"Tsunami" je typickou českou alternativní deskou. To znamená, že se nejedná o nic podobného západnějším (nebo těm o kus vedle východnějším) "alternativám", na jejichž nepřetržitý přísun jsme si za poslední roky tak navykli. Nemusíte hledat koncepty a progrese, ono tam to slovo vyjadřuje zkrátka jenom to, že se jedná o "žánrově uvolněnější nahrávku postrádající okamžité ambice přesáhnout do (našeho) mainstreamu". A vůbec neříkám, že to je špatně. Jistou věcí ale je, že toto je deska pro velice specifickou skupinu posluchačů.

Marow znějí skoro tak nějak i fajn. Deska je příjemně pestrá, skladby mají místy šťávu i koule, svůj čas, prostor a po několikátém poslechu vás už nerozhodí, že většina nahrávky je relativně zbytečně "anglicky". Prvky rocku, tvrdšího rocku, funku, folku, kytarová sóla, hudební hosté (bude nějaký ten vokál a nějaké to ságo), jo, je to docela fajn. Pokud mi nevěříte, zkuste třeba song "Freaked Beat".

Druhou pravdou je, že ty stěžejní vokály někdy bolí, a nejvíce na škodu je postprodukce. Album zní zbytečně tupě, plytce a ploše (a nehraje v tom roli, že vzniklo v obýváku v Kopřivnici a ne v milionovém studiu, ale i přesto, kolik už jsme takových v koupelně v hotelu nahraných a dobře znějících slyšeli!) a vás bude celou dobu mrzet, že jste to neviděli-slyšeli naživo ještě před poslechem. Protože slyšíte, že to může, čistě hypoteticky, být velice příjemně strávený večer. Ty songy si říkají o drink a to vyblbnutí se, anebo to "opojené rozjímání" s blízkými i cizími...

Snad to nevyznívá tak negativně, ono, co si budem' povídat, všem pisálkům se vždycky lépe (a přirozeně rychleji) hledají "chyby". Takže abych to trochu za sebe shrnul: "Tsunami" má hudební potenciál, poslech je i příjemný, nevleče se to, i když pravda, místy vám něco málo připadne "dříve slyšené" a možná (pokud jste zmlsané fifleny jako já) vám bude trochu vadit, jak to zní. Ale třeba taky vůbec ne a máte jiný názor, který mi napíšete níže, a já se třeba ještě čtyřikrát zamyslím...