Zombieho pekelný ráj

24.04.2013 14:00 - Ondřej Hricko | foto: facebook interpreta

Chcete se svézt ve starém cabrio cadillacu, jehož cesta vede pouze do plamenů pekelných? A při pohledu do zpětného zrcátka vám na zadní sedačce dovádí obdařená blondýna s úchylným knězem, přičemž oba jsou pravděpodobně už dávno mrtví... Pokud tuhle jízdu vážně chcete zažít, pak je tato recenze právě pro vás.
8/10

Rob Zombie - Venomous Rat Regeneration Vendor

Skladby: Teenage Nosferatu Pussy, Dead City Radio And The New Gods Of Supertown, Revelation Revolution, Theme For The Rat Vendor, Gong Gang Gong De Do Gong De Laga Raga, Rock And Roll (In A Black Hole), Behold! The Pretty Filthy Creatures, White Trash Freaks, We're An American Band, Lucifer Rising, The Girl Who Loved The Monsters, Trade In Your Guns For A Coffin
Vydáno: 22.04.2013
Celkový čas: 38:45
Vydavatel: Universal
Rob Zombie je král toho nejzaplivanějšího, nejšpinavějšího a nejameričtějšího rock'n'rollu na světě. To je zkrátka fakt. A ač by se mohlo zdát, že tohle není zrovna titul, o který by kdekdo stál, on je na to pyšný a svou roli plní dokonale. Žádné hraní si na uznávaného pseudoumělce, raději hned na objasněnou své skladby pojmenuje "Teenage Nosferatu Pussy" či "Gong Gang Gong De Do Gong De Laga Raga" a vše je zřejmé hned v počátku.

Rob Zombie si odskočil po natočení minulé desky "Hellbilly Deluxe 2" k filmaření, aby natočil další béčkový hororový majstrštyk (konkrétně "The Lords Of Salem"), který se brzy dostane do (snad i našich) kin. Teď si však můžeme naplno vychutnat jeho hudební produkci, neboť na pultech obchodů přistála nová, již pátá deska s názvem "Venomous Rat Regeneration Vendor". A jak už jsem poznamenal, můžeme se opět těšit na tu nejšílenější hororovou jízdu, kterou jinde na hudební scéně jen těžko najdete. Novinkou v sestavě je pak účast bicmana Ginger Fishe, který hrával v kapele Marilyna Mansona či v industriálně metalové formaci Powerman 5000.

Výborný je hned otvírák "Teenage Nosferatu Pussy" plný béčkové hororové dramaturgie, podladěných kytar a hlavně charismatického drsného vokálu samotného Zombieho. Jako druhá následuje singlová "Dead City Radio And The New Gods Of Supertown", k níž je natočen i bizarní videoklip plný podivných postav, mezi kterými i divoká vizáž samotného frontmana zaniká. I když není tato pecka tak hitová jako minulé singly "What?" a "Sick Bubblegum", společně se zbytkem alba tvoří daleko vyrovnanější počin než minulé "Hellbilly Deluxe 2". Pokračování úspěšné jedničky i přes výrazné tanečně rockové hity strádalo. Důvodem byl značně nevyrovnaný obsah a některé skladby velmi zanikaly, což ve výsledku na kvalitě desky zanechalo dost negativní stopu. Oproti tomu "Venomous Rat Regeneration Vendor" je silná deska od počátku až do úplného konce a slabé místo nenajdete ani při bedlivém naposlouchávání. Společným jmenovatelem však zůstává již tradiční taneční rytmus slyšitelný téměř v každém momentě. Výjimku snad tvoří pouze píseň "We're An American Band", která se nese v melodičtějším a klidnějším duchu a nemá typickou hororovou signaturu jako skladby zbylé. Kromě tohoto lehčího výletu už posluchače nic nepřekvapí a při poslechu desky se tak ocitne na té nejlepší záhrobní disco party, kterou by svět živých nikdy okusit nemohl.

Dobře. Rob Zombie nepřichází vůbec s ničím novým, neboří hranice žánru, neexperimentuje ani se nesnaží svůj rukopis posunout dál. Novinka naopak působí jako vyvrcholení jeho hudebně uměleckých ambicí a dosavadní práce. Jako by se právě zde střetl bod A a bod B, vše zapadlo do sebe a vznikla ta rocková apokalypsa, po které vždycky tolik toužil. Když si poslechnete "Rock And Roll (In A Black Hole)", nemůžete nesouhlasit. V jednoduchosti je síla. Tato ohraná fráze teprve teď dostává nový a skutečný rozměr. A ani tentokrát si nenechal ujít trochu té své filmové teatrálnosti a nechybí tak různé mluvené vsuvky mezi jednotlivými stopami, které celý koncept skvěle dobarvují.

Celá deska je nacpaná koncertními hity, u kterých si již teď lze představit, jaký pekelný kotel se bude vařit pod pódiem (ještě aby taky zavítal k nám), avšak při cestě autem bych desku k poslechu rozhodně nedoporučoval, hrozí totiž rychlá jízda, která by nemusela skončit vůbec dobře. Jestli mám nějak v krátkosti páté sólové album tohoto multiumělce (režisér, scénárista, producent, muzikant) ohodnotit, musím chtě nechtě mířit na posty nejvyšší. I po desátém, jedenáctém poslechu nepřestává deska bavit a stále je na ní co objevovat, stále překvapuje a neztrácí na šarmu. Svými nápady se zcela jistě vyrovná debutové "Hellbilly Deluxe" a svou přímočarostí a jednoduchostí ji lze srovnat s deskami původní, dnes již zaniklé kapely White Zombie. Doufejme, že až se opět vyřádí na dalším připravovaném filmu, který by se měl odehrávat v prostředí kanadsko-americké NHL, vrátí se zpět s dalším albem a opět nás svým laciným a morbidním rock'n'rollem uhrane. Pokud tohle je peklo, tak hurá do něj!


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY