Hrát a nahrávat v zahraničí, nechat si produkovat desku Guyem Fixsenem, dostat MTV European Music Award nebo Anděla. To se třeba dělo a děje třinecké kapele Charlie Straight. Je to dost na to, aby vás lidi začali brát vážně? Kupříkladu náš šéfredaktor se netají tím, že kouzlu Alberta Černého & spol. propadl zcela, a s hrdostí přiznává, že naživo je viděl víckrát než jakoukoliv jinou skupinu. V recenzi na druhou desku "Someone With A Slow Heartbeat" napsal, že to "je výtečná deska, jakých se v Česku rodí jen velmi málo. Nebo se spíše nerodí," a dal velmi pěknou osmičku. V redakci se ale následně našli i jedinci s opačným názorem, podle nichž tihle kluci jen recyklují dávno zrecyklované a hrají na efekt. Když jsme posbírali pět různých názorů, vyšlo nám 66 procent. Je to dost, nebo málo?

---

Pavel Parikrupa - Pomalu, ale jistě (8/10)
Vztah ke kapele: Poprvé jsem je viděl a slyšel na Colours Of Ostrava dávno před vydáním první desky. A už od první chvíle je mám rád.

To je změna! Záměrně neříkám, jestli k lepšímu, či horšímu - naprosto hmatatelně je rozdíl mezi první a druhou deskou Charlie Straight cítit na koncertě. Nezáleží to na tom, jak písničky z novinky mají posluchači zažité, ale skladby z prvotiny fungují živě mnohem lépe, protože jsou, hm, zábavnější. "Someone With A Slow Heartbeat" je mnohem zahloubanější album, které má úplně jinou atmosféru než debut. Na písničky je dobré nespěchat a pomalu se do nich ponořit. Více staví na pocitech, jsou přemýšlivější a hudebně odvážnější. A jsou taky osobní, ve smyslu přijímaní posluchačem - jsou to písně pro jednoho. Utéct od davu a ruchu, zavřít se někam a vychutnávat. Je to strašné klišé, ale nevím, jak to říct trefněji - toto album je dospělejší a kapela si zaslouží respekt za jasnou vizi a posun. Asi jí to nepřivábí davy nových posluchačů a třeba se za nějaký čas Charlie Straight takzvaně vrátí ke kořenům. Anebo bude všechno úplně jinak, což je rozhodně lákavý závěr. Alberte, chlapci, pokračujte v dospívání!

Jan Trávníček - Jedni z předních představitelů nastupující generace muzikantů staví naši scénu na západních základech. Snad vydrží (8/10)
Vztah ke kapele: První regulérní singl "Platonic Johnny" mě vůbec nebavil, oslovili mě až o půl roku později, když jsem poprvé slyšel "Your House". Nemohl jsem uvěřit tomu, že něco takového vzniklo u nás. Od té doby mě pravidelně najdete v kotli.

"Ačkoliv byste mohli indie pop čtveřice mladíků odsuzovat za vykrádání vlastních vzorů od MGMT přes The Kooks až po Coldplay, nebyli byste spravedliví. Vždyť tohle dělali muzikanti od nepaměti. A podívejte se třeba na aktuální tvorbu Kings Of Leon nebo The Killers, jak se až křečovitě snaží natočit 'The Joshua Tree' pro jednadvacáté století," hodnotil jsem jejich přístup k muzice v březnovém reportu z brněnského křtu. Na tom se nic nezměnilo, tudíž otázku jejich současné pozice na scéně máme vyřešenou. Jak je to s hudbou? Ve zkratce: slabší než debut, ale stále vysoce nadprůměrná nahrávka, která si kvůli takovým hitům jako "Something New", "Too Many Knives" a "Coco" zaslouží vaši pozornost. A to i přesto, že se jí nohy snaží podkopnout průměrnější skladby typu "45 Days In Tokyo", "How Do You Like My Earrings?" nebo "Institutions Of The World". Klady převažují. Proto je poslouchejte a choďte na koncerty!

Katka Guziurová - Běh na dlouhou trať (7/10)
Vztah ke kapele: Důvod proč milovat rodný Třinec.

Upřímně, když jsem poprvé slyšela novou desku mých rodáků, nebyla jsem z toho třikrát odvařená. Svěřila jsem se na Facebooku a v komentářích a na chatu mě začali všichni ujišťovat, že bych to neměla vzdávat, ale dát tomu šanci. Neměla jsem v plánu to vzdát. Jen srovnání, jak mě odpálil debut a Charlieho dvojka, bylo propastné. Vím ale, jak Charlie Straight hrají živě, takže to určitě umí dohnat. Před dvěma lety okouzlili na firemní akci i mé korejské nadřízené. Ale na desce některým písním trochu chybí jiskra. Je to čisté, možná lehce naivní, ale v rámci naší zemičky je to příjemné a pro mé uši místy i světové. Mrzí mě ovšem absence silnějších melodií. Možná jsou proti, ale tahle kapela by si zasloužila nějaký výrazný hit, který by hrála rádia déle než pět týdnů. Tento počin jasné, na ruku jdoucí fláky nenabízí. Je ale cítit posun. Dle mého názoru Karlíci lehounce přitvrdili a Albertovi to krásně zpívá, jen škoda že než jsem si desku finálně oblíbila, trvalo to tak dlouho.

Honza Průša - Globalizovaná deska globalizované kapely (6/10)
Vztah ke kapele: Ten nejsprávnější (ani nadšený obdivovatel ani hater - tedy bez citového zabarvení).

Po úspěchu na Andělech a v českém popkulturním mediálním prostoru vůbec museli být Charlie Straight pod obrovským tlakem nahrát desku, která by jim (jejich mediálnímu obrazu) byla hodna. Na rozdíl od debutu se rozhodli ubrat na přímočaré podbízivosti, ale zůstat pořád (ještě víc) tím britskou kytarovou scénou ovlivněným tělesem. To se jim pořád daří a v tomto směru jim není co vytknout. Když si tu desku poslechnete, nepoznáte, že pochází z Česka (respektive nepoznáte, že nepochází z Británie). A to je vlastně největší chyba a problém této globalizované kapely. Ti mladí (a věk tady dvakrát podtrhuju) muzikanti totiž působí totálně profesionálně, pracovitě, ale pořád se hledají, nebo spíš nevědí, co má být tím charakteristickým znakem, kterým kapelu na první poslech poznáte. I tak se "Someone With A Slow Heartbeat" poslouchá poměrně dobře. Na druhou stranu je v tom globalizovaném světě hudby tolik, že se jen těžko hledá důvod, proč se k tomuto albu vracet. To raději sáhnete po britské kytarovce nebo albu české kapely jako Nierika, z níž je původ alba hned jasně čitelný.

Ondřej Michal - Špatný průvodce na cestě za slávou (4/10)
Vztah ke kapele: Když na ně v hospodě přijde řeč, jdu radši do jukeboxu něco pustit.

Cože? Další tuzemská kapela, která prý má potenciál prorazit do světa? Proboha, kolikátá už? Byly jich možná desítky a stejně nakonec žádná nedošla dál než k šumavskému hraničnímu patníku. Charlie Straight se nám údajnou světovost snaží demonstrovat různě. Třeba natáčením v New Yorku a promo fotkami pořