Poslední deska souboru (či vlastně Reznora, protože NIN jsou skupinou de facto pouze na koncertech) byla doslova a do písmene opusem - dvě CD, přes dvacet písní... Po ní následovaly loňské remixy, které jsou tradičním následovníkem regulérních desek NIN (vzpomeňte na skvělou "Further Down The Spiral", na níž byly ke slyšení předělávky z veleúspěšného "The Downward Spiral"). A nyní je na řadě živá deska. "And All That Could Have Been" je výborným důkazem síly "hřebíků" na koncertech, což mělo možnost kdysi dávno posoudit i pražské publikum v Lucerně (1995).

Na desce je nejvíce potěšující, že Reznor se nesoustředil pouze na skladby z posledního alba, ale zařadil na ni v podstatě kompilaci tohoto nejlepšího, co mají NIN k dispozici. Fanoušek tak má v ruce hned dvojí album - Best Of a Live verzi v jednom. Posuďte sami - "Head Like A Hole", "Sin" a "Terrible Lie" z debutu "Pretty Hate Machine", "March Of The Pigs" nebo "Closer" z "The Downward Spiral" a konečně "The Day The World Went Away" či "The Frail" z "Fragile" (výčet není ani náhodou kompletní). Návdavkem je k desce připojena i chuťovka - "Starfuckers, Inc." Všechny písně jsou perfektně ozvučeny a v tom spočívá asi jediné mínus desky, protože muzika NIN je na ní tak věrohodná a tak skvěle nahraná, že kolikrát lze seriózně váhat, jestli se vůbec jedná o živák. Zároveň je album důkazem, že i když ve studiu jsou Nine Inch Nail Trent Reznor a k němu několik přidružených hudebníků, kteří mu občas s něčím vypomohou, na pódiu řádí výborně sehraná kapela, jíž všechno šlape do posledního puntíku a v níž má každý člen (Charlie Clouser, Robin Finck, Danny Lohner, Jerome Dillon a konečně Reznor) své jasně dané místo. Oni totiž jednotlivci v NIN jsou v reálném životě uznávaní muzikanti, kteří se věnují zvukařině a skládání (Charlie Clouser hodně pomáhá Trentovi nebo třeba Mansonovi), hrají v jiných souborech (Robin Finck např. působil ve "stále se oživujících" Guns 'N' Roses), produkují (Danny Lohner) apod.

Deska "And All That Could Have Been", jejíž materiál byl nahrán v průběhu turné "Fragility V2.0 Tour", je ukázkou toho, jak by mělo vypadat dobré koncertní album - vhodný výběr skladeb, kdy se střídají rychlejší kousky s pomalejšími, jsou vyrovnaně zastoupena jednotlivá alba skupiny, vše je zarámováno již jednou zmíněným bezchybným zvukem a navíc je celá deska zabalena v zajímavém, hřebíkovsky tradičním, papírovém obalu, na němž naleznete veškeré důležité údaje, týkající se skupiny, písní, organizace koncertní šňůry atd. Na závěr jen krátké shrnutí, měřeno metrickou stupnicí tohle album dalece přesáhne dvacet sedm centimetrů.