Živě: IAMX
místo: Roxy, Praha
datum: 4. dubna 2013
Fotogalerie
Komentovaná diskografie, reportáže z uplynulých koncertů a jiné zajímavosti
Já: Protože je to dobrá deska? Nebo kam míříš, kámo?
Cornerofil: Kolik jsi od nich naposlouchal předchozích alb?
Já: Žádný. Jako obyčejně nemám čas na mrtvý garážovky, když kolem bují hipsterský svět, ale zmínily se o nich buchty v nějaký z epizod 2BG a Strokes zrovna vydávali album, tak jsem si je teda poslech', světe div se, zaujalo mě to. Ale nedochází mi souvislost s IAMX?!
Cornerofil: Hm. Kdybys je znal předtim, tak by se ti ta nová deska nikdy nemohla líbit. Hele, já teď viděl naživo IAMX vůbec poprvý a byl to nejlepší koncert v mym životě. Dál jsem ho neposlouchal, ale podle výrazu ve tváři Cornerofil zcela protekl a rozevřel se do podobného úhlu jako klíny šestnáctek z prvních řad čtvrtečního Roxy. Ještě před přídavky... základní set od nich dělila asi půlhodinová přestávka... ještě před přídavky už byly děti dětí na podlaze, první dvě řady postávaly naostro, chtěly Cornera ojet, ten si sem do Prahy už vážně jezdí vždycky jen zamasturbovat, to když odchází z pódia, záhazený podprsenkama, kalhotkama a trenýrkama, asi mu to ale tentokráte nešlo, proto ta půlhodinová pauza... pro první dvě řady dost možná životní zážitek, ale zbytek Roxy vážně neřádil, spíše vlažně postával. A bylo jedno, jestli IAMX zařadili první rychlostní stupeň (písně od třetího alba dál), anebo ten druhý (rutinérským, až profesorským hraním zabité věci z "The Alternative"). No tak hlavně, že fanouškům při kolektivním orgasmu docela uniklo, že IAMX odehráli svůj nejslabší set za několik posledních let, co nás pravidelně navštěvují. Ona už aktuální, březnová deska "The Unified Field" - pátá studiová v pořadí, zároveň suverénně nejslabší -, napověděla, že na místo dekadentního krasosmutnění lze naživo od naturalizovaných Berlíňanů očekávat už jen křečovitě smutnou kvaziveselku. Zkrátka, kdo šel na čtvrteční koncert kvůli tomu, aby jej IAMX přesvědčili, že si nové album, ke kterému se vlastně celé to monstrózní, transatlantické turné jede, zaslouží pozornost, zaplakal. A rozhodně ne štěstím. No sakra, kdo z vás se chtěl dožít WTF okamžiku, kdy bude Chris Corner znít jako Moby?!
Jiný pohled Dana Hájka
V Roxy se stala celkem nečekaná věc, odehrála se taková malá spirála času, vzpomínek. IAMX jsem měl tu čest vidět už několikrát, ale v posledních letech se dral do popředí pocit, že mi na těch koncertech cosi chybí. Takový slovy nepopsatelný vjem. Aktuální štace s deskou "The Unified Field" Chrisovi Cornerovi a jeho bandě ale vlila nečekanou injekci energie a možností, jak vše propojit s dřívější tvorbou. To, co efektně působilo při mém prvním setkání s nimi na festivalu Love Planet v Táboře před dlouhými osmi lety (tehdy po jejich vystoupení měla scéna dokonce i narušenou statiku), bylo rázem zpět, ten zásah uhrančivosti, elektronické syrovosti a Chrisovy čiré neoblomnosti. Dalo se tomu vytnout snad jen to, že videoprojekce nebyly už tolik provokativní jako dříve, ale ukrytá symbolika se dala spatřit, dopátrat.
Skvěle sestavený setlist a sehranost celé formace byla hnána publikem, i když klub nepraskal ve švech. Ta alchymie tam prostě byla, začátek měl sice pomalejší rozjezd (pravděpodobný záměr), ale s přibývajícími odehranými položkami ty zábrany byly záhy pryč. Bubenické hrátky během "Tear Garden", rozpumpovaná dvojice "Cold Red Light" a "Walk With The Noise" nebo přídavek v brilantním trojlístku "I Come With Knives", "President" a "Nighlife" je jen hrubý výsek z toho všeho. Z "Kiss + Swallow" sice nakonec zazněl jen titulní track, dal ale jasnou odpověď: Chris našel tajnou recepturu, jak se dostat do původní formy, jak to rozpálit na plné obrátky a přiměřeně promazat svůj výstřední kabaret, aby nikde nic nedrhlo. Zpětným pohledem se odvážím říci, že to byl nejlepší klubový koncert IAMX.