Mají na kontě více než čtrnáct milionů prodaných desek. Vybudovali si velké jméno a pravý význam slova "odpadky" svou kvalitou převrátili naruby. Po sedmiletém zimním spánku konečně protahují končetiny a probouzejí se k životu - Garbage! Ale pozor, mazlit se s námi nebudou - varují nás: Nejsme vaši lidi...
Jsou nabroušení, nenechají si nic líbit a neztratili nic ze svého šmrncu. A to dokonce ani potom, co s deskou "Not Your Kind Of People" začínali podle svých slov úplně od základů. Suterénní prostory Atwater Village v Los Angeles, kde parta nahrávala, však mají na muzikanty zřejmě blahodárné účinky. Čtveřice se totiž vrátila s typicky přidrzlým albem, které si svou kvalitou nezavdá s minulými. Jasně, i pár much by se našlo, ale
who cares? Nadšení z povedeného comebacku jednoznačně přebíjí všechny nedostatky.
Co se vlastně za těch posledních šest let událo? Ústřední diva
Shirley Manson natočila sólovku, kterou nakonec (nebo zatím?) nevydala, a ostatní členové se vesele věnovali vlastním projektům nebo produkování. Nemá už smysl převracet, čím se skotsko-americká kapela proslavila, kolik cen posbírala a koho všeho inspirovala či ovlivnila. Důležité je, že z páté studiovky srší energie a syrový zvuk, na jaký byli fanoušci zvyklí. Ze Shirley není ani dnes uhlazená panička a její pánský doprovod umí pořádně hrábnout do strun.
Basák Duke Erikson se nechal slyšet, že práce na novince byla zcela instinktivní. Jako třeba když po čase zase nasedáte na kolo... akorát na něj nasedáte se třemi dalšími lidmi. Možná i proto zní placka nenuceně a celý ten slavný návrat po
dočasném rozpadu nepůsobí prvoplánově. U "Not Your Kind Of People" zkrátka neplatí věta:
"Pojďme znovu něco natočit a vyždímáme zbytek prachů z toho, co naše jméno kdysi znamenalo." Už při silné úvodní "Automatic Systematic Habit"
Garbage dokazují, že mají stále čich na hitovky. Znatelné taneční linky se u téhle pecky nelekejte, typicky kovový sound kytar hraje u
Odpadků prim každým coulem. Nevěříte? "Battle In Me" s "Man On A Wire" by měly značně poupravit vaše mínění.
Největší předností téhle formace je ale úžasná schopnost složit tak švihlé, podivínské a přízračné skladby a la "Queer" nebo "Bleed Like Me". Oním kulhavým Quasimodem je zde už podle názvu "Beloved Freak" a "Felt" společně s jmenovkyní alba "Not Your Kind Of People". Při poslechu první zmíněné ze sebe jen těžko setřesete pocit, že svým
"my beloved freak, you're not alone" směřuje Shirely přímo na vás. A právě obdobné blázniviny sluší Garbage nejvíc, protože jim pomáhají vystoupit z řady.
Deluxe edice
Garbage se rozhodli potenciální kupující navnadit i deluxe edicí v krvavě rudém přebalu. Ta mimo jiné ukrývá čtyři songy navíc. Díky "What Girls Are Made Of" mohou pánové konečně zjistit, co ženy chtějí. "The One" možná zase dívkám prozradí, jak si najít toho pravého. Bonusové kvarteto zakončují "Bright Tonight" a "Show Me".
S poslední deskou se pánové a dáma zapletli do příjemného románku. Své místo už mají na poli showbusinessu zahřáté, takže je nepravděpodobné, že by s novinkou překročili svůj tehdejší stín. Přinejmenším s ním ale sladili krok, což je kolikrát ten nejtěžší úkol. Úžasně divní
Garbage jsou zpět.
-
=== (mrs.bizarre, 15.05.2012 19:46) Reagovat
když už napíšete "pár much" tak bych čekala, že zmíníte jaké mouchy to konkrétně jsou...
-
super (Štěpán, 17.05.2012 06:16) Reagovat
Pro mě osobně 8-9 z 10. Garbage natočili svou nejlepší desku, která má koule a přitom je to pořád ještě pop. Úžasná známka toho, že pop nemusí být sprosté slovo. A Shirley nemá chybu, i když už to je dáma v letech. Přijde mi, že má čím dál úžasnější hlas.
-
9/10 (žížalka, 25.05.2012 09:55) Reagovat
Mě by taky zajímaly ty mušky nad ostátyl vínkem...ale vážně. Tohle album mě zaneslo po prvním poslechu do dob Beatifulgarbage, což se mi zdálo částečně naškodu. Není tam, co bylo uchvatný na Bleed like me (chceme udělat na albu muziku tak, jak jí hrajeme živě), proto to album tehdy tak dobře fungovalo. A jelikož jsem se nenechala vyděsit Automatic Systematic Habit (po prvnim poslechu trochu šok), užila jsem si tak zbytek.
Napadá mě jediná (možná) moucha. Způsob natáčení. Jenom si hráli, žádný stresík. Jde to na tom slyšet. Ne jako Version 2.0, tam se mi ten stresík naopak moc líbil, bez něj by to neznělo tak dobře.
Tohle je album kde se vyplatí připlatit si za delux, já toho nelituju.
Navíc - zbožňuju kapeli, který fungují na principu disfunkční rodiny.
-
Garbage :-) (Rado, 01.06.2012 15:41) Reagovat
Ten album je výborný, už prvý singel bol skvelý, ale nečakal som, že album bude až taký dobrý...čo song, to pecka, hit, má to grády, album nenudí. Nemajú sa za čo hanbiť, odviedli kus skvelej práce :) Veľmi ma ten album baví a som neskutočne rád, že sú späť! :-) Po takej pauze nahrať takýto skvost, klobúk dole...:)