Kolem A Banquet se spustil tak trošku kolotoč. Desku "Breath" jim totiž produkoval Steve Albini a ten prý neprodukuje jen tak někomu (prý jen tomu, kdo si to zaplatí, ha ha). Osmičková recenze Lukáše Bendy rychlost kolotoče u nás v redakci vystupňovala na maximum. Lukáš je z A Banquet nadšený a tvrdí, že důvod být z A Banquet nadšený neoddiskutovatelně a oprávněně existuje. Nedělá nám větší radost než pustit se s redaktorem, který kusy svých textů vhodné k citaci označuje žlutě ("působí A Banquet důvěryhodně, uvěřitelně, uvolněně a přirozeně. Přestože jim bylo prorokováno, že se stanou Depeche či Cure revivalem, stali se 'jen' osobitou kapelou"), a tak jsme vyhlásili makrorecenzi. A i přes různé souhlasy a nesouhlasy si nakonec tahle "velká naděje CZ/SK scény" odnesla poslední dobou již tradičních 66 procent.

---

Ondřej Hricko - Budoucnost tuzemské hudební scény budiž zachráněna (8/10)
Vztah ke kapele: Doposud jsem je nepochopitelně ignoroval.

A Banquet přišli s debutem, který patří k tomu nejsilnějšímu, co je na tuzemské scéně momentálně slyšet a vidět. Právě oni se zdají být jednou z těch západně znějících skupin, které si mohou dělat nemalé nároky fungovat na evropské úrovni. Kdo se může pochlubit takovou trofejí u svého debutu, jakou je producent Steve Albini. Za velké plus tohoto debutu považuji kratší stopáž, která tak dala prostor jen silným skladbám (například nádherné baladě "Fledgling") a neuvěřitelně rychle a úderně se kolem vás prožene. Jediné, co bych vytkl, jsou občas trochu otřepané a možná krapet neoriginální postupy, ale to už bych opravdu asi jen rýpal. A tak vedle kapel jako Airfare, Cartonnage, Charlie Straight či Gerda Blank se může tuzemská scéna pochlubit další kvalitní formací. Deska "Breath" je bohatá na nápady, melodie a vyzařuje z ní pohoda a naděje, že se nakonec i česká hudební scéna vydala kupředu, a i když se zpožděním, dokázala se odpoutat od předrevolučních standardů.

Tereza Vavroušková - A Banquet prostě makají (8/10)
Vztah ke kapele: Jediná skupina, co mě donutí poslouchat indie.

A Banquet na sobě makají. A dokazují tak, že fňukání ostatních skupin, že nemají na desku peníze, že je mezi sebe velký kapely nepustí, že je to všechno o známostech a že todlencto a támhlencto, je jen snůška výmluv. A Banquet se tedy rozhodli nefňukat a radši něco dokázat. Třeba nahrávat s renomovanými producenty, vydat skvělou debutovou desku nebo natočit klip v Chicagu. A to jsou teprve na startu. A "Breath" jim zajistí lepší start než bedna redbullů. Každý song má na desce své místo, úvodní "Carved Out" má velký hitový potenciál, "Fledgling" pouze s akustickou kytarou působí jako odpočinkový poločas mezi dvěma elektronickými částmi nahrávky. A najde se zde i spousta songů, které by A Banquet mohli zařadit do databáze playlistů rádií. Jelikož však dramaturgové pod písmenem "A" dále drží Avril Lavigne a Arakain, zařaďte si je do databáze raději sami. Tahle deska vám totiž vezme breath.

Petr Balada - Mé jméno je Nikdo (6/10)
Vztah ke kapele: Obezřetný...

