Taková nahrávka, jakou velmi potentní Silverstein během posledního ani ne roku připravili a začátkem února vydali, přidělá recenzentovi určitou práci navíc. Věnuje jí víc poslechů než obyčejně. Pátrá po jakékoli mezírce, slabším místě, aby nakonec zjistil, že veškeré snažení přišlo vniveč. Slova o nevděčnosti ale nečekejte. Tohle hodnocení je po celou dobu zatraceně příjemné. "This Is How The Wind Shifts" totiž není jen standardně výborně odvedený melo/post-hardcore, jak jsem si ještě před krátkým časem myslel. Je lepší - myšlenkou, zpracováním i hudebně skvěle zvládnutými čtrnácti skladbami. Určitě si ho poslechněte, další podobný už tu letos nebude.

Silverstein rádi koncepční nahrávky. Příběh obyčejného neštěstí ze čtyři roky starého "A Shipwreck In The Sand" rozdělený do kapitol byl tehdy svou myšlenkou něčím neobvyklým. "This Is How The Wind Shifts" jde zase trochu jinou cestou. Ještě méně tradiční, ale o to poutavější. Každá skladba z první poloviny alba má svůj přímý protějšek v polovině druhé (první a osmá, druhá a devátá...). Obě podávají tentýž příběh, jen v trochu jiném světle. Zpěvák a textař Shane Told pracuje s jemnými rozdíly. Ptá se, co by, kdyby. Nastiňuje, jak jediná událost dokáže naprosto změnit směr života lidí. V tom je neopakovatelnost zpracování tohohle materiálu. Scéna pohybující se už delší dobu v podivném stejnokroji by podobným nápadům měla tleskat. A inspirovat se jimi.

Oprostíme-li se od nostalgie (a že to vůbec není snadné), která nás dostihne při "My Heroine", musíme si přiznat, že hudebně je "This Is How The Wind Shifts" nejzajímavější řadové album, které nese rukopis Silverstein. A to si vezměte, že po jedenácti společných letech se kapela těsně před natáčením rozešla s Neilem Boshartem, panem Nepostradatelným hlavním kytaristou. Novic Paul Marc Rousseau (ex-I Am Committing A Sin) ale na stěžejním postu obstál překvapivě dobře a na svého předchůdce je schopen plnohodnotně navázat.

Songy na "This Is How The Wind Shifts" jsou jasně zařaditelné. Postupy určitě nejpopulárnějšího kanadského interpreta řazeného k subžánru emo prověřil čas a předešlých šest desek (ač třeba "Short Songs" jsou svým způsobem specifické). Teď jsou dovedené téměř k dokonalosti a posluchač se nad nimi může s klidným svědomím rozplynout. Počkejte si na měkoučké sing-along refrény ("With Second Chances", "Massachusetts"), silné melodie, decentní agresi a naléhavost v Toldově hlasu i punkovou přímočarost, která v Silverstein zakořenila. Na skladě je toho spousta, co si zamilujete.

Silverstein jsou ve stejné pozici jako vloni Enter Shikari. Na začátku roku do toho praštili takovým způsobem, že je jen těžko někdo dokáže dohnat.