Lidé kolem moravskotřebovské sestavy Werglův pjos (včetně několika bývalých členů) jsou v patrnosti zejména jako pořadatelé punkového festivalu Pod parou, který už léta patří k největším událostem tohoto hudebního stylu. Na letošním desátém ročníku pětice, fungující od roku 2002, představila svoji druhou desku nazvanou "Memento doby".

Oproti debutu "Pia Fraus" z roku 2009 je tu patrný posun v hudebním cítění, především je nutno říci, že ubylo punku i volné zábavy (à la "Hon-shu-lin"). Na druhou stranu dostaly větší prostor housle a celkově se kapela více pohybuje v (hard)rockovějších až metalovějších vodách, kde se přece jen cítí lépe - vždyť také vzešla z revivalu Metalliky, když jeho členové chtěli hrát také vlastní tvorbu. Punková škatule ale není opuštěna, to zase ne, šlápnout do toho Pjosové stále umějí. Celkové vyznění, kdy i texty jsou podstatně vážnější, si ovšem žádá opakovaný poslech, což u punku nebývá zrovna pravidlem.

Tady je nutno dodat, že repete přehrávání nebude žádnou ztrátou času. Pánové jsou, jak bylo výše naznačeno, zasloužilí muzikanti, spolu se zvukovými mistry z Ex-Aviku vyčarovali vhodnou, hutnou a snad trochu depresivní atmosféru k obsahu písní, kde se řeší málem až existenciální problémy. Pokud posluchač na toto přistoupí a nebude čekat punkové No Future!, postupně se mu k uším otevřou a do hlavy zapustí kořeny například zpěvná "Ruka váhavá", vykopávák "Cesta" s tíživou úvodní houslovou melodií, latinskými vlivy lehce šmrncnutá "Vy...!" nebo pecka "Nic není tak zlé".

Zkrátka stačí dát Pjosům šanci postupně pronikat do svých závitů. Nejspíš to není punk/rockové album roku, ale opomenout ho by byla škoda.

P.S.: Obě alba Werglova pjosu si můžete poslechnout na jeho Bandzone profilu.