Abych si vytvořil oslí můstek k dalšímu pojednání, rád bych zde z nahrávek Miroslava Žbirky zmínil dvě desky, které znamenaly poměrně výraznou změnu ve smyslu jeho přístupu k nahrávaní a způsobu práce - "Nemoderný chalan" z roku 1984 totiž poprvé přinesl jen texty samotného Žbirky (a první náznaky koketerie s elektronikou a syntezátory), deska "Meky" (1997) zase vznikla už bez přičinění dlouholetého Mirova souputníka Laca Lučeniče, zato poprvé za přispění hvězdných hostů (Koller, Dusilová, Kral a další). Aktuální "Modrý album" lze dle mého soudu zařadit k předchozím dvěma díky změně soundu a vůbec produkce desky, která tak ve výsledku přináší moderně znějící pop.

Jen samotné nahrávání "Modrého albumu" zabralo několik měsíců na jaře a v létě 2001 a to se ještě nedostalo mimo jiné na materiál připravený na jaře v New Yorku s Bradleyem Strattonem. Na zvuku a celkovém vyznění desky jsou dlouhé týdny strávené ve studiu Sono znát, Aleš Zenkl a Honza Horáček coby producenti zde zanechali velmi výraznou stopu. Dali prostor mašinkám, takže občas můžeme slyšet jemné tepání elektroniky a kytary nejsou nijak nabroušené. To je patrné již od úvodní písně "Jediná (Slovak version)", která je mimochodem sázkou na jistotu, protože tato Žbirkova hitovka se osvědčila již v podání Wanastowek, a nejvýrazněji se tento trend projevuje v hitu "Bezchybná" a zejména v písni "Milionkrát", která by se dala i označit za taneční. V závěrečné melancholické "Na klzisku" je dokonce ke slyšení jakýsi "triphopový" spodek.

Všechno výše uvedené je ovšem méně podstatné než to, že "Modrý album" přináší velmi inteligentní hudbu. Melodie plynou s typickou Žbirkovou lehkostí (slyšitelné například v "Je mi fajn" nebo ve velmi občerstvující "Mám rád"), deska se dobře poslouchá a přesto se v nich nalézá i něco skrytého pod povrchem, méně jednoznačného a k přemýšlení. Je zde patrný rozdíl mezi civilními texty samotného Žbirky a více básnickými slovy Urbana a Peteraje - právě všechny písně s Urbanovými texty ("Mayday", "Vstávaj", "Len zatvor oči" a "Na klzisku" - mimochodem text "Mayday" vznikl už v období alba "Zlomky poznania" z roku 1988) jsou vynikajícími vrcholy desky. Na albu jsou i dva duety, zatímco v "Nespáľme to krásne v nás" po mnoha letech se Žbirkou zpívá Marika Gombitová, v písni "Co bolí to přebolí" (kde je polovina textu v češtině) se objevuje mladá a (zatím) neznámá Martha. Samozřejmě nelze opomenout výrazný přínos hostujícíh muzikantů z první ligy, vždyť zde hrají David Koller, Jan Ponocný, Guma Kulhánek, Petr Malásek, Jarda Helešic...

Miro Žbirka si zachoval svou vysokou laťku kvality, netřeba snad zdůrazňovat, že na naše poměry výrazně nadprůměrnou. Jeho "Modrý album" přináší chytrý pop, rádiové hity i tiché přemýšlivé písně. Osobně bych si ještě přál slyšet tyhle písničky živě s regulérní kapelou v plném obsazení - vždyť takto jsme na pódiích Mira Žbirku už nemohli vidět léta.