Oh, I swear to you, I'll be there for you, this is not a drive by-a-a-a-a...

17.05.2012 11:00 - Jan Trávníček | foto: facebook interpreta

Možná si ještě stále prozpěvujete jejich nedávný hit "Hey, Soul Sister" a říkáte si, že i novinka "Drive By", kterou vám do uší tlačí rádia ze všech stran, je vlastně po několika posleších taky fajn, takže tahle nová parta jménem Train stojí za to a asi si to jejich cédéčko i stáhnete.
7/10

Train - California 37

Skladby: This'll Be My Year, Drive By, Feels Good At First, Bruises (feat. Ashley Monroe), 50 Ways To Say Goodbye, You Can Finally Meet My Mom, Sing Together, Mermaid, California 37, We Were Made For This, When The Fog Rolls In, To Be Loved (Bonus Track)
Vydáno: 13.4.2012
Celkový čas: 43:27
Vydavatel: Sony Music
Pak vás asi překvapí informace, že dnes už jsou Train čtyřicátníci, na scéně se pohybují téměř dvacet let a tohle je jejich šesté album. Jen je prostě u nás tak nějak nikdo neznal... A pokud vás právě výše zmíněné dva singly dováděly k šílenství, vězte, že se řadí k tomu slabšímu, co trojice muzikantů za bezmála dvě dekády vytvořila. Zdá se vám to přehnané? Čtěte dále a pochopíte.

Ale pojďme pěkně popořádku. Nové album "California 37" se natáčelo po dobu tří let v L.A., New Yorku, San Franciscu, Seattlu a dokonce i anglickém Newcastlu, zpěvák Patrick Monahan ale dodává, že jeho převážná část, tedy především texty, vznikala už během turné k předchozí řadovce. Na jeho výsledném zvuku se pak podíleli zejména producenti Butch Walker (Avril Lavigne, Panic! At The Disco, All Time Low) a tým Espionage (Beyoncé, Chris Brown). Kolekce vyšla 13. dubna letošního roku a po světě sbírá průměrné až lehce nadprůměrné recenze.

Vraťme se ale ještě hlouběji do historie. V roce 2001 Train poprvé výrazněji zabodovali s písní a stejnojmenným albem "Drops Of Jupiter", a to především v domovských Spojených státech. Rychle se ale dostavil efekt one-hit wonder kapel a možná není přehnané tvrdit, že se pak na nadějnou skupinu rychle zapomnělo. A to i přesto, že dál vydávala desky. Například před devíti lety vynikající a dodnes nedoceněnou třetí řadovku "My Private Nation" s hity jako "Calling All Angels", "When I Look To The Sky" či nesinglovou, ale výbornou "I'm About To Come Alive". V Billboardu to sice po vydání dotáhli v albovém žebříčku na šestou pozici, ale pak už to šlo jen dolů. Blýskli se ještě rockovou odpalovačkou "Ordinary" pro brilantní písničkový soundtrack ke "Spider-Manovi 2" a pak už následoval kvalitativní sešup s nevýraznou čtyřkou "For Me, It's You", ze které bohužel ani není co doporučit, a tříletý hiatus protnutý zpěvákovou sólovkou, která propadla tak rychle, že o ní skoro nikdo neví.

Když tu náhle napsal Monahan vlezlou rádiovku "Hey, Soul Sister" a kluci byli po letech znovu ve středu zájmu. Právě díky téhle písni se Train znovu dostali do záře světel, což velmi pěkně reflektovali ve videoklipu k následujícímu singlu "If It's Love". Celá pátá deska se pak nesla v duchu komerčních, do rádií až křečovitě cpoucích se písniček, kterými se pánové vzdalovali od svých kořenů i od původních fanoušků. Svou snahu úspěšně dovršili vánočním songem pro reklamu na Coca-Colu "Shake Up Christmas". "Save Me San Francisco" je však navzdory tomu velmi povedená, barevná deska, která zejména díky zmíněnému "If It's Love", "Marry Me" či nesinglovým baladám "Parachute" a "This Ain't Goodbye" neztrácí šťávu od začátku do konce a svůj cíl, tedy vrátit kapelu na přední místa žebříčků, plní beze zbytku.

Ve velmi podobném duchu, jen s ještě větším tlakem na pilu, se nese i novinka "California 37", která už svým obalem evokuje roadtrip a jeho uvolněnou náladu a svobodu plnou nových zážitků, a přesně taková i je. Tedy skoro. Úvodní vypalovačka "This'll Be My Year" vám vypálí díru do hlavy svou sílou, bombastickým refrénem a odkazem na původní tvorbu kalifornské trojice, o to větší zklamání pak přijde se zjištěním, že je na albu v podstatě osamocena. Na sedmatřicítce najdete poprockový mix klasických rádiovek, jako je právě "Drive By", následující druhý singl "Feels Good At First" či "Mermaid", ale i countryovek, jako je překvapivý duet "Bruises" s pětadvacetiletou Ashley Monroe, které přímo cílí na zámořské publikum.

Dočkáte se i asi nejméně vlakové písně "50 Ways To Say Goodbye", kde nechybí dokonce španělské rytmy. Jen těch balad ubylo a bohužel se přidalo i na sladkém patosu, diabetikům tak víc jak jeden poslech "You Can Finally Meet My Mom" skutečně doporučit nelze. Naproti tomu taková "We Were Made For This" se docela povedla. A to i přesto, že s v jejím závěru dočkáme i atypické hry na dudy. Ještě dodejme, že rozhodně stojí za to pídit se po deluxe edici, bonusová "To Be Loved" totiž přesně splňuje autorovy požadavky na aktuální desku. Spolu s již zmíněnou "This'll Be My Year" se jedná o jednoznačný highlight nové kolekce. Přesně takhle mělo znít i zbývajících deset songů.

Shrneme-li to, každá píseň je svou náladou a aranžemi úplně jiná než předchozí, a tak nahrávka až do konce bez problému udrží vaši pozornost. Výsledek je tak zřejmý. Pokud se vám předchozí řadovka líbila, s velkou pravděpodobností se budete tetelit blahem i nad novinkou. V kontextu tvorby skupiny se v uších dlouholetého posluchače ale dá hovořit spíše o lehkém zklamání. Bohužel. Noví Train jsou tak ve svém poprockovém žánru mnohem blíže čistokrevnému a nenáročnému popu. Evoluce to tentokrát trošku přepískla a spíš než kupředu vykročila lehce nazpátek. Je bezesporu mrzuté, že se kapela odvrací od příjemných poprockových písní, které ani po letech nestárnou, k instantní líbivosti a podbízivosti, na druhou stranu se vzhledem k jejich historii asi ani nic jiného čekat nedalo. Je to pochopitelné, souhlasit s tím a kupovat však nemusíme. Alespoň že naživo jim to jde pořád ještě dobře a do svých nástrojů se umí řádně opřít, ostatně Vídeň toho v červnu 2011 byla svědkem.

S "Kalifornií" tak jedno léto přečkáte bez úhony a jako soundtrack pro jízdu autem nebo na kole v přírodě se jistě osvědčí, ale v zimě se k ní už asi nevrátíte. Proto rozhodně sáhněte po jejich dřívější tvorbě, nebudete litovat. Začít můžete třeba právě s "My Private Nation" a postupně se přesouvejte do roku 2012 k novince a třeba pak budete s jejím hodnocením souhlasit. Tohle je sezónní zboží a tak je k němu třeba i přistupovat. Nebo si snad prohlížíte fotky z dovolených víckrát než jednou?


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY