Pink se houpala nad Prahou. Už zase

11.05.2013 11:00 - Lukáš Boček | foto: facebook interpreta

Pink zjevně Prahu miluje. S přesností atomových hodin se s každou novou deskou přijede ukázat i do naší metropole. A to někdy i opakovaně. Ke své aktuální desce "The Truth About Love", která vyprodukovala hity jako "Try" nebo "Just Give Me A Reason", přivezla cirkusovou show. Zase.

Live: Pink

místo: O2 arena, Praha
datum: 10. května 2013
setlist: Raise Your Glass, Walk Of Shame, Just Like A Pill, U + Ur Hand, Leave Me Alone (I'm Lonely), Try, Wicked Game (Chris Isaak cover), Just Give Me A Reason, Trouble, Are We All We Are, How Come You're Not Here, Sober, The Great Escape, Who Knew, Fuckin' Perfect, Most Girls / There You Go / You Make Me Sick, Slut Like You, Blow Me (One Last Kiss), So What
Fotogalerie

Pink, O2 Arena, Praha, 10.5.2013
© Petr Klapper / musicserver.cz
Ačkoliv desky americké poprockerky Pink někdy nabízejí slabší místa, dosud nenatočila album, které by bylo od začátku do konce špatná a ze kterého by se nedaly vybírat písničky pro celosvětové turné. A ono je to vlastně i jedno, jaké skladby Alecia Moore doveze - fanoušci po celém světě se jejího stylu vystupování ještě nepřejedli. Jak ale ukázala zastávka z 10. května v Praze, možná je na čase celý koncept předefinovat.

Než byla ale blonďatá interpretka vystřelena na pódium, patřilo publikum na chvíli americkým vousáčům Churchill. Folkem provoněná směsice rocku a písničkářství měla spád, ale sympatická kapela vyvolala dojem naprosté zapomenutelnosti podpořený tušením, že o ní v životě už neuslyšíte.

To o Pink a jejím vystoupení říci nelze - jenže poprvé to možná budou skazky o mírných rozpacích, co se bude šířit internetovou šuškandou. Zpěvačka totiž už po několikáté přivezla téměř na vlas stejnou akrobatickou show. Když se v úvodní "Raise Your Glass" houpala nad kýčovitě vyzdobenou scénou, napadnout vás mohla jedině otázka: "Kolikrát už tohle udělala?" Navíc několik prvních písniček utopilo vokály v přívalu hluku, takže ani hudební zážitek nikterak nedojímal. Naštěstí se tento nedostatek podařilo v průběhu koncertu vyladit. Pocit mnohokrát viděného podpořilo i diblíkovské děkování obecenstvu "thank you, thank you, thank you..." i soutěž o nejhorší tanec během rozverné "Leave Me Alone (I'm Lonely)".

Pink, O2 Arena, Praha, 10.5.2013
© Petr Klapper / musicserver.cz
Když po energických a do rocku laděných vypalovačkách přehodila vyhýbku na balady, návštěvníkům muselo okamžitě dojít, že žádná překvapení je na tomto koncertu nečekají. Atmosférická "Try" totiž zazněla napůl ve vzduchu, kde se Pink svíjela v provazech (opět), a napůl na zemi, kde se odehrála jedna ze scén z povedeného klipu. Sérii balad uzavřel momentální světový hit "Just Give Me A Reason", kterému se podařilo poprvé rozezpívat publikum. I přes fyzickou absenci Natea Ruesse duet dojímal - Pink emotivní skladbu odzpívala s projekcí frontmana fun. a ukázala, že naživo funguje mnohem lépe než z rádia.

Sympatická interpretka během show rozdávala úsměvy, podpisy, doteky a za pomoci svého humoru celou dobu komentovala vše, co mohla. Přívaly plyšových žab, fanoušky v předních řadách i změny, které v jejím životě vyvolalo mateřství. Paradoxem je, že sice posluchače požádala, aby převzali štafetu v nadávání (konkrétně používání slova začínajícího na "f"), protože už po porodu zkrátka nemůže a nechce být tak vulgární, ale toto vyzrání se neodrazilo na celkovém ladění show. Ta byla totiž tou nejméně dospělou dvouhodinovkou, kterou dosud přivezla. Skoro jako kdyby předpokládala, že s odlehčenou řadovkou "The Truth About Love" se změnila i její cílová skupina. Co ale zůstává, je její vřelý vztah k fanouškům - společně s mobilním operátorem T-Mobile, který je hlavním mediálním partnerem všech evropských zastávek, pořádá téměř na všech koncertních zastávkách setkání se svými fanoušky, bez jakýchkoliv problémů se s nimi fotí, podepisuje a dává jim tak na vědomí, že právě oni stojí za jejím úspěchem.

Pink, O2 Arena, Praha, 10.5.2013
© Petr Klapper / musicserver.cz
Po další náloži více či méně řízných skladeb ("Trouble" byla po předcházejících baladách hodně ospalá) muselo samozřejmě dojít na barové židličky a akustické verze několika písní. Přestože písničky za doprovodu jediné kytary předvádí na všech svých turné, nemáte šanci se jich (na rozdíl od akrobatických čísel) přejíst. Pink v nich totiž pokaždé odhalí svůj charismatický hlas a dá zapomenout na všechny ty taškařice okolo.

Závěr patřil tradičně rychlejším položkám ze zpěvaččina katalogu a ani se v nich nesnažila vsadit na osvědčené hity. Místo toho si vybrala písničky z aktuální desky a vyběhala v nich poslední zbytky energie, které jí po náročném vystupování ještě zbyly. Během úplně poslední položky setlistu "So What" se nechala (opět) připoutat do speciálního zařízení, ve kterém obletěla celou vyprodanou O2 arenu. Podobný kousek předvedla i na posledním pražském koncertu, tudíž efekt byl o poznání slabší.

