Nebýt "Půlnoční", tak si možná nové desky Václava Neckáře v redakci ani nevšimneme. Nebo spíš... nebýt (podstatné části) Umakartu. Spojení posledních událostí ze života legendy tuzemské pop music s ikonami současného českého alternativního rocku je více než vzrušující, a to navzdory tomu, že to všechno začalo už dávno před onou zmiňovanou nečekanou hitovkou. A "Dobrý časy" si vedou dobře, ten příběh na lidi, zdá se, funguje. A jak funguje na nelidi hudební kritiky, kteří by se měli nad všechny omáčky okolo povznést? Tak třeba Dan Hájek se evidentně od lidí neliší. "'Dobrý časy' je krásně celistvé, civilní a zároveň emocionální vykračování po prašné cestě vzpomínek, kamsi do Jeseníku, kde je sice relativně drsný kraj, ale kde vládne dobrák čaroděj Dobroděj, plaše se usmívající, se slamákem na hlavě," napsal v recenzi, ve které albu udělil téměř maximální hodnocení. Následných pět (světo)názorů se však mimo jedno absolutorium drží výrazně níž a Václav Neckář si na svou novou cestu od nás nabalil dvaasedmdesát procent.

---

Ondřej Hricko - Hořkosladké démanty (10/10)
Vztah ke zpěvákovi: Respektuji ho, obdivuji ho a vždy jsem mu fandil a držel palce.

Comeback (dá-li se to tak nazvat) Václava Neckáře proběhl před časem v podobě první vlaštovky, singlu "Půlnoční". Hned bylo jasné, že se nejedná jen o aktuální hit, ale takřka o fenomén. Zpěvákovi, jenž si v nedávné době prožil své, tak nastaly dobré časy. Ty se dokonce fyzicky zhmotnily, a vzniklo tak jedno z nejkrásnějších a nejupřímnějších soudobých alb u nás. Kolekce deseti skladeb nemá slabší chvilku a musí umlčet i ty, kteří vyčítali umělci určité nedostatky v projevu. Neckář na sobě zapracoval a výsledky se dostavily. Už od úvodní písně "Tajemství" je zřejmé, že půjde převážně o balady vycházející rovnou z duše autora. Nemá cenu rozebírat a odlišovat skladby od sebe. "Dobrý časy" tvoří jednotnou výpověď o jednom okamžiku a perfektně vytvářejí pocity a nálady, které má Neckář sám v sobě a přenáší je úspěšně na posluchače. Člověk musí smeknout nad odvahou, se kterou se do tak upřímné nahrávky pustil. To by leckdo nedokázal. A my tak máme tu možnost zaposlouchat se do skvostů, jakými například skladby "Bejvávalo", "Na Rafandě" či "Ráno" bez rozmyšlení jsou.

Jaromír Koc - Nezbývá než smeknout (7/10)
Vztah ke zpěvákovi: Na hudbě Václava Neckáře jsem kdysi vyrůstal, těšil jsem se na každý koncert, který byl v okolí mého bydliště. Časem jsem však utekl k eurodancu, který začal být hodně in.

Bohužel patřím mezi ty, kteří hudební kariéru Václava Neckáře již nadobro odepsali. Jeho "Půlnoční" mě z tohoto přesvědčení sice na chvíli vytrhla, ale i tak jsem celý ten humbuk kolem jeho comebacku bral s rezervou. Deska "Dobrý časy" však jasně potvrzuje, že Neckář ještě neřekl poslední slovo. Jakožto pamětník jeho tvorby z 80. let a milovník hitů "Je ráno, Anno" nebo "Lásko ztracená" ale postrádám v nových písních především jednu věc - sytost a energii v jeho hlase. Ta se dá samozřejmě omluvit jeho věkem a nedávnými zdravotními problémy, ale absence právě toho, čím byl Neckář pro mě specifický, z téměř všech nových písní dělá (někdy až zbytečně) melancholické. Skladby prostě tak nějak plynou jedna za druhou a žádný velký výkyv. Asi to byl i cíl autorů, ale nějaký ten šok bych přivítal. Samozřejmě že mamutí podíl na úspěchu desky má především duo Švejdík a Neuwerth, bez kterých by tato nahrávka nikdy nevznikla. Celkově jde o zdařilé album, které sice má i své mušky, tak či onak nezbývá než smeknout za nápad a odvahu věc dotáhnout do stadia celé desky.

