplně na pravou míru, vlastně úplně první romsky laděnou píseň napsal Maroš Moroň, náš vozíčkář. Je to píseň "Žerom", kterou i zpívá. Nám všem se strašně líbila a Radek říkal : "Tak teda zkusíme udělat celou desku takhle". Maroš napsal muziku a Rosťa Petřík, takový ostravský bohém, text a my jsme si tu věc přivlastnili, dali na desku a Radek k tomu dopsal další věci.
Na desce jsou některé písničky typicky "butovské", jako například "Oslemty" a pak zase klasicky romské. Byl nějaký původní cíl, v jakém duchu se bude deska vyvíjet?
Ne, nebyl žádný cíl to udělat celé romsky. My jsme do poslední chvíle nevěděli, zda to bude celé romské nebo zda tam budou nějaké jiné věci. Nakonec je to tak, jak to je. My jsme nic nezkoumali, my jsme hráli, hráli a hráli, zkoušeli různé aranže, různé nálady těch písní stylem "natočit, smazat, natočit, smazat", až se nám to líbilo, tak jsme to tak nechali.
Skladba "Totále" je na vás dost netradiční, byl to nějaký nový hudební pokus?
Dost často se nás lidi ptali, jestli nechceme udělat nějakou taneční věc, jako to dělají všichni a je to moderní. A že my bychom měli udělat nějakou "tuc, tuc" taneční muziku.Tahle deska se k tomu tak trochu nabídla, že uděláme moderní cikánskou píseň.
To vzniklo tedy z recese?
To je naprostá recese. Udělali jsme taneční písničku, a když se člověk zamyslí a poslechne si celou desku, tak já si myslím, že každý správný cikán by měl mít taneční písničku. Takže proto tam je cikánská moderní píseň.
Když jste desku připravovali, nepochybovali jste občas o její úspěšnosti, jak to vezmou vaši fanoušci?.
Když desku děláme, moc se neptáme, jak to kdo vezme. Když to děláme, tak to děláme především tak, aby nás to bavilo a abychom s tím my byli spokojeni. Potom teprve, když to je hotové, se ptáme: "Tak co s tím, jak to ty lidi vlastně vezmou?" No, tak já nevím, jak to teď vezmou.
A co vaši "chlebodárci" BMG? Nedělali okolo námětu nějaké problémy?
Ne, vůbec žádné. Oni jsou na nás hodní, mají nás rádi, nějak zvlášť nás netlačí do termínů a věří, že když to uděláme podle sebe, bude to správné. Těžko nás mohou do něčeho tlačit. Možná to jiné kapely tak mají, ale u nás prostě to, co uděláme, vezmou a věří nám, že to je v pořádku.
Když jsem desku poslouchala, uvědomila jsem si, že si asi jen tak sama od sebe romskou hudbu neposlechnu, bylo to taky trošku účelem nás na tuhle muziku upozornit?.
Určitě všichni hudebníci, kteří za něco stojí, mají rádi vnímavé posluchače. Mě se poslední dobou líbí a možná to je tím stárnutím, že mám rád vnímavé posluchače, kteří se něco rádi naučí, chtějí poznat něco nového. Nemam rád ty, kteří jsou zajetí nějakých rádií, hitů, hitparád a vlastně nic jiného nepřijímají. Naše desky nejsou o hitparádách. Možná některé písničky ano, ale desky ne. Já většinou mám rád všechny písničky, kromě našich singlů, bez vyjímky. To je asi tím, že s tou deskou žijeme dlouho a vždycky se musí najít černý Petr, který bude tu desku provázet. V tomhle případě to je "Duj, duj, duj", za tu se ale nestydím.
Rádia si vlastně vybrala nekonfliktní skladbu, ale myslím, že tam je více osobitějších věcí jako třeba "Vlastní skladba", ...
