První část rozhovoru naleznete zde.

Skončili jsme u toho, že těsně před turné chtěla ze skupiny odejít kompletní rytmika.To se rýsoval solidní průšvih, co?

Samozřejmě, vždyť nám akutně hrozilo, že se kluci seberou a na turné s kapelou vůbec nevyjedou. Čtrnáct dní před začátkem! To si Hynek a Svatava vůbec neuvědomovali. Trvalo mi týden, než jsem se rozhoupal, ale pak jsem klukům řekl, že jestli končí oni, pak já taky. Kapela pro mě v tu chvíli nebyl Hynek, ale oni. Nicméně jsme před sebou měli turné. A tady začíná složitý zákulisí.

Problém byl v eseróčku, jehož jsi byl stále spolumajitelem, je to tak?

Ano. Support Lesbiens s.r.o., které dodnes vlastním s Hynkem napůl a ze kterýho on vyvedl ochranný značky, zaštiťovalo obchodní stránku toho, co kapela dělala. Tím pádem v danou chvíli zaštiťovalo i turné a mělo podepsané smlouvy se sponzory a partnery. Řekl jsem klukům, že jejich postoj chápu, ale jestliže teď odejdou a nepojedou na turné, přelije se jejich zloba i na mne. I já bych byl nedílně zodpovědný za to, že firma neplní své závazky vůči sponzorům. Kluci si uvědomili, že by to nebylo řešení. Nechtěli nikomu ubližovat ani nikoho poškozovat, jen chtěli jít od válu, protože toho už zkrátka měli plný kecky. Takže jsem je znovu přemluvil, tentokrát kvůli tomu, aby absolvovali poslední turné. Udělali to jenom kvůli mně.

Zároveň v té době vznikli Portless.

Když jsme se domluvili, že turné ještě společně odjedeme, začali jsme řešit, co bude dál. Shodli jsme se na tom, že nás to spolu baví a bez přemýšlení si řekli, že budeme ve společném hraní pokračovat. Jen holt pod novým jménem, protože na značku Support Lesbiens jsme už neměli nárok. V ten moment jsem šel za Hynkem a řekl mu, že jakmile dojedeme turné, končím společně s kluky v kapele.

Jak Hynek reagoval?

Když jsem mu řekl, že po turné končím a že půjdu ven s prohlášením, byl jsem vlastním managementem upozorněn, že bych tím mohl poškodit své eseróčko. Hynek se přidal a tvrdil, že by na turné nemuseli přijít lidi. Já měl opačný názor, namítal jsem, že budou mít poslední šanci vidět Support Lesbiens a proto by mohli přijít i potenciální nerozhodnutí diváci. Nicméně management to tak neviděl a oznámil mi, že bych také mohl způsobit rozkol mezi kapelou a hlavním sponzorem. Dokonce mi kvůli tomu volali z TV Prima, která byla rovněž partnerem, abych své prohlášení pozdržel. Takže jsem se skutečně trochu zalekl toho, že bych mohl být napadán za poškozování vlastní firmy. Je to legrační, ale skutečně to tak bylo.

Tak jsi alespoň prohlásil, že nezávisle na dalším fungování kapely zakládáš sólový projekt se třemi dalšími členy Support Lesbiens.

V tu dobu začalo turné. My čtyři si ho užívali, byť jsme měli dvě šatny a s Hynkem se nebavili. Situace trvala nějaký měsíc a půl a možná by se vlekla ještě déle. Jenže pak jsem u hlavního sponzora po vlastní ose zjistil, jak se to vlastně má. Zeptal jsem se, jestli mé případné mediální prohlášení o tom, že v Support Lesbiens skončím, je v rozporu se smlouvou o partnerství. Dozvěděl jsem se, že je jim to úplně jedno a v momentě, kdy budou dodrženy závazky vyplývající ze smlouvy ohledně turné, to už není jejich starost. Tak jsem začátkem prosince vydal druhé, doplňující prohlášení, že v Support Lesbiens po dokončení turné končíme. Což Hynek už dva měsíce věděl.

Ale do médií tvrdil, že je překvapený.

