
© facebook interpreta
Ondřej Hricko - Hořkosladké démanty (10/10)
Vztah ke zpěvákovi: Respektuji ho, obdivuji ho a vždy jsem mu fandil a držel palce. Comeback (dá-li se to tak nazvat) Václava Neckáře proběhl před časem v podobě první vlaštovky, singlu "Půlnoční". Hned bylo jasné, že se nejedná jen o aktuální hit, ale takřka o fenomén. Zpěvákovi, jenž si v nedávné době prožil své, tak nastaly dobré časy. Ty se dokonce fyzicky zhmotnily, a vzniklo tak jedno z nejkrásnějších a nejupřímnějších soudobých alb u nás. Kolekce deseti skladeb nemá slabší chvilku a musí umlčet i ty, kteří vyčítali umělci určité nedostatky v projevu. Neckář na sobě zapracoval a výsledky se dostavily. Už od úvodní písně "Tajemství" je zřejmé, že půjde převážně o balady vycházející rovnou z duše autora. Nemá cenu rozebírat a odlišovat skladby od sebe. "Dobrý časy" tvoří jednotnou výpověď o jednom okamžiku a perfektně vytvářejí pocity a nálady, které má Neckář sám v sobě a přenáší je úspěšně na posluchače. Člověk musí smeknout nad odvahou, se kterou se do tak upřímné nahrávky pustil. To by leckdo nedokázal. A my tak máme tu možnost zaposlouchat se do skvostů, jakými například skladby "Bejvávalo", "Na Rafandě" či "Ráno" bez rozmyšlení jsou. Jaromír Koc - Nezbývá než smeknout (7/10)
Vztah ke zpěvákovi: Na hudbě Václava Neckáře jsem kdysi vyrůstal, těšil jsem se na každý koncert, který byl v okolí mého bydliště. Časem jsem však utekl k eurodancu, který začal být hodně in. Bohužel patřím mezi ty, kteří hudební kariéru Václava Neckáře již nadobro odepsali. Jeho "Půlnoční" mě z tohoto přesvědčení sice na chvíli vytrhla, ale i tak jsem celý ten humbuk kolem jeho comebacku bral s rezervou. Deska "Dobrý časy" však jasně potvrzuje, že Neckář ještě neřekl poslední slovo. Jakožto pamětník jeho tvorby z 80. let a milovník hitů "Je ráno, Anno" nebo "Lásko ztracená" ale postrádám v nových písních především jednu věc - sytost a energii v jeho hlase. Ta se dá samozřejmě omluvit jeho věkem a nedávnými zdravotními problémy, ale absence právě toho, čím byl Neckář pro mě specifický, z téměř všech nových písní dělá (někdy až zbytečně) melancholické. Skladby prostě tak nějak plynou jedna za druhou a žádný velký výkyv. Asi to byl i cíl autorů, ale nějaký ten šok bych přivítal. Samozřejmě že mamutí podíl na úspěchu desky má především duo Švejdík a Neuwerth, bez kterých by tato nahrávka nikdy nevznikla. Celkově jde o zdařilé album, které sice má i své mušky, tak či onak nezbývá než smeknout za nápad a odvahu věc dotáhnout do stadia celé desky. Radek Londin - Comeback bez šmíry Tomiho Paciho (7/10)
Vztah ke zpěvákovi: Od dětství občas točím Neckářovy konceptuální klenoty sedmdesátých let.

© Dušan Tománek
Vztah ke zpěvákovi: Respekt. Václav Neckář do nového tisíciletí nepatří. Alespoň to tak poslední roky vypadalo, stačila ale jedna písnička a vše bylo jinak. "Půlnoční" je jednoduše nádherná a citlivá sonda do mnoha promrzlých duší, a tak se není čemu divit, že tolik zafungovala. Pokud ale od "Dobrých časů" čekáte dalších devět podobně laděných kousků, budete zákonitě zklamáni. Zbytek skladeb totiž s loňským hitem nemá moc společného. Postrádají náboj, výraznější kouzlo. To chybí především samotnému zpěvákovi, jenž většinu songů znuděnou dikcí odrecituje. Každého nemusí oslovit i povětšinou civilně bezobsažné texty Jaromíra Švejdíka. Samozřejmě - záměrem bylo znít úsporně, nevzrušivě. Ovšem staromilství rýmů-nerýmů někdy až irituje. Jako dvoumetrový běloch v ulicích Saigonu tak vyčuhuje pouze "Na Rafandě" s hostující Dusilenkou a zmiňovaná "Půlnoční". Pochválit je ale třeba celkovou folk-country instrumentaci a aranže, hudební složka alba totiž nevázne v jediné skladbě. Kdo ví, možná je pro tuto desku prostě nutné dospět do určité fáze života, aby člověka oslovila. Já v ní zatím nejsem. Adam Eff - Taková normální deska "pro rodiče"? (6/10)
Vztah ke zpěvákovi: Ár í es pí í sí tý. Nejsem po poslechu zklamaný. Ačkoliv připouštím, že jsem čekal něco úplně jiného. Něco lepšího (jak taky jinak). Něco s přesahem, co bude mluvit i k té žánrově zmlsané a vrcholně eklektické sortě posluchačů/individuí. Pravda že deska zprostředkovala několik emocí, a to je moc fajn, ale připadá mi to jako takové album pro rodiče (nemyšleno až tak pejorativně). Když v telce dohrajou "Vratné lahve", k tomu vínku jim to asi bodne. Subjektivně mám z několika těch doprovodných inštrumentů a podkladů při poslechu osypky, a pokud by to tak vypadalo, není mi zrovna příjemné to psát, a nejen proto, že si pana Neckáře - upřímně - považuji a vnímám jej s úctou, jako obrovskou osobnost... A jsem asi jenom drzý fakan. Ale já tu desku celou jednou pochopím, i všechna ta moudra ze života, třeba to bude, shodou okolností, v ten stejný den, kdy ke mně promluví "Vratné lahve"...
Album: Václav Neckář - Dobrý časy
Průměrné hodnocení: 7,2/10
Celkový čas: 43:18
Skladby: Tajemství, Rybník, Tohle není píseň o lásce, Bejvávalo (Dobrý časy), Hledal jsem Tě Pane, Ráno, Na Rafandě, Čaroděj, Noční vlaky, Půlnoční