Zamrzlé australské království

Pokud si vezmeme taneční pop jako žánr, měl by tento v prvé řadě být o zábavě. Realita je ale taková, že spousta současných interpretů, které řadíme do tzv. mainstreamového popu, není schopná přijít s materiálem, který by bavil na ploše celého alba. Výjimkou pak není ani nová nahrávka Empire Of The Sun.

5/10

Empire Of The Sun - Ice On The Dune

Vydáno: 14.6.2013
Celkový čas: 43:00

Skladby: Lux, Dna, Alive, Concert Pitch, Ice On The Dune, Awakening, I'll Be Around, Old Flavours, Celebrate, Surround Sound, Disarm, Keep A Watch

Vydavatel: Universal

Ohodnoť toto album

Empire Of The Sun, projekt, za kterým stojí Luke Steele (The Sleepy Jackson) a Nick Littlemore (Pnau), je od začátku založen na velice napjatém vztahu obou muzikantů. Již zhruba rok po vydání jejich pět let starého debutového alba "Walking On A Dream" projekt opustil Littlemore, aby se mohl věnovat psaní hudby pro Cirque Du Soleil. Steele sám nebyl schopný úplně vyjasnit, jak se to vlastně s Empire Of The Sun má, odjel turné a začal se věnovat vlastním projektům. Nějakou dobu to vypadalo, že debut bude zároveň labutí písní dua, ale už v červenci 2011 se objevily první zprávy o tom, že oba pánové společně pracují na novém materiálu. Ten nakonec vznikal skoro dva roky a nyní k nám dorazil společně s dechberoucí vizuální kampaní.

Jak to momentálně vypadá mezi Steelem a Littlemorem, je stále záhadou. Pokud byste vyhlíželi Littlemorea na živých vystoupeních, vyhlíželi byste marně. Se Steelem nikdy společně nevystupoval a na letošní květnové akci Electric Daisy Carnival v New Yorku svou vlastní kapelu vůbec poprvé sledoval naživo. Jako divák. Obávám se, že právě tenhle vztah může za chladnou atmosféru, která z novinky příznačně pojmenované "Ice On The Dune" přímo srší. Zatímco doprovodná videa a celá doprovodná grafická část (včetně ujetých barevných kostýmu) opravdu stojí za to, samotná hudba za tím vším trochu zaostává.

Je to trochu škoda, protože celé je to postavené na působivém příběhu zahrnujícím čtyři kněze s duchem divokých zvířat a krádež magického drahokamu Králem stínů. V hudbě se ale nic takového nepromítá. Před sebou máme vcelku tuctovou elektronickou taneční hudbu s euforickými refrény, která rozhodně nezní lacině, ale často je až příliš přeslazená. Spíš než k Daft Punk mají Empire Of The Sun blíže k Scissor Sisters a Calvinu Harrisovi. S druhým jmenovaným mají společnou šablonovitost, díky níž je řada skladeb na "Ice On The Dune" snadno zaměnitelná. Postavte si vedle sebe například "Old Flavours", "Celebrate" nebo "Disarm" a těžko se zbavíte pocitu, že je to vlastně ta samá písnička zahraná pokaždé trochu jinak (ostatně sám Steele o "Disarm" prohlásil, že "melodii v prostředních osmi taktech můžeme najít ve všech skladbách na nahrávce"). Hlavním problémem ale jsou chybějící výraznější místa, jakými byly na debutu "Walking On A Dream" a "We Are The People".

Pravděpodobně nejlepším aspektem hudby australského dua je Luke Steele a jeho hlasový projev. Nejpovedenějšími písněmi na albu jsou zamyšlené balady, v nichž se jeho hlas dostává do centra pozornosti. V "I'll Be Around" jeho šeptavý hlas vyloženě hladí a ve spojení s jemnými syntezátory vytváří osvěžující protiklad k tanečnějším věcem, které, ač bohaté na instrumentální složku, přeci jen působí trochu tuctově. Závěrečnou "Keep A Watch" bych rád viděl jako příslib do budoucna, že Empire Of The Sun v sobě mají někde ukryté opravdové emoce, které si ale v tomto případě nechali až na konec. Píseň je sice koncipována pouze jako epilog k příběhu alba, ale právě v ní dokázali Steele a Littlemore shrnout své myšlenky naděje, pozitivity a idealismu. Ten moment, kdy se přidá Harlem Gospel Choir, je prostě nádherný a je škoda, že na desce není víc podobných míst.

"Ice On The Dune" je ve výsledku nevyrovnanou nahrávkou, která oproti debutu vykazuje minimální známky vývoje. Řemeslně je sice zvládnutá dokonale, ale právě ta preciznost, s jakou je každá skladba dotažená, ji ve skutečnosti činí téměř bezpohlavní. Pokud bude ještě nějaké příště, chtělo by to zapracovat na tom, aby hudba byla stejně tak ujetá, nepředvídatelná a zábavná jako image dua. Pak by to teprve mohlo stát za to.

• Ne, skutečně to není rock (Martin, 06.07.2013 12:20) Reagovat

  Řekl jsem si, že si album poslechnu, jen tak. A při mém prvním seznámení se skupinou jsem byl více, než mile překvapen.
  
  Ice on the dune je podle mě skvělé album, za které by si někteří popoví zpěváci nechali amputovat obě ruce, jen aby něco podobného sami vytvořili. Pokud recenzi zakládáte pouze na dvojím poslechu, pak se nelze naprosto divit, že vám skladby splývají. Na začátku tomu tak vskutku je a fakt, že skladby tvoří jeden velký euforický celek je v konečném důsledku obrovské plus, později však všechny skladby krásně vykrystalizují a písně si lze užít jako separé skladby, tak i jako téměř nepřerušený mix, který má v sobě neskutečný náboj pozitivní energie a eufórie.
  
  Některé skladby jsou podle mě skvělé "klubové bangery" jako třeba Awakening (píseň má perfektní basy, které jsou v písni nepřerušeně a nabývají na hutnosti s příchodem refrénu, výborný nápad), DNA (zasněné vokály silně kontrastují s klubovým charakterm písně), jsou tu ale i skvělé popové kousky jako Concert pitch (podlě mě nejlepší skladba na albu, instantní sing along refrén), pak taky sluncem zalité Ice on the dune a Alive (čirá radost poslouchat), to vše doplňují pomalejší kousky jako I'll be around (dokonalé vokály), rozplývavé Disarm a éterické Keep watch. A ano je zde i tak trochu Daft-punkoidní Surround Sound.
  
  Celé album se vyznačuje silnými, sing along refrény, výbornou až bych řekl prostorovou produkcí, která vás obalí v melodických refrénech a perfektních falseto vokálech Luka Steela a není zde jediné hluché místo (mám plné zuby moderních alb o dvaceti skladbách, ze které pak musím polovinu vyházet ven). A hlavně je ve všem plno emocí, které doslova prosakují skrze vokály i produkci, což se zdejšímu serveru pravděpodobně nezamlouvá (viz. ta ostudná recenze na The girl who got away od Dido).
  
  Pokud máte rádi klasicky strukturovaný, do detailu propracovaný a veselý synth-pop, taneční styly s hutnými basy a navrstvenou produkcí, jakými jsou například house a trance to celé obalené v zasněném oparu downtempo vokálů, nebo interprety jakými jsou the Pet shop boys, Madonna, nebo i Dido pak tohle album silně doporučuji a pokud byste si chtěli přečíst skutečně trefnou recenzi, tak doporučuji Allmusic (snad poslední místo na celém internetu, kde dělají recenze lidé, kteří tomu rozumí).
  
  Peace
  
  

  • Re: Ne, skutečně to není rock (jarecek, 06.07.2013 12:24) Reagovat

    ty jsi asi moc aussickyho electro-popu neslysel, kamo ..
    
