Michael Jackson možná naposledy

28.10.2001 20:14 - Honza Balušek | foto: facebook interpreta

Velká část lidí Michaela Jacksona už dávno přestala vnímat v prvé řadě jako hudebníka a zpěváka a zajímají je hlavně různé skandály, které ho provázejí. Názory na jeho nové album "Invincible" tak z velké části budou ovlivňovány tím, co si lidé myslí o něm, a ne o jeho hudbě. Názor šéfredaktora MusicServeru si můžete přečíst tady, svůj si utvořte raději až po poslechu alba.
8/10

Michael Jackson - Invincible

Celkový čas: 76:59
Vydavatel: Sony Music / Bonton
Nové album Michaela Jacksona bylo samozřejmě očekáváno s velkými nadějemi na straně fanoušků a s despektem na straně lidí, kteří ho nemají kdovíjak rádi. Stejně tak se fandům bude "Invincible" líbit a těm ostatním asi ne. Jenže to vám nic neřekne o tom, jaké nové album krále popu je.

"Invincible" vznikalo dlouho a těžce, vždyť minulá deska "History" vyšla už v roce 1995. Asi za to může Michaelův perfekcionalismus, protože snad nikdo jiný v hudebním businessu to nemá tak těžké, co se týká naplnění očekávání, vždyť má za sebou přece jen nejprodávanější album všech dob, silnou fanouškovskou základnu a spoustu různých skandálů a drbů, o jejichž pravdivosti či nepravdivosti možná už nemá jasno ani on samotný. Jakkoli se to lidem, kteří ho nesledují nijak zvlášť pečlivě, může zdát podivné, Michael měl na výběr minimálně ze dvou cest - natočit buď umělecky silnou desku jako bylo "Dangerous", nebo se snažit rozloučit se s hudbou (osobně "Invincible" považuji za jeho labutí píseň) velkým komerčním úspěchem. Jakkoli se prodejnost nové desky dá předem těžko odhadnout, skutečností je, že se vydal tou druhou cestou. Na desce nenajdete žádné zvukové experimenty, které by vás kdovíjak překvapily, což je velká škoda. I přesto je ale "Invincible" hodně dobré album, které se v Jacksonově diskografii nebude krčit v koutku.

To ovšem až tak dalece nevyváží neprůraznost prvního singlu "You Rock My World", který má do hitovosti prvních singlů z minulých desek ("Black Or White" či "Scream") skutečně daleko. Jakkoli se vám časem tahle písnička zaryje pod kůži a zjistíte, že je mnohem lepší, než jste si mysleli, přece jen představuje určité zklamání, protože zní stejně jako většina americké r'n'b produkce, která v současné době Ameriku válcuje, i proto byla asi zvolena za první singl. Stejně jako několik dalších ji produkoval Rodney Jerkins, který je nejen mladý a superúspěšný, ale také má určitá schémata, podle kterých dělá úspěšné skladby. Ovšem někdy mu to nevyjde, stačí si vzpomenou na poslední album Spice Girls, které bylo docela propadákem, protože jeho americký r'n'b zvuk v Evropě nefungoval a za oceánem na nějaké Britky, které si hrají na Američanky, taky neměli chuť. Jeho producentská práce pro Jacksona však dopadla výborně, protože se při nahrávání nedrželi striktně r'n'b, ale místy opravdu vytvořili nový a originální zvuk. Kromě něj se na desce podílela samozřejmě další zajímavá jména, opět Teddy Riley, R. Kelly a další. Jakkoli se jim podařilo vytvořit zajímavý mix různých hudebních stylů, úroveň "Invincible" poněkud shazuje skutečnost, že polovinu nahrávky tvoří balady. Ale i tak nové album obsahuje spoustu skvělých skladeb, pro které stojí za to si ho koupit.

Hned rozjezd v podobě prvních tří skladeb, které produkoval Jerkins, nemá chybu, "Unbreakable", "Heartbreaker" i titulní "Invincible" jsou skvělé písničky v rychlejším tempu a s tvrdým spodkem. Do kategorie těch opravdu povedených patří dále druhý singl "Cry" z pera R. Kellyho, který se určitě stane obrovským hitem, protože je to balada podobně hymnická jako "Heal The Word" a další zachraňující pomalé písně, na něž je Michael odborník. Mými dalšími favority jsou dále jen něco přes tři minuty dlouhá a něžná "Speachless", nejtvrdší věc na desce s názvem "2000 Watts", ve které zpívá Michael hlasem, který jste od něj asi ještě neslyšeli, další tvrdá věc "Privacy", ve které si stěžuje na bulvární tisk (což už tu po textové stránce bylo v několika starších skladbách), kytarou Santany a latinskoamerickým zvukem umocněná "Whatever Happens" s nádherným refrénem, i závěrečná opět tvrdší "Threatened". Pokud jste desku už slyšeli, asi víte, že jsem vyjmenoval v podstatě všechny rychlejší písničky a zbyly ty pomalé. Co si budeme nalhávat, ony baladické skladby nejsou všechny úžasné, některé jsou jen velmi dobré a pro několik bych měl snad i označení průměrné. Ty dvě nejlepší už jsem vyjmenoval, hodně dobré jsou také "Break Of Dawn", "Butterflies" či "You Are My Life", ale taková "Heaven Can Wait" mě až tak nechytla, a i když ostatní pomalé písničky jsou povedené, je jich prostě moc. Kdyby Michaelovi stačila padesátiminutová deska, což by znamenalo vyhodit šest písniček, nebylo by co řešit, na druhé straně po tak dlouhém čekání si fandové asi zaslouží cédéčko naplněné až po vrch.

"Invincible" rozhodně není špatná deska, právě naopak. Jenže ji natočil Michael Jackson, od něhož nejen já čekám geniální a převratné nahrávky, což novinka bohužel není. Je výborná, ale do bezchybnosti "Dangerous", legendárnosti "Thrilleru" či hitovosti "Bad" má ještě kus cesty. Otázkou je, zda právě to, že všichni od něj čekají převratné nahrávky, neústí ve skutečnost, že takové nejsou. Alespoň ne tato.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY