Když jsem se v úterý 27. listopadu ptal jednoho kolegy, zda se se taky večer chystá do Roxy, odpověděl mi, že na nějaké uřvané pakistánské pankáče není zvědavý. Je jasné, že to myslel částečně žertem, ale dá se říct, že tak povahu Asian Dub Foundation vystihl docela přesně. ADF, jak známo, jsou pakistánští Britové, jejich hlasitost není zrovna na úrovni komorního kvarteta a ač přímo punk nehrají, jsou to fakt docela hustí ... eh, ... pankáči.

Nevím, jak často na koncerty do klubu v pražské Dlouhé ulici chodíte vy, ale přestože jsem tam já byl letos relativně často, s takovou návštěvností jsem se tam na koncertě snad nesetkal. Podle údajů samotného klubu Roxy tam bylo něco kolem jedenácti set lidí. Když se kapela asi v půl deváté objevila na pódiu, dostat se z horního do dolního patra Roxy byl značný problém a ani jste nemuseli mít v nepořádu mozkové receptory.

Koncert samotný byl přesně takový, jak se dalo očekávat. Skvělý. Dunivé dubové basy, řízné junglové a breakbeatové smyčky, nabroušená kytara, sem tam orientální motiv, připomínající národní příslušnost muzikantů a dva MCs, hulákajících do mikrofonů radikální politické texty o rasovém útlaku a podobných tématech. Nejvýstižnější slovo pro podobný koncertní zážitek je "jízda". A jelikož i zvuk byl velmi slušný, mohli jste si dobře vychutnat všechny ty agitační písně "New Way, New Life", "Riddim I Like", "Real Great Britain" z poslední řadovky "Community Music" či "Naxalitte", "Buzzin‘" nebo "Free Satpal Rahm" z průlomového "Rafi’s Revenge". Samozřejmě, že se hoši nemohli nevyjádřit i k současně nejožehavějšímu mezinárodně-politickému tématu, válce v Afghánistánu. Nikoho by rozhodně nemělo překvapit, že "oni jsou teda rozhodně proti." ADF zkrátka nejsou jen o hudbě, ale taky o politice. Jediné, co mohlo zamrzet, bylo, že se asi sotva někomu z publika skandujícího "Free Satpal Rahm", vybavilo něco jiného, než že se jedná o hitovku z předposlední desky. Jestli si při té příležitosti alespoň někdo vzpoměl na chudáka Satpala, který pořád ještě hnije v anglickém vězení, težko říct... Ale nedá se nic dělat, ať se nám (nebo jim) to líbí nebo ne, ADF jsou součástí hudebního showbusinessu a přesto, že své politické názory rozhodně myslí upřímně, pro mnoho lidí je to jenom "rock’n’roll". To však nemění nic na věci, že koncert ADF byl rozhodně jednou z nejlepších a neživočišnějších koncertních událostí, které jsme letos v Roxy měli možnost vidět a publikum se rozhodně netvářilo, že by si toho nevšimlo.

Za zmínku tentokrát rozhodně stojí i následná party, která vysoko nasazenou laťku koncertu udržela. Za gramci se kymácela Babe LN, která vystřihla jeden z nejlepších junglových setů, jakých jsem byl v poslední době svědkem. Lví podíl na jeho kvalitě měli ovšem i dva fantastiční MCs, z nichž jsem poznal jen Dr. Karryho. A když se pak mikrofonu zmocnil i jeden z MC ADF, byli jsme svědky vážně fantastického výkonu, který více než klasický MCing místy připomínal spíš beatboxing. Nářez, nářez, nářez. Jestli jsem někdy méně litoval toho, že se několik hodin soustavně mačkám v tlačenici upocených těl, tak to bylo tohoto večera v Roxy.

Asian Dub Foundation, 27.11.2001, Roxy, Praha