    

    • Re: Ne, skutečně to není rock (Martin, 06.07.2013 12:58) Reagovat

      Nemusím zkusit mango, abych věděl, že mi chutnají banány...navíc jsem si nevšiml, že by hudba byla omezena na jednotlivé země ty snad ano? Electro-pop se dělá ve Švédsku, stejně tak jako v patnáct tisíc kilometrů vzdálené Austrálii a pořád je to to samé.
      
      

      • Re: Ne, skutečně to není rock (jarecek, 06.07.2013 13:32) Reagovat

        ja jen, ze kdybys z tohodle ranku slysel treba dalsich jinych padesat desek, tak bys ten svuj nazor revidoval .. nebo bys jinejm musel davat 15/10 .. ale treba ne ..
        
        

        • Re: Ne, skutečně to není rock (Martin, 06.07.2013 13:44) Reagovat

          No já nevím, deska se mi vážně líbí a jelikož je electro pop můj oblíbený styl, tak mám už něco naposloucháno, ne sice přímo z Austrálie, ale nemyslím si, že se jedná o průměrnou desku. V porovnání s některými novými CD si myslím, že má album hodně silné melodie a i když na něm není nic revolučního a experimentálního (jako na mnoha elektro-popových deskách), tak si ho poměrně užívám. Celá nahrávka je velmi radio-friendly a připouštím, že ten pozitivní náboj a nenáročnost (někdo by řekl povrchnost i přes dobrou navrstvenost a strukturu písní) to může někomu kazit, ale i to je dnes omezené zboží, už hodně dlouho mě žádná deska takhle nebavila (v tom "zpívej společně se mnou" smyslu).
          A co bys mi mohl v rámci tohodle žánru doporučit? Rád si to poslechnu a rozšířím si obzory.
          
          

Nové desky 12/2025 - od Mumford & Sons přes Olympic po Alison Krauss Na konec března nachystaly fůru novinek velké hvězdy, z nichž část se vrací po delší době. Mezi ně patří Alison Krauss, Mumford & Sons, CocoRosie, Olympic a zejména Will Smith. Fanoušky tvrdších žánrů potěší Arch Enemy, The... čtěte zde

Vydáno: 02.04.2025 13:00 v sekci Novinky | Nové desky

8/10

Video: PREMIÉRA: Matěj Metoděj Štrunc zpívá v "Černých očích" o verbování na vojnu Matěj Metoděj Štrunc chystá k vydání svou novou desku "Lidověk 2.0" a po svébytném uchopení klasické lidovky "Okolo Hradišťa" se nyní pustil do obdobně známé písničky. Tu si určitě každý pamatuje už ze školky - a možná mu... čtěte zde

Vydáno: 02.04.2025 08:00 v sekci Audio / Video | Video

Naživo: Ostuda. Nespolehlivý génius Benjamin Clementine Prahu nadchnul i pohoršil Tak rozporuplný koncert se u nás dlouho neodehrál. Benjamin Clementine - zpěvák, básník, muzikant, herec, zkrátka renesanční osobnost - rozhodně patří mezi umělce, které si nespletete. A když vyrazíte na jeho koncert, určitě to ve... čtěte zde

Vydáno: 01.04.2025 20:00 v sekci Naživo

Nejvíc nej: Šest klipů Guns N' Roses, které se zapsaly do rockové historie Přinejmenším jednu písničku rockových legend Guns N' Roses zná snad každý. Formace se na scéně pohybuje už od roku 1985, a i když od vydání poslední desky "Chinese Democracy" uplynul již nějaký ten pátek, koncertovat skupina... čtěte zde

Vydáno: 01.04.2025 09:00 v sekci Publicistika | Nejvíc nej

Naživo: Velkolepé Avantasii chyběl ve Foru Karlín moment překvapení Metalový kolos Tobiase Sammeta Avantasia se vrátil po šesti letech do Prahy, aby zde rozehrál svou teatrální show plnou hostů. Po sobotním vyprodaném koncertu organizátoři přidali ještě jeden v neděli, ze kterého vám přinášíme... čtěte zde

Vydáno: 31.03.2025 18:00 v sekci Naživo