Ta se mi taky moc líbí, je to vlastně filmový scénář. Když si k tomu představíš film... Je to náladová píseň. Bohužel, když jsme někdy chtěli z minulých desek nasadit jiný singl, tak nám furt vyčítali - "to je moc dlouhé, tam je sólo osm taktů - to ustřihněte". Rádia nám vlastně přikazovala, jak to má znít, jak to má fungovat a většinou se na ně vyserem. Vždycky je nějaká píseň, která se rádiím líbí, máme to štěstí.
Z té desky vyzařuje pohoda, je to tím, že kapela je momentálně v takovém rozpoložení?
Možná je to tím, že tahle a ta předchozí deska byly natočeny bez časových presů, že nenatáčíme v klasickém nahrávacím studiu, kde tikají studiové hodiny. My máme vlastní nahrávací studio, kde si můžeme dovolit točit dva, tři měsíce. Je to jedno. Proto je tam asi ten klid. Když jsme nahrávali, zabili jsme býka, vyudili klobásky. Hodně vaříme, opékáme a hrajeme.
Takže se sejdete jako "rodina" k novému "porodu"? .
Přesně tak, sejdeme se s kytarkou, a když nás to přestane bavit, tak v osm v devět večer jdeme do nahrávacího studia, něco natočíme...
O vás je známo, že spíše chodí posluchači za vámi, než vy za nimi. Koncerty neděláte pásově... hodláte to tady u té desky nějak změnit. nebo pojedete ve stejné propagační rovině? .
Já jsem i manažerem skupiny
Buty a rozhoduji o tom, kde a kolik toho budeme hrát, a zvolil jsem takovou cestu, možná tím někoho můžu urážet, ale časem to snad lidi pochopí, já jsem nechtěl nikdy využít naš9 popularity k tomu, že bychom hráli na čísla a "hulili" kšefty. Mohli jsme vydělávat stokrát více, než vyděláváme, ale my chceme být vzácní, objet republiku tak akorát a když je koncert
Buty, tak to chceme dobře připravit a lidi se na to mají těšit, a ne tak, že budou tu
Buty, ale teď na ně nepůjdu, uvidím je v létě na festivalu. Tak to se neděje. My si pečlivě hlídáme, kde hrajeme a kolik toho ročně hrajeme. Hodně lidí mi tuhle cestu vyčítá, ale je pravda, že nás baví hrát. Hrajeme 60 koncertů ročně, což si myslím, že není málo, a to je maximum, co budeme hrát. A ani to není možné, nás je teď dvanáct a uživit tolik lidí na nějakém malém městě, to není sranda. Technika šest až sedm aut, ubytovat přes dvacet lidí, to si každý dovolit nemůže..
Máte zajímavé cikánské kostýmy, budete v nich hrát?
Nevím, fakt nevím (smích).
Téměř poslední otázka. Když se podíváte do minulosti, která deska je pro vás srdeční záležitost?.
Všichni muzikanti na celém světě vždy tvrdí, že ta poslední, i já musím potvrdit tento názor. Mně se v podstatě líbí ze všech našich desek nejvíc album "Ppoommaalluu" a ta poslední. Samozřejmě první je první, to je jako kdyby se člověk poprvé pomiloval, takže to je takové "odblanění". Tuhle poslední mám rád hlavně proto, že jsme jako kapela hráli hodně dohromady. Tam jsme vidět nejvíc jako kapela - basa, buben, kytara, je to dohromady, jakoby live.
Radek měl trochu deprese z toho, že hraje málo na kytaru, na téhle desce si to trochu vynahradil?
Radek má různé schízy. Má to těžké, on je autor písně, textu a ještě má hrát na kytaru. Věřím, že by určitě strašně rád více hrál na kytaru, možná že by raději více zpíval nebo více skládal, ale Radek je Radek.
A co váš film, něco se o něm proslýchá.
Já jsem koupil před rokem kameru a Radek někde řekl, že budeme dělat film, ale já o tom vůbec nic nevím. Třeba něco má...
No nechme se překvapit, jaký nápad přijde příště, zcela určitě nás opět překvapí. Děkuji za rozhovor.