Není to jednoduchá deska. Je to deska, kterou si kapela natočí pro radost ve chvíli, kdy je vyhraná a vyzrálá. To A Banquet nejsou. Proto tímhle ambiciózním zabijákem zahubila tak trochu sama sebe. "Breath" chybí lehkost provedení a je dalším příkladem nesmyslné devalvace českého producentského řemesla. Slavné světové jméno, které vrchol zažilo před dvaceti lety, má vytvořit zvuk nové české kapele. Co odpovíte po poslechu jejich debutu, pokud se vás někdo zeptá, jestli znáte A Banquet? Nebude vaše odpověď náhodou začínat: "To jsou ti, co znějí jako..."? Nic horšího se začínající partičce přihodit nemůže. Album přitom (až na "Fledgling" a zaměnitelnost první třetiny) není špatné. Stejně jako není impozantní, revoluční ani přelomové a v rámci české scény není ani výrazně nadprůměrné. Snad jen směšně snobské. Chlapci si natočili zkrátka svoji desku snů a můžou skončit. Díra po nich nezůstane, podobných seskupení jsme zažili a ještě zažijeme dost. Dokud se tak ale nestane (ne, nepřeju jim to), běžte se podívat na jejich koncert. Bude to smysluplnější podpora než domácí poslech "Breath".

Tomáš Tenkrát - Tohle není deska na doma (6/10)
Vztah ke kapele: Fajn první EP a spousta tiskovek v mailové schránce.

Zvuk desky mě upřímně baví, především basa a klávesové efekty. Na křtu v Praze se však často sléval do přeřvané koule, a ačkoliv jsou opravdu hodně dobří muzikanti a zpěvák Mathieu je frontman jak z "KLF Manuálu" (a občas taky jako dvojník Matta Bellamyho), nejsem si úplně jist, jestli jejich pódiová prezentace ve třech bude do budoucna stačit. Vrstevnatý zvuk charakterizující "Breath" totiž živě nefungoval a působil jako neprostupná stěna z Hlukova. Proč o tom mluvím - A Banquet nahráli koncertní desku, po jejímž poslechu budete mít chuť na ně zajít. Kolegové mluví o silných melodiích, které já neslyším, spíš jde o jemně načrtnuté linky, kterých se dá po několikátém poslechu chytit, až se vám opravdu vryjí do paměti. Ale tomu se neříká silná melodie, nýbrž zvyk. Tyhle momenty jsou nicméně pro "Dech" nosné a charakteristické, avšak živě téměř vymizely. A koncertní hraní by přece měla být jejich hlavní devíza, nebo se pletu? Album je to dobré, jasně však fungující ruku v ruce s koncertními vystoupeními a já nejsem přesvědčen o tom, že je v tomto případě plně funkční.

Ondřej Michal - Trocha lidské špíny by nebyla na škodu (5/10)
Vztah ke kapele: Když se o nějaké skupině mluví až příliš, začínám pochybovat.

Jsou desky, u kterých vyloženě lituju, že už mi není dvacet nebo pětadvacet. Dovedu si totiž v živých barvách představit, jak bych jim v dobách mladické nezralosti bezhlavě propadl. Mezi takové patří "Breath." Hoši udělali hloubkovou sondu do hudební historie, vyzobali vše podstatné a získané vzorky přetavili k obrazu svému. Na prostoru jedenácti skladeb si tak ruku podávají psychedelie, osmdesátkové electro a já nevím co všechno ještě. Výsledek zní překvapivě dospěle. Ostatně to lze říct i o zvuku, který je na můj vkus možná až příliš nablýskaný a uhlazený. Trocha lidské špíny by nebyla na škodu. Takhle to vypadá, že album vznikalo v jakési vědecké laboratoři, v přísně sterilním prostředí. Potíž je však v tom, že už je mi o pár let víc, a tak se mi poměrně snadno daří udržet si od nahrávky odstup, aniž bych jí podlehl. A to i přesto, že je album orazítkované jménem celosvětově respektovaného producenta. Kdybych o hudební historii věděl starou belu, liboval si v depresích a měl nevyjasněný vztah ke starší sestře, patrně bych se posadil na zadek a lapal po Breathu. Takhle však zůstávám docela v klidu.

---

Album: A Banquet - Breath
Průměrné hodnocení: 6,6/10
Celkový čas: 39:25
Skladby: Carved Out, Cinnamon Skies, Far Away, The Dust We Are, Blue Feelings, Fledgling, Touch The Unsaid, I Am The Ninth Wave, Glass Clouds, Lights & Memories, Climb The Hill