Vždycky je nejhorší připustit si to. Je možné, že ta samá kapela, co vydala skvost "Aurora", by mohla natočit špatnou desku? Je to možné? Posloucháte to pořád a pořád dokola, nutíte se k tomu, aby se vám to líbilo, a pak jednoduše přijde okamžik, kdy vám to dojde. Tohle se vám prostě líbit nebude.

Jasně, svět se točit nepřestane, ale stejně je to trochu škoda. Švédská electropopová dvojka The Deer Tracks letos završuje trilogii "The Archer Trilogy" posledním dílem, kterým zároveň světu ukazuje, že s tím talentem to nemusí být tak žhavé.

I když ne, to jsou silná slova. Elin Lindfors a David Lehnberg pořád nějaký talent mají. Jen ho bohužel přetavili v pokus všem dokázat, že jsou v obraze. Sledují aktuální trendy a promítají je do své tvorby. Ta tím ale fatálně trpí. Křehkost debutu se rozmělňuje v tempu vyšším než 130 bmp a dubstepových wobblech.

A přitom začátek naznačuje úplně něco jiného. Sbory v úvodní "III" posluchače naladí na takovou tu typickou deertrackovou vánoční atmosféru. Její dotek je cítit ještě i v kousku "W", ty glitchové vodopády, nadpozemské dozvuky a křehký vokál Elin Lindfors si nespletete.

Pak ale přijdou na řadu ty trendy. Ty electro beaty v "Astral Ship" a "The Ghost Hour", ten dubstepový závěr první jmenované jsou tak trochu od věci. Nemůžete samozřejmě nikoho k ničemu nutit, v tomhle případě ale The Deer Tracks překročili svoje vlastní možnosti. Všechny tyhle experimenty s sebou strhly do propasti tu éterickou křehkost tvorby dvojice, která šla, a to je zklamání největší, ruku v ruce s Elininým hlasem. Ten na "The Archer Trilogy Pt. 3" dostává dost prostoru. Hodně prostoru. Víc, než je Elin schopná unést, respektive uzpívat. V písních se tak nepříjemně škrtí a celá ta éteričnost je prostě pryč. Posmutnělou náladu songu "Lazarus" pro to zběsilé tempo ani nestačíte vnímat, a to je tenhle kousek jen jedním příkladem za všechny.

Ta linie vývoje The Deer Tracks je poslechem debutu, "Prologue" a všech tří částí trilogie zřejmá a citelná. O to víc bolí. Mrzí. Chtělo by to, aby se za Elin a Davidem stavil na kafe nějaký jejich dobrý kamarád a řekl jim: "Hele, jako dobrý, ale toto ne. Buďte zase sví."