Pink nepředvedla v Praze vůbec špatný koncert. Její výkon stále patří k naprosté špičce vrcholného popu, ale zároveň vyšlo najevo, že se interpretka nedokáže pohnout z místa. Návštěvníci, pro které byl večer prvním setkáním, museli odcházet nadšení. Ti ostatní ovšem nedostali nic, co by už alespoň jednou nepředvedla. Doufejme, že toto není vrchol jejího živého vystupování a že se příště nebude znovu vařit ze stejných ingrediencí.

Druhý pohled Jana Trávníčka

Pink, O2 Arena, Praha, 10.5.2013
© Petr Klapper / musicserver.cz
S Lukášem Bočkem se shodneme jen vzácně a toto je jeden z těch mála případů. K celkovému pohledu na koncert nás však vedly úplně jiné faktory. Pojďme se na ně podívat.

Nemá smysl opakovat, co všechno jste mohli během koncertu vidět. Na rozdíl od Lukáše si však myslím, že cirkus to byl opravdu povedený, a pokud nejste založením vyloženě proti megalomanským show, jen těžko jste se během něj mohli začít nudit. Všechno to houpání na laně po vzoru Cirque du Soleil mělo něco do sebe a ve srovnání s koncerty jiných interpretů působilo jako pořádné lákadlo. S tím se ale pojí má první výtka.

Pink se ve svých peprných prohlášeních mnohokrát distancovala od prvoplánových krásek a vsázela na opravdovost, upřímnost a čiré muzikantství. Takové vlastnosti ale večeru chyběly. Jistě, Alecia se občas rozpovídala, poctivě si sbírala plyšáky a rozdala i několik podpisů. Výhrady nelze mít ani proti usednutí za klavír během balady "The Great Escape" nebo skvělému akustickému provedení singlů "Who Knew" a "Fuckin Perfect", nicméně i přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že se před námi odehrává koncert, během kterého je nutné vzorně pochodovat po značkách, mluvit jen v přesně vymezených intervalech a za každou cenu se držet scénáře od produkce. A to byl signál, že má Pink k Rihanně nebo Jennifer Lopez mnohem blíž, než by se na první pohled mohlo zdát. Alespoň co se koncertů týče.

Ani setlist nepatřil mezi nevyváženější. Ať si kdo chce, říká, co chce, po skvělých albech "I’m Not Dead" a "Funhouse" je novinka "The Truth About Love" sešupem dolů a skvělé skladby se na ní potkávají s těmi průměrnými. Proto zamrzelo, když vyloženě výplňové kousky jako "Blow Me (One Last Kiss)", "Are We All We Are" nebo "How Come You’re Not Here" spolu se zbytečnou coververzí "Wicked Game" Chrise Isaaka sebraly prostor hitům jako "Stupid Girls", "Family Portrait", "Please Don’t Leave Me", "Glitter In The Air", "Don’t Let Me Get Me", "Get The Party Started" či aktuálnímu singlu "True Love", který odezněl jen zprostředkovaně během závěrečných titulků.

Pink, O2 Arena, Praha, 10.5.2013
© Petr Klapper / musicserver.cz
Abych ale jen nehaněl, potěšil bombastický úvod se zařazením "Raise Your Glass", silný zážitek zprostředkovalo i "Try", jež se dočkalo takřka stejných kousků jako v klipu a příjemná byla i vzpomínka na léta minulé, ať už s nestárnoucí "Just Like A Pill", rockovou vypalovačkou "Trouble" nebo roztančenou "Leave Me Alone (I’m Lonely)". Zapomenout nelze ani na "Slut Like You", která teprve v živém provedení ukázala své hitové ambice. Velmi dobrý dojem zanechal i vtipný uvaděč v červeno-bílo-černém obleku. Především scénka s andělem byla vypointovaná přímo brilantně.

Za vrchol večera považuji ale až finále "So What", během kterého Pink létala po aréně a mnohým fanouškům několikrát chyběly jen centimetry, aby s rošťácky ostříhanou interpretkou propletli alespoň ruce.

Všechny tyhle zábavné propriety vám jsou ale houby platné, když koncertu chybí to hlavní. Tak mizerné nazvučení snad ještě O2 arena nezažila. Minimálně tedy co se prostoru na stání týče. Obvykle trvá dvě, tři písně, než se vše patřičně sladí, ale tentokrát jakoby na koncertě zvukař úplně chyběl. V tišších pasážích s několika nástroji se zdálo být vše v pořádku, ale jakmile se zapojil i bubeník, kytarista a doprovodné vokalistky (tedy v 90 procentech času), mohli jste si jak melodie z jejich nástrojů, tak slova, která se linula z úst zpěvačky jen domýšlet.

Naopak velkou pochvalu si zaslouží publikum, které se staralo o skvělou atmosféru a tablety až na pár výjimek nechalo doma. V souvislosti s tím pak trošku zamrzí, že přes všechny ty vypuštěné balónky, desítky plyšáků a mohutné mexické vlny jsme ze zpěvačky nedostali alespoň o krapet víc emocí či něco málo nad rámec běžného programu. Když uvážíte, že ve Frankfurtu si Pink vzala na pódium i dcerku Willow, v Hamburku si s ní "Just Give Me A Reason" zazpíval i Nate Ruess osobně a třeba v Manchesteru přidala i "Fire And Rain" Jamese Taylora, drobné zklamání je pak určitě na místě. Když si to shrneme, vychází nám poměrně rozporuplný večer. Nebyl to špatný koncert, to určitě ne, jen by (především zvukově) mohl být ještě mnohem lepší.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY