© facebook interpreta
Pavel Parikrupa - S Borisem v říši divů (8/10)
Vztah k interpretovi: Tabula rasa. Možná dvě či tři položky alba "The Escapist" by se při troše vůle daly považovat za taneční, ale komu by se chtělo tančit na slova o tom, že jsem "osamocený ve svém pokoji"? Carloffova deska na jedné straně překypuje smutkem, sklíčeností a temnotou, na straně druhé si může posluchač lebedit ve skvělé produkci, zvucích, melodických nápadech. Už v předstihu vydaná "Falling" se svým parádním frankensteinovským videoklipem naznačovala velké věci, a to se s celým albem vrchovatě vyplnilo. Je slyšet, jak je práce na desce precizně provedená a kolik je zde do muziky přetaveno emocí. Potěšitelné a překvapivé je, že u nás tak výborná a po všech stránkách dotažená deska vůbec vznikla. Smutné je, kolik lidí si ji u nás aspoň poslechne, ne-li rovnou koupí. Každopádně je to jedna z českých hudebních událostí roku. Jakub Malar - Snílek na cestě za slávou (8/10)
Vztah k interpretovi: Obdivný. Pokud se rozhodneme chválit prvotinu Borise Carloffa (jakože si to rozhodně zaslouží), nebude to kvůli originalitě, ale přístupu k její tvorbě. Pokud si projdete většinu domácích desek, chybí jim určitá preciznost a dotaženost, díky kterým pak kritici s oblibou používají pitomou frázi "na české poměry je to slušné." A přitom "The Escapist" je dobrým příkladem, že i u nás se můžeme dopracovat světového zvuku. Carloff už v minulých letech dokázal, že co se týče produkce, je v našich končinách podstatě bezkonkurenční a nyní přichází i sám za sebe jako talentovaný muzikant, skladatel a dokonce i zpěvák, jehož angličtina netahá za uši. Kompozičně se pohybuje někde mezi Davidem Sylvianem (místy sklouzává k atmosferickému ambientu) a Ianem Brownem ("In My Lonely Room" jakoby vypadla ze zpěvákova repertoáru). Míchá různé nálady a dokáže stejně tak přijít s chytlavou melodií (dubstepem olíznutá "To Each Of You"), jako s méně prvoplánovými skladbami potřebující více poslechů, aby se vám zaryly pod kůži. Tak jako tak, "The Escapist" je zábavným dílem, které si zaslouží nálepku česká nahrávka roku 2012. Honza Balušek - Pop, kterému se musí jít naproti (8/10)
Vztah k interpretovi: Boris je můj friend na Facebooku, pár skladeb mi poslal k poslechu pár měsíců před vydáním desky. Už tehdy jsem se na celé album těšil. "The Escapist" je přesně na hranici složitosti, kterou jsem jako ultrapopař ještě schopen snášet a hledat v ní to, co mám na hudbě rád. Zatímco pro hudební undergroundaře je Carloffův debut popíkem, pro popíkáře je temnou nahrávkou, které musí jít cíleně naproti. Pak jsou ovšem odměněni krásnými melodiemi, skvělými aranžemi a náladou, která je sice temná, ale s velkými záblesky naděje. Na nahrávce obdivuji i snahu o dokonalost ve všech ohledech od obalu, přes klip po Borisovu prezentaci před médii. Je radost vidět, že i v Česku jsou lidé, kterým nestačí jen nahrát písničky, ale dát celému svému dílu koncept, začátek, konec a smysl. Nejvíc mě ovšem Boris Carloff překvapil jako zpěvák. Myslím, že s přehledem strčí do kapsy většinu frontmanů kapel, jejichž desky ve svém studiu nahrával a produkoval... Martin Spurný - Deska protéká mezi prsty (6/10)
Vztah k interpretovi: Zatím žádný.Debut Borise Carloffa vypadal jako nenadálé zjevení na naší hudební scéně. Dokázal prolomit hranice některých našich hudebních žebříčků. Díky vítězství ceny Apollo, žánrového Anděla, ale hlavně díky čtyřem nominacím na velkého Anděla bude zajímavé sledovat, jestli Carloff zaujme širší hudební publikum. Řada nominací a mnoho opěvných komentářů je určitě důkazem, že jeho hudba dokáže skvěle účinkovat. Jsem rád, že se nevšední album tolika lidem zalíbilo, ale já jsem se jím hodně těžce prokousával. Nesporně je z něj cítit producentská vyspělost a také velké množství nápadů. Ty se ale při poslechu spíše tlučou mezi sebou, než aby všechny táhly za jeden provaz. Čím více poslechů jsem desce dal, tím více se mi do ní nechtělo. Chybí mi zde více jasných motivů (jako třeba v "To Each Of You"), které by pomohly překonat určitou nejednoznačnost a mdlost alba. Nepochybně přeji Carloffovi, aby Andělů získal co nejvíce (protože kdo jiný by je měl posbírat?), ale od alba jsem čekal malinko víc. Honza Průša - Není to jednoduchá deska pro každého (5/10)
Vztah k interpretovi: Je mi sympatický, jako producent mě někdy i dost bavil. Když jsem poprvé viděl video k písni "Falling", byl jsem nadšen. Tak povedené a po všech stranách perfektní klip se v tuzemsku jen tak nevidí. Ale když jsem si pak písničku pustil bez obrázků, ta vizuálně dodaná atmosféra v ní rázem chyběla a mně se to už více poslouchat nechtělo. Albu "The Escapist" jsem dal šancí řadu, možná patnáct a fakt jsem se v něm snažil najít to, co řada kolegů obdivuje. To, díky čemu dostal Carloff cenu Apollo. Jenomže jsem slyšel jen temné, depresivní a bezvýchodně beznadějné písničky. Navíc jsem (možná zcela iracionálně) z muziky cítil moře zloby, sobectví a nenávisti. V moderně popových aranžích jsem tím vším byl ubíjen, čas s písničkami navíc utíkal šíleně pomalu. "The Escapist" by tak pro mne mohlo být akceptovatelnou hudbou k zajímavým vizuálním projektům, ale jako slepý bych si s jejím častým poslechem radši i propíchl bubínky. Debut Borise Carloffa totiž není jednoduchá deska pro každého. A i když jsem rád, že u nás podobné věci vznikají, a Borisovi přeju úspěch a dostatek posluchačů, sám si k nim cestu asi nikdy nenajdu.
Album: Boris Carloff - The Escapist
Průměrné hodnocení: 7.0/10
Celkový čas: 40:08
Skladby: Shadows, In My Lonely Room, Falling, I Have Got One Soul, For These Days, The Mist, Take Me Higher, In Circles, To Each Of You, Hidden In The Sky