Radek Londin - Comeback bez šmíry Tomiho Paciho (7/10)
Vztah ke zpěvákovi: Od dětství občas točím Neckářovy konceptuální klenoty sedmdesátých let.

Zpočátku jsem slyšel jakousi light rodinnou verzi Priessnitz, přičemž neortodoxně frázovaný zpěv, na nějž jsem si u Švejdíkovy domovské kapely tak dlouho zvykal, je tady ještě několikrát výraznější. Po pár posleších si mě ale většina kusů získala, zvláště když jsem je srovnal se sice krásně frázovanými, hladce zazpívanými, ale ve výsledku prázdnými texty většiny ostatních Neckářových generačních souputníků. Nový tvůrčí tým pomohl vzniku důstojné desky, která je profesionální, popově univerzální, ale přitom srdečná... Neckář není žádný Johny Cash, jak někteří kolegové šíří - až dětsky povznášející čirost jeho pěveckého výrazu je odjakživa spíše pravým opakem Cashe -, ba není ani básnivým cynikem typu Cohena. Co však zralé desky všech tří spojuje, jsou veskrze úsporné aranže, které dávají maximálně vyniknout osobitosti interpreta, pro niž je perfektní pěvecká technika podružná. Nahrávka může někomu připadat až přespříliš sentimentální a v některých švejdíkovinách není Neckář úplně doma, "Dobrý časy" však vtáhnou svou atmosférou, a když si vše sedne - třeba v "Tajemství" nebo "Hledal jsem Tě Pane" - pronikne až k duši.

Lukáš Boček - Nudný časy (6/10)
Vztah ke zpěvákovi: Respekt.

Václav Neckář do nového tisíciletí nepatří. Alespoň to tak poslední roky vypadalo, stačila ale jedna písnička a vše bylo jinak. "Půlnoční" je jednoduše nádherná a citlivá sonda do mnoha promrzlých duší, a tak se není čemu divit, že tolik zafungovala. Pokud ale od "Dobrých časů" čekáte dalších devět podobně laděných kousků, budete zákonitě zklamáni. Zbytek skladeb totiž s loňským hitem nemá moc společného. Postrádají náboj, výraznější kouzlo. To chybí především samotnému zpěvákovi, jenž většinu songů znuděnou dikcí odrecituje. Každého nemusí oslovit i povětšinou civilně bezobsažné texty Jaromíra Švejdíka. Samozřejmě - záměrem bylo znít úsporně, nevzrušivě. Ovšem staromilství rýmů-nerýmů někdy až irituje. Jako dvoumetrový běloch v ulicích Saigonu tak vyčuhuje pouze "Na Rafandě" s hostující Dusilenkou a zmiňovaná "Půlnoční". Pochválit je ale třeba celkovou folk-country instrumentaci a aranže, hudební složka alba totiž nevázne v jediné skladbě. Kdo ví, možná je pro tuto desku prostě nutné dospět do určité fáze života, aby člověka oslovila. Já v ní zatím nejsem.

Adam Eff - Taková normální deska "pro rodiče"? (6/10)
Vztah ke zpěvákovi: Ár í es pí í sí tý.

Nejsem po poslechu zklamaný. Ačkoliv připouštím, že jsem čekal něco úplně jiného. Něco lepšího (jak taky jinak). Něco s přesahem, co bude mluvit i k té žánrově zmlsané a vrcholně eklektické sortě posluchačů/individuí. Pravda že deska zprostředkovala několik emocí, a to je moc fajn, ale připadá mi to jako takové album pro rodiče (nemyšleno až tak pejorativně). Když v telce dohrajou "Vratné lahve", k tomu vínku jim to asi bodne. Subjektivně mám z několika těch doprovodných inštrumentů a podkladů při poslechu osypky, a pokud by to tak vypadalo, není mi zrovna příjemné to psát, a nejen proto, že si pana Neckáře - upřímně - považuji a vnímám jej s úctou, jako obrovskou osobnost... A jsem asi jenom drzý fakan. Ale já tu desku celou jednou pochopím, i všechna ta moudra ze života, třeba to bude, shodou okolností, v ten stejný den, kdy ke mně promluví "Vratné lahve"...

---

Album: Václav Neckář - Dobrý časy
Průměrné hodnocení: 7,2/10
Celkový čas: 43:18
Skladby: Tajemství, Rybník, Tohle není píseň o lásce, Bejvávalo (Dobrý časy), Hledal jsem Tě Pane, Ráno, Na Rafandě, Čaroděj, Noční vlaky, Půlnoční