Škwor se rozhodl nečekat a již nyní obohatil svoji diskografii o další přírůstek. Pod názvem "Sliby & lži" se skrylo hned čtrnáct typicky škworovských písní. Úderných, břitkých, jasných a srozumitelných. Kapela, která letos slaví velkým koncertem patnáct let existence, stoupá na pomyslném žebříčku popularity v českých luzích a hájích stále výš a výš. Vydávat alba v tomto hudebním stylu a s touto neměnnou filozofií však v sobě skrývá i několik skrytých nástrah.

Formace sama nemá ráda psaní nějakých obsáhlejších či delších kompozic, a tak se stopáž jednotlivých písní většinou stěží přehoupne přes tři minuty. Jsou zde krátké předehry, ještě kratší nebo třeba i žádné dohry, minimum mezihry, a že by písně trpěly nějakou přehršlí textu, ani nemluvě. Milovníci kytarových sól si také na své rozhodně nepřijdou. Proto když se člověk dostane v poslechu do poloviny desky, začíná mít pocit, že se ocitl v pekárně a vybírá nějaké lepší rohlíky. Křupavější, voňavější, chutnější, ale když se prohrabuje do větší hloubky, zjišťuje, že jsou všechny čím dál tím víc stejné a najít nějakou výjimku je stále horší a těžší.

Tím hůř, že loni vyšla kapele koncertní nahrávka "Natvrdo" a poslední řadovka "Drsnej kraj" nese rok výroby 2011, takže možnost opakování, neřkuli vykrádání sama sebe, je ještě blíže, než by se mohlo zdát. Postupně písně začínají splývat v jeden celek, ale v druhé polovině alba a hlavně na konci se dají najít přece jenom lepší kousky, díky kterým se k desce třeba vrátíte i po nějakém čase. Potenciál naznačuje mrazivě krásná "Vlci v koutě". Balada s (jak jinak než smutným) textem o dívce, která má velké osobní problémy a snad i trochu komplex méněcennosti, se vryje do duše způsobem mrazivé oceli čepele nože vraha, která pronikla do srdce oběti.

Velmi dobře vyznívá i titulní píseň a to nejlepší na konec si kapela schovala... na konec. "Síla starejch vín" má neuvěřitelně silnou melodii, a i když během celé písně jen zvoní akustické kytary, vůbec to nevadí. Ba naopak. Neduh této písně spatřuji pouze v její krátkosti, moc jí chybí sólo, ještě jedna dopsaná sloka a nějaký smysluplnější závěr. Takto působí příliš usekle a krátce a to je velká škoda, protože má potenciál velkého hitu.

Kapela v promo materiálech avizovala zvýšenou přítomnost akustických nástrojů a jak harmonika v otvíráku "Ráno", tak klavír aranžím jednotlivých písní opravdu prospívají a jsou tím kořením, o kterém členové v rozhovorech mluví. Dokonce to až člověka svádí k domněnce, že by se hodilo při všech těch samplech a různých elektronických zvucích přijmout klávesistu do stálé sestavy. Zvuk formace by tím rozhodně nevyměkl, jen by získal na větší barevnosti a rozmanitosti.

Dojem z celé desky tento fakt ale tak úplně nenapravuje. Spíš člověka napadá pořekadlo méně je někdy více a kapele by prospělo, kdyby novému materiálu dala pro příště více času na vycizelování a dozrání.