Za tajemnou maskou tlusté postavičky s potiskem na tričku "Jsem reklamní ikona" se skrývá Jiří Burian, známý z kapel Southpaw nebo Ghostmother, v současné době také z hudebního projektu Republic Of Two. A momentálně má i alter ego Kapitán Demo. Trvalo dlouho, než vůbec "Demolice" vyšla. Byla ohlašována na léto, ještě předtím bylo ke slyšení několik singlů a Kapitán Demo jezdil po koncertech. "Rokeřina - těžká dřina", jeden z úplně prvních singlů, nastínil, co od Kapitána můžeme čekat. A na první poslech to rozhodně nebylo špatné.

Koncept celého alba je primárně zaměřený na obsah. A tím obsahem je kritika. Kritika všeho. České pivní rockové hudby, Facebooku, rádoby celebrit, modrých parkovacích zón v Praze, plastické operace prsou. Mohl bych pokračovat. Dá se na tom však postavit celá deska? Kapitán se za svůj rap nemusí stydět. Sarkasmus mu není cizí a vkládá ho do svého přednesu. Ironický tón v každém druhém rýmu, silná míra nadsázky a občas také projev znechucení nad současným stavem. Krásným příkladem budiž "Něco pořádnýho" - skvělá skladba (troufám si tvrdit, že vůbec nejlepší z desky) o tom, jak to mají čeští DJs těžké, když mají hrát v klubech a ostatní jim do toho mluví.

"Žijeme ve světě hyen, kde pravdu má jenom klient" ("Klient"), "...když nezpívaj hezky česky, nikdo jim nevydá desky" ("Rokeřina - těžká dřina") a řada dalších (smutných) pravd je na desce mnohem víc. Kromě toho nechybí dost narážek na českou hudební mainstreamovou hudbu ("Mám přítele"). Co však úplně kazí desku, je pár infantilních a celkem rušivých pasáží. Desetiminutové intro ticha bych překousl, ale neuvěřitelně mě při poslechu irituje "Dr. Jako and Mr. Tááák" (dvě dlouhé minuty) a "Smrdíš" (tady bohužel stopáž překročila minuty čtyři). Album by se bez toho určitě obešlo.

O hudbu se ve většině případů postaral sám Jiří Burian. Jen ve dvou případech hudebně zaskočil DJ Rockstar a závěrečný "Mám v glitchi" má na svědomí Mataiotechnia. Co se týče instrumentálek, neurazí, ale nejsou to žádné hudební orgie. Ale jak jsem psal v úvodu, na albu jsou primární texty.

Kapitán Demo se z nedostatku jiných přirovnání nejvíce podobá brněnským Čokovoko, které se sice liší formou textů a jsou pro některé posluchače hůře stravitelné, ale k sarkastickému vyjádření používají stejné nástroje. "Demolice" není deskou, která se dá poslouchat jako celek, nicméně vybrané singly samy o sobě fungují dobře.