Dan Deacon je podivín, geniální podivín a jeho hudba, ač velice zajímavá, ve své podstatě podivnost také nezapře. Jeho nejnovější album "America" je překvapivě velice komplexním dílem, které na první poslech může působit dost chaoticky, ale na ten druhý se ocitnete na snové cestě napříč Spojenými Státy.
8/10
Dan Deacon - America
Skladby: Guilford Avenue Bridge, True Thrush, Lots, Prettyboy, Crash Jam, USA I: Is A Monster, USA II: The Great American Desert, USA III: Rail, USA IV: Manifest
Vydáno: 27.8.2012
Celkový čas: 43:05
Žánr: electronic
Vydavatel: Domino Records
Když v Baltimoru usazený elektronický producent
Dan Deacon vytvářel své poslední album "America", zneklidňovala ho válka, kapitalismus a ekologická destrukce. Tohle rozčarování sice je někde v pozadí patrné, ale spíše jde o formu strachu. Deacon totiž svou zemi miluje a svou poslední nahrávkou se ji snaží oslavovat. Tedy přichází s něčím, čemu se většina amerických hudebníků vyhýbá. Jasně, často se setkáváme s písněmi, které vyzdvihují města či místa, ale Spojené Státy jako celek? To je pomalu považováno za něco absolutně nepotřebného. Není se čemu divit, neboť liberální umělec radši od podobného snažení ustoupí.
Deacon na to ale šel stejně trochu jinak. Zapomeňte na nějaké ódy na politickou či ekonomickou situaci, "America" je inspirována zeměpisem rozlehlé země. Navíc k vytvoření popisu byly použity především zvukové prostředky a slova se objeví pouze minimálně.
Velký vliv na nové kompozice měly jeho nedávné zkušenosti v oblasti klasické a filmové hudby (podílel se na Coppolově posledním filmu "Twixt"). Deacon začal mnohem více pracovat s organickými nástroji a s dynamikou (hlavně u smyčců) a výsledný efekt je zkrátka extrémně silný. Tyhle nové znalosti nejlépe využil v závěrečné čtyřdílné suitě, tvořící druhou polovinu alba a hlavně dokonalý kontrast k první půlce, která je víc zběsilá, divoká. Noise se zde potkává s popem a tanečnější místa střídají ambientní plochy. "True Thrush" se pohybuje na hranici dětské euforické radosti, zatímco následující "Lots" se trochu vážněji ptá
"kam tohle všechno vede?".
Stejně jako všechna Deaconova alba, i "America" je náročnější nahrávka, která si žádá náročnějšího posluchače. Občas se zdá, že se toho najednou děje až příliš. Třeba "Lots" je na na jednu stranu sice jeden velký zvukový nepořádek, ale když se zaposloucháte, uslyšíte pod tím vším popové melodie. Jenže právě tímto způsobem reprodukuje svobodu, triumf a katarzi pocházející z cesty napříč neustále se měnícím, ale přesto známým terénem. "America" je emocionální a strhující, aktuální, ale i nadčasová nahrávka. A proto byste jí určitě měli dát šanci.