Jednasedmdesátiletému pianistovi a skladateli Dr. Johnovi to pořád skvěle hraje a zpívá. Na své nové desce "Locked Down" se obklopil mladými hudebníky, s nimiž se chtěl přiblížit zvuku a kvalitě svých nejlepších nahrávek ze sedmdesátých let. Zvuk je poměrně syrový a skutečně odkazuje do doby jeho největší slávy. Deska je tak velmi ambiciózní, napomohla tomu právě i spolupráce a produkce Dana Auerbacha z dnes velmi oblíbeného blues-rockového dua The Black Keys. Třiatřicetiletý muzikant má pro jeho hudbu cit.

Album Dr. Johna se nerovná jeho nejlepším písním. Je mírně nadprůměrné, barově ukolébané. Slyšíme tu vlivy africké hudby i amerického Rythm And Blues. Celý nosič je prodchnutý duchem New Orleans. Všemu vévodí Johnův neodmyslitelný klavír a hlavně chraplavé vrčení hlasivek, na které má už od konce šedesátých let ochrannou známku.

Velký vliv měl na autora při tvorbě desky i poslech afrického jazzu. Nahrávka je Johnovou devětadvacátou deskou a posluchače atmosférou zavede až někam k průlomové desce "Girls Girls" z roku 1968. V náznacích zde slyšíme vše, čím si hudebník ve své kariéře prošel, přes psychedelický rock až po funk a jazz.

V textech najdeme i autobiografické prvky. Ve skladbě "My Children, My Angels" zpívá o otcovské vině a ujišťuje své děti, že je miluje. V songu "Big Shot" pak shrnuje svou bouřlivou kariéru.

Je to jedna z těch lepších desek letošního roku. Je jako stvořená pro poslech v zakouřeném baru a jen takové klábosení u písně "Revolution". Ano, žádná hudební revoluce, jen připomínka té čtyřicet let staré.