Můžete se pozastavovat nad tím, proč deset let po výborném dvojdiskovém výběru "Echoes: The Best Of Pink Floyd" vyšel loni jednodiskový bratříček "A Foot In The Door: The Best Of Pink Floyd", už z podstaty krátké stopáže nevydařený, zejména když poslední řadové album vydala skupina v roce 1994. Můžete významně pokašlávat nad dalším kompletem řadovek "Discovery" (samozřejmě znovu remasterovaných), pokud máte doma skvělý komplet v podobě rovněž výborně remasterovaných minireplik vinylů "Oh By The Way". Nebo můžete donekonečna srovnávat oba zmíněné remastery s původními elpíčky a důrazně upozorňovat, že vinyl nic nenahradí a každý remaster nahrávku jen zničí. Ale ponorné edice (Immersion Editions) tří asi nejznámějších alb Pink Floyd, tedy "The Dark Side Of The Moon", "Wish You Were Here" a "The Wall" vás, jste-li pochopitelně fanoušky, jen těžko mohou nechat v klidu.

Nemá smysl zde vypisovat, co vše v krabici o rozměrech 29 x 29 x 4 centimetry naleznete, soupisů takového typu je po internetu několikero, a to i česky. Rovněž považuji za zbytečné opakovat, jak skvělé dílo toto album je, o to jsem se se čtenáři musicserveru již podělil. Chci vám přiblížit, co s touto reedicí může prožít člověk, pro kterého je hudba Pink Floyd zcela zásadní součástí života (tak dobrá, bláznivý fanoušek, poněvadž normální, střízlivě uvažující občan by za něco takového sto ojro nikdy nemohl utratit, že?).

Drobné suvenýry, jako repliky lístku na koncert či propustky do zákulisí, šála nebo kuličky s motivem známého trojúhelníku s barevným spektrem, potěší. Rukou psané vysvětlení Rogera Waterse, jak že to bylo s nahráváním moudrých promluv, které je slyšet na pozadí hudby v rámci celého alba, nebo podtácky s prvními grafickými návrhy k obalu Storma Thorgersona (přijdete-li na návštěvu, pivo vám na ně fakt nepostavím), to už jsou zajímavé artefakty. A dva booklety na křídovém papíře, těmi je radost listovat, samozřejmě s mýdlem umytýma rukama! Jeden je plný vynikajících fotografií z koncertů i zákulisí z let 1972-1974, druhý krom textů obsahuje mnoho alternativních grafických návrhů, obalů nestandardních vydání, plakátů ke koncertům a mnoho dalšího, samozřejmě včetně kreditů. Co si ale budeme povídat, nejdůležitější je, co se nachází na těch šesti discích.

První dva jsou shodné s Experience Edition, vydané rovněž loni, tedy na prvním se nachází stereo remaster od Jamese Guthrieho z roku 2011, na druhém pak poprvé oficiálně vydaný (a řádně zvukově ošetřený) záznam koncertu ve Wembley v roce 1974, tedy z turné, které bezprostředně následovalo vydání alba. Zajímavé je, že o dvacet let později hrála kapela skladby z "Dark Side..." mnohem věrněji a uctivěji ke studiové nahrávce než tehdy, některé aranže jsou dost významně odlišné.

O třetím disku by se daly vést odborné i kavárenské diskuse bez konce, neb obsahuje audiofilův sen: na DVD se sešly hned tři různé mixy, a sice z roku 1973 původní stereo a kvadrofonní mix a k nim členy kapely velmi oceňovaný mix 5.1 z roku 2003, který vznikl pro SACD reedici ke třicetinám alba. Když k tomu přidáte šestý disk, na kterém je k mání prvotní, nikdy nevydaný stereo mix z roku 1972 (s významně jinými zvukovými efekty), máte k dispozici solidní základ pro zbláznění se...

Když jsem počal jeden mix po druhém poslouchat, seděl jsem uprostřed mezi reprobednami vyzbrojen tužkou a zápisníkem pevně rozhodnut, že v článku zcela jasně a jednoznačně zhodnotím, který mix je ten pravý, který se ještě dá poslouchat a který rozhodně doporučit nemohu. Poměrně brzy jsem ale pochopil, že toho nejsem schopen. Je to stejné, jako kdybych chtěl někoho přesvědčit, že Highland Park je lepší whisky než Scapa. Takže jediné, co mohu říci, je, že mým uším chutná ponejvíce 5.1 mix z roku 2003 následovaný tím aktuálním stereo vzor 2011 a že mne poněkud zklamala kvadrofonní verze ze třiasedmdesátého. Ale kolik párů uší, tolik názorů lze předpokládat. A tak až vás přestane bavit porovnávat různé mixy na CD, DVD nebo Blu-ray, pokochejte se raritami na šestém disku, z nichž zejména "The Hard Way" z bohužel nikdy nedokončeného alba "Household Object", domácí demo "Us And Them", videozáznam dvou skladeb z koncertu v Brightonu roku 1972 nebo krátké filmy promítané na původním turné The Dark Side Of The Moon (ve třech mírně se lišících verzích pro turné britské, francouzské a severoamerické) potěší a uchvátí ucho i oko fanouškovo převelice.

Ano, "Immersion Edition" není pro každého. Ale ten, kdož ví, že "the lunatic is in my head", nebude v žádném případě litovat, pokud do této ponorné edice investuje.

P.S.: Nahlédnutí do krabic "Wish You Were Here" a "The Wall" budou následovat.