Staré kosti (prý) v novém světle

V roce 2005 došlo ke znovuzrození jedné z legend velké čtyřky ze Seattle, Alice In Chains. Nové album "The Devil Put Dinosaurs Here", druhé se zpěvákem a kytaristou Williamem DuVallem, mělo údajně zavést kapelu do nových hudebních teritorií. Je to pravda?

7/10

Alice In Chains - The Devil Put Dinosaurs Here

Vydáno: 24.05.2013
Celkový čas: 67:16

Skladby: Hollow, Pretty Done, Stone, Voices, The Devil Put Dinosaurs Here, Lab Monkey, Low Ceiling, Breath On A Window, Scalpel, Phantom Limb, Hung On A Hook, Choke

Vydavatel: Universal

Ohodnoť toto album

Jerry Cantrell, hlavní autor Alenky v řetězech, si pár experimentů vybočujících z tvorby jeho domovské kapely už vyzkoušel na svém prvním sólovém albu "Boggy Depot" (1998), takže klidně se dalo věřit jeho slovům o nových teritoriích, kam se s novou nahrávkou Alice In Chains vydali. Jenže "The Devil Put Dinosaurs Here" je nakonec mnohem tradičnější AIC deskou se všemi atributy, které k tomuto kvartetu neodmyslitelně patří. Těch slibovaných novinek a odchylek je pomálu.

Zase - ruku na srdce, kdo z fanoušků skupiny se na nějaké úkroky a novoty těšil (nový Cantrellův účes se zkrácenou čupřinou se nepočítá)? Album s vychytaným motivem Satana (té mazané potvory, co lidem podstrčila kosterní pozůstatky dinosaurů, aby jim podkopala víru) vytvořeného z fotek lebky triceraptora je opět plné valivých riffů, klaustrofobické atmosféry a neveselých témat, do nichž jen zřídka pronikne paprsek naděje.

Stejně jako na comebackové "Black Gives Way To Blue" a stejně jako v devadesátých letech staví Alice In Chains na svých ikonických dvojhlasech. A také nemají důvod zapomenout na poloakustické kousky z rodu legendárního EP "Jar Of Flies" - i dnes se jim urodily dva skvělé melodické kusy, "Voices" a "Scalpel", u nichž každý milovník grunge (jakkoliv ten termín nemám rád) musí uronit slzu za Laynea. To jsou perfektní harmonie!

Nakonec možná můžeme být i rádi, že Cantrell a spol. to s tou avizovanou cestou do neprobádaných oblastí nijak nepřehnali a zůstali u toho, co jim jde nejlíp a co je ostatně pro ně tak charakteristické. I když s minimálním progresem, vytvořili důstojné pokračování předchozího alba, navázali na minulost bez zaškobrtnutí a to rozhodně není málo. A jak ukazuje výborná novinka velkých otců-zakladatelů metalu Black Sabbath, může jim to vydržet ještě dlouho. Na hledání nových cest jsou tu jiní, mladší.

• aj po 20 rokoch ma to bavi (johnovic, 27.06.2013 10:48) Reagovat

  progres minimlany, ale je to krasne depresivne :)
  Osobne ma AIC s DuVallom chytili svojimi novinkami viac ako comeback Cornela so Soundagarden, ale vsetko chce cas...
  aj tento album sa mi musel ulezat, ale moju "vieru" nepodkopal a kusky Hollow, Stone a titulna skladba moju "vieru" v AIC zas rozhodne utvrdili :)
  
  

• Zanechte trochu depresí klucí a budeme si zase rozumět. (Pavlos, 27.06.2013 11:16) Reagovat

  Zásádní kapela pro můj hudbení i jiný vývoj. Uvítal jsem i comeback s DuVallem, viděl jsem je 2x naživo a byl jsem nadšený. Toto album je výborné, ale nemůžu se zbavit dojmu, že ta depresívní nálada už je tu prvoplánová. To co dřív vycházelo z nejakého prožívání a mělo obrovské kouzlo, je tady udržováno jen jako trademark. Já to už takto necítím. V tomto smyslu je mi bližší novinka Soundgarden.
  
  

  • Re: Zanechte trochu depresí klucí a budeme si zase rozumět. (vetuj, 27.06.2013 19:27) Reagovat

    Já to mám úplně stejně. Moc zbytečný depky, řemeslnost na úkor opravdovosti. Ale balady (Voices, Choke...) to je jiná, tam skutečně dávají jako zastara. A Soundgarden na King Animal jsou tak geniální až mě překvapili - ti maj zatraceně dobrý songy!
    
    

• kvalitní album (pavelt, 28.06.2013 19:38) Reagovat

  Já jsem opravdu rád za to, že AICH zůstali u modelu hudby, se kterým prorazili. Souhlasím s recenzí, to co kapelu dělá tak výjmečnou, jsou chytlavě melodické dvojhlasy, temně znějící riffy podladěné kytary, ale HLAVNĚ, kvalitní skladby, které obstojí i v akustickém podání, obnažené až na dřeň. Proč měnit něco, co je pro kapelu tak typické a co ji dělá v tom obrovském množství rockového průměru tak nezaměnitelnou. Osobně se přikláním k názoru (a asi mi to dost metalových fanoušků omlátí o hlavu), že vrchol progresivity v rockové hudbě nastal někdy na přelomu 60 a 70 let a to co přišlo potom, už jsou jen různé variace už jednou objeveného, nebo paskvily, které se tváří jako progres a jsou z dlouhodobého hudebního pohledu k smíchu. Prostě buďme vděční za každou kvalitní nahrávku, která vznikne a má potenciál oslovit širší spektrum posluchačů, protože toho umělého hudebního balastu, kde vítězí forma nad obsahem se všude valí habaděj. Já osobně bych album ohodnotil výše, když občas nahlédnu na stránky Musicserveru a vidím jaké hodnocení dostávají některé výtvory, skoro mi to přijde vůči AICH nespravedlivé :-)
  
  

Nové desky 50/2024 - od Snoop Dogga s Dr. Dre přes The Cure po Helloween Poslední vydání našeho přehledu v tomto roce přináší společnou desku Snoop Dogga a Dr. Dre, živáky Helloween, The Cure, Blue Öyster Cult a The National. Novinky nabízejí Subway To Sally, Saint Etienne a hned dvě SOČR - jednu... čtěte zde

Vydáno: 18.12.2024 14:00 v sekci Novinky | Nové desky

8/10

Recenze: Cathedral In Flames pouštějí na desce "count to nine" do svého temného světa barvy Už pět let uplynulo od chvíle, kdy se začala psát albová historie Cathedral In Flames. Pražská parta tehdy svým debutovým EP vysoko pozvedla prapor ortodoxního gotického rocku. Následující plnohodnotná studiovka "Hang Me High & Bury... čtěte zde

Vydáno: 18.12.2024 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Martin Kyšperský (Květy) - Kliky na pěstích bych holku oblbnout nezvládl Před pár týdny vyšla už desátá deska skupiny Květy, která se jmenuje "41 minut". Nejen o ní, ale třeba i o tom, jak funguje vesmír, o mlčení s Filipem Topolem nebo o tom, zda by chtěl zpívat v Lucii, jsme se bavili s jejím srdcem i... čtěte zde

Vydáno: 17.12.2024 14:30 v sekci Publicistika | Rozhovory

7/10

Recenze: Jiří Krhut a Štěpán Kozub se vracejí emocemi nabitou deskou "Přeježděný vztah" V době, kdy hvězda Štěpána Kozuba, především coby komika a herce, vystřelila strmě nahoru, mu ve spolupráci s hudebníkem Jiřím Krhutem vyšlo překvapivě civilní album "Prásknu bičem". Na tesknost a emotivní texty debutu druhá... čtěte zde

Vydáno: 17.12.2024 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Tomáš Klus - V každodennosti vidím obrovský dar, ale nerezignoval jsem ani na hlubší témata Tomáš Klus vydal v listopadu svou osmou řadovku "Tady to máš", kterou se vrací ke svým písničkářským kořenům. Nově se chopil i producentské role. Šel po jednoduchosti, radosti a úctě k životu. Jak proces tvorby probíhal a komu... čtěte zde

Vydáno: 16.12.2024 13:00 v sekci Publicistika | Rozhovory