Zefektované kytary, hluboký vokál a automatický bubeník jsou atributy, kterými na sebe před více než dvaceti lety poprvé upozornili. Zkraje devadesátek jsme měli možnost vidět je naživo také u nás. Od těch dob toho stihli hodně, dokonce se i rozpadnout. Nyní je The Cassandra Complex zpátky a v plné síle.
Live: Cassandra Complex
místo: Lucerna Music Bar
datum: 25. listopadu 2012
support: Anertia
© Ondřej Michal / musicserver.cz Zpočátku to vypadalo, že si kapela přivezla svého ajťáka, který má na starosti veškeré elektronické zařízení na pódiu. Tmavý oblek, kravata, vlnitá patka, co chvíli padající do vysokého čela. Uličnický úsměv. Před začátkem koncertu chodil mezi stojany na mikrofony a něco řešil. Jenže z obtloustlého chlápka
od kabelů se vyklubal Rodney Orpheus, tvář a hlas EBM veteránů
The Cassandra Complex.
Později narození si s touto personou možná nevěděli rady. Kapela, které novináři dávají otřepaná přízviska
kultovní nebo
legendární, by přece měla mít v čele figuru s charismatem odkapávajícím až na zem. A nebo ne? Taky by se asi měly objevit hvězdné manýry, rozmáchlá gesta a trocha té arogance. Jenže to by bylo třeba zajít na žánrově blízké
The Sisters Of Mercy, nikoliv na tyhle chlápky
od vedle Kdo čekal výše zmíněné představení, odcházel z Lucerna Music Baru zklamán. Mnoho takových však ten večer nebylo, vzhledem k převládajícímu věkovému průměru třicet plus.
© Ondřej Michal / musicserver.cz Mohlo by se zdát, že důvod návratu na pódia po letech hibernace je jednoznačný. Peníze se rozkutálely, takže ohlásit comeback a navázat na pohaslou slávu je možnost, jak vymést pavučiny z bankovních účtů. Jenže to by Rodney Orpheus a spol. nehráli koncerty se stopáží téměř dvě hodiny a nepředstavovali skladby z chystaného alba. A co je hlavní, nebylo by na nich vidět, jak si to celé náramně užívají. Momenty, kdy byli v rozpacích z řevu a nadšeného pískotu, kolik asi stovka fanoušků byla schopna vyprodukovat, byly nezapomenutelné. Stejně tak se bude těžko zapomínat na moment, když se frontman hned v úvodní stejnojmenné skladbě jakoby každého z příchozích ptal "What Can I Do For You?"
Inertia, která večer otevírala, je zvláštní kapela. U její hudby si netroufnete odhadnout, zda hrají dva roky nebo dvacet. Gothic rock smíchaný s elektronickými podklady tady je už desítky let. Řekněme si otevřeně, že dál už cesta nevede. Kdyby svoji dráhu započali před dvaceti lety, budiž. Nic proti recyklaci, ale rockerské pózy nedostatek hudební invence nezamaskují. A na ty byl především kytarista skutečný odborník. Mám tedy podezření, že slečna wamp v síťovaných punčochách a krátkých šatech, střídavě za bicími a s mikrofonem, byla asi hlavní důvod, proč většina jejich vystoupení absolvovala.