Ano, to tvrdil. Jeho překvapení byla čistá mediální hra, protože o všem věděl. Co ho mohlo překvapit? Četl jsem tu jeho reakci. Přiznal v ní, že jsem mu o svém konci v kapele řekl, ale on si prý myslel, že je to jen dílo okamžiku a já si to po turné rozmyslím. Tomuhle se musím smát, to je dětská argumentace! Naprosto jasně jsem mu dva měsíce předtím deklaroval, že z kapely odcházím. Tím pádem bylo jeho mediální překvapení jenom herecký výkon. Víš co bylo vrcholem té jeho hry?

Povídej.

Když jsem v tom prosinci vydal své prohlášení, považoval jsem etapu Support Lesbiens za uzavřenou. Předpokládal jsem, že dokončíme turné a značku pošleme k ledu. Ale Hynek ve své reakci prohlásil, že Support Lesbiens pokračují dál a že vůbec nechápe, o čem mluvím. Celý to byla jenom hra o to, co se dostane do médií a jak bude na celou věc nahlížet veřejnost. Ona je Svatava velmi schopná manažerka a daří se jí v novinách korigovat pohled na věc. Spousta lidí jí a Hynkovi tu pohádku uvěřila. Prý jsme ho nechali na holičkách a podobné pitomosti. Podle mě se jenom snaží ze značky Support Lesbiens akorát vyždímat, co se ještě dá.

Hynek měl tedy podle tebe založit kapelu pod jiným názvem?

Každý normálně myslící člověk přece musí vidět, že jde o fungl novou kapelu, která nemá se Support Lesbiens nic společnýho. Teda kromě doprovodnýho kytaristy a zároveň vlastníka značky. Tohle mu říká skutečně každej. Rád bych mu to řekl i já, ale už na to nemám páku. Samozřejmě mě to mrzí a od společníka mi přijde nefér, že pokračuje se značkou, o které ví, že byla postavená na mně. Abychom si rozuměli - já vím, že Hynek udělal pro kapelu strašně moc. To byl také důvod, proč jsem byl ochoten to všechno vnitřně přijmout. Fajn, řekl jsem si. Sice mi ukradl značku, není to hezký, ale má-li to být tak, že není schopen přes srdce přenést, že bych v Support Lesbiens pokračoval s klukama co nemá rád, přijmu to. Vytvořím si ve svých téměř čtyřiceti letech kapelu novou a Support Lesbiens pohřbíme. Takže já jsem se s tím takhle hezky smířil a za týden se dozvěděl, že žádná značka pohřbená není. To je výsledek našeho férového chlapského jednání.

Absurdní je, že se s novými členy Support Lesbiens dobře znáte…

Známe se skutečně dlouho. Chodili jsme spolu na nohejbal, Post-It nám kdysi dělali předkapelu… Víš, já si představuji sama sebe v situaci, kdy je mi nabídnuto jít zpívat k takovéhle zaběhnuté značce. Asi bych to vzal, ale v nějakém druhém plánu bych začal řešit otázku názvu. Když jsem přišel v roce 1992 do zaflusanýho sklepa na Poříčí, hrála tam kapela Johnův píst. Po čtrnácti dnech, kdy jsme na sebe kejvli, říkám: OK, ale nemůžeme se dál jmenovat Johnův píst, protože jsem tady já a zpíváme anglicky. Podobný proces bych očekával, když teď Hynek staví novou kapelu a to včetně zpěvu, rytmiky a kytary. Řekl jsem si, že když to netrkne jeho, tak aspoň ty muzikanty.

Možná právě proto je Hynek vybral.

Je to možný. Já nevím. Celý je to strašně nešťastný. Na jednu stranu bych Hynkovi přál, aby měl kapelu, aby je to spolu bavilo a tvořili nějakou dobrou hudbu. Na druhou stranu si říkám - doprdele, vždyť já jsem byl Support Lesbiens, většinově jsem tu kapelu zastupoval svými názory, ksichtem nebo anglickým zpíváním. Moje vnitřní pocity se v tomhle hrozně tříští a lidsky to vůbec nechápu.

Zpěvák Czenda ti nevolal? Něco ve smyslu "Kryštofe, zítra beru Supporty…"

Nevolal, poslal zprávu obsáhlejšího charakteru. Neposlal ji ale mně, ale Honzovi (Dalibovi) a Renému (Ryparovi). Je to taková omluva nebo obhajoba toho, že jde do kapely. Prý je to pro něj velká šance a údajně neví, co je mezi mnou a Hynkem. Já to nehodlám komentovat. Jednou přijde okamžik, kdy si o tom s Czendou budeme moct popovídat. Ale samozřejmě že se ho to týká a je v celém procesu zainteresovaný.

V devadesátých letech, kdy Support Lesbiens neexistovali, zkoušel Hynek Toman kapelu oživit s jinými členy a založil projekt Support Lesbians. V červenci 2001 pak pro časopis Rock & Pop vzpomínal: "Něco jsme dávali dohromady, ale nedopadlo to. Nemohlo to nahradit, co bylo předtím. Uvědomil jsem si, že to nemůžeme vydávat za Support Lesbiens, tak jsem tam dal áčko, aby byl patrnej pidirozdíl, abychom se mohli kdykoliv vrátit. Tiše jsem doufal, že se zase jednou sejdeme." Chceš k tomu něco dodat?

Že k tomu vlastně není co dodat.

Pokud se nepletu, písničky Support Lesbiens teď mohou hrát obě uskupení. Je to tak?

Já vlastně v jednu chvíli předpověděl, že i to se může teoreticky stát. Nechtěl jsem tomu věřit. Usmíval jsem se a říkal si: to jako osmdesát procent Support Lesbiens plus frontman pojede pod novým jménem Portless, bude hrát písničky Supportů v originální verzi a vedle nás pojedou Support Lesbiens a budou takový náš revival? Tehdy jsem se tomu smál, ale ono to takhle asi vážně skončí. Naše intence samozřejmě není ta, abychom skončili u hraní písniček z období Supportů. To by byl nesmysl. Věřím tomu, že příští rok bude náš repertoár z větší části postavený na nových věcech. Písničky Support Lesbiens bychom chtěli hrát fakt jen okrajově, byť jsme je v častých případech složili my.

Co třeba Hynkovo "Cliché"?

To asi hrát nebudeme, alespoň ne teď. Hynek by soptil. Každopádně ale můžeme. Jestliže to přizná, může podle autorského zákona zahrát jakákoliv kapela cokoliv. Proto zde vzniká ta neskutečně zvláštní situace, kdy kapela původního jména bude revival nové kapely, která bude hrát originál.

Mimochodem noví Supporti připravují na letošní rok také desku. Koupíš si ji?

Nekoupím si ji, protože je nebudu podporovat. Ale poslechnu si ji a jsem docela zvědavý. Jak jsem řekl - minimálně těm čtyřem klukům bych přál, aby si postavili dobrou kapelu, hrálo jim to a byli spokojení. Ale nejsou to Support Lesbiens ať chtějí nebo nechtějí. Těžko se mi o tom mluví, jsou to dost niterné pocity. Jsem zklamanej tím, jak se chová můj bývalej partner a řeším, jestli to nechat úplně plavat. Strašně rád bych to udělal, ale to si mám nechat ukrást název kapely a ještě mlčet?

Přemýšlíš nad nějakou právní dohrou?

Celou tu dobu mě to ani nepadlo, protože jsem se domníval, že značku pohřbíme. Teď tvrdím, že to nemám úplně jednoznačně uzavřený a konzultuji v právním slova smyslu případnou žalobu na Hynka, že vyvedl z eseróčka určitou hodnotu, aniž by ji kompenzoval.

Ty jsi stále jeho padesátiprocentním vlastníkem. Zní to poťouchle, ale vlastně by ti i nadál měl plynout podíl ze zisku Support Lesbiens, s.r.o., ne?

Teoreticky ano, pokud by nějaký generovalo. Hlavně je to poslední instance pro to, abych se mohl nějakým způsobem bít za svá práva. Chci-li napadnout Hynka a jeho vyvedení značek ze Support Lesbiens, musím být spolumajitelem eseróčka. Já bych vlastně jen chtěl, aby Hynek dostál tomu, co dlouhodobě deklaroval: že Support Lesbiens pohřbí. Pro mě ta značka skončila.

Teď máš značku novou. Vnímáš i to riziko, že to s Portless nemusí vyjít?

Jasně, šli jsme s klukama do obrovského rizika. Ale tohle všechno jsme si už řekli a rychle hodili za hlavu. Shodli jsme se na tom, že hudbu nechceme dělat primárně proto, abychom dosáhli nějakých pozic, ale proto, že nás baví. Nic jiného není důležitý. Myslet na to, že se to nemusí podařit je v tuhle chvíli lichý. Moc dobře chápeme, o čem to teď je.

O čem tedy?

Potřebujeme dostat jméno Portless do širšího povědomí. Říct, že jsme kapela, která nastoupila na pozici Support Lesbiens, protože jsme vlastně oni. Sílu značky si uvědomujeme i při jednání s jakýmkoliv promotérem. Počítám s tím, že první rok, dva budeme pracovat na tom, aby lidi vnímali Portless jako ustálené jméno. Nedá se to ale udělat uměle. Musíme zkrátka znovu dokázat, že umíme napsat dobrý pecky, hrajeme dobře na živo a lidi si nás přijdou rádi poslechnout.

Máš připraven nějaký plán B?

Ani ne. Jsem připraven na to, že minimálně dva roky se k nám promotéři budou chovat jako čistí obchodníci. Já tomu rozumím, jsem normální člověk. Oni moc dobře vědí, že jsme vlastně Supporti, ale značka Portless pro ně momentálně neplní takovou funkci jako značka Support Lesbiens. To je obchod. V podstatě teď mají Supporty ve slevě. My jsme ale především rádi, že z nás spadla ta psýcha a schizofrenie posledního období.

A co takové ty muzikantské libůstky? Neláká vás napsat nějaký hit, který to všechno zbourá?

Někde to v nás je. Jak jsem říkal, kluci se na studia moc netěšili, protože tam tomu většinou vládl železnou rukou Hynek. Třeba René neměl moc možnost se prosadit a ovlivnit finální znění písniček. Teď na něm vidím obrovskou chuť a radost. Každý den mi volá, že prý zase předělal novou pecku a že je to prý bomba. Co se týče tvorby uvnitř Portless, je to teď taková zábava, jako bývala kdysi na začátku se Supportama.

V lednu 1994 jsi na stránkách časopisu Bang! odpovídal na dotaz ohledně techniky svého zpěvu. Řekl jsi: "Nevím, jestli je správný umět dobře zpívat, nebo se naopak vyjadřovat civilně. To bych asi věděl měl. Postupně zjistím, co všechno jsem s hlasem schopen udělat." K čemu jsi za ta léta dospěl?

Trochu jsem zjistil, co se s hlasem dá udělat. Teda s mým. A zpívat se musí trochu umět. To je jasný. Zpívat si v koupelně je fakt něco jinýho, než na desce či na koncertě. To bylo zásadní poznání (směje se). Navíc v lednu 1994 jsem nevěděl spoustu věcí. A mohu vás ujistit, že tak tomu je dodnes.

A jak se vyvíjí tvá snookerová kariéra?

(směje se) No, teď jsem prohrál ve čtvrtfinále mistrovství republiky, ale stále jsem dvojka ligovýho žebříčku. Hraju o sto šest a vztekám se jako každý, kdo má sportovního ducha. Pořád musím něco dělat, i kdyby to měla být úplná ptákovina. Ale adrenalinový sporty už mám za sebou. Ve sjezdovém lyžování jsem si toho užil až až a jsem vlastně rád, že jsem to bez nějakýho většího zranění přežil až do dneška. Čapnul jsem se golfových holí a snookerovýho tága a skončil u těchto skoro sedavých sportů. I když hrát snooker na vrcholový úrovni je poměrně hodně vyčerpávající záležitost.

Karambolům se vyhýbáš?

Rád bych, ale těm se nevyhneme nikdo. My jsme toho zářným příkladem (směje se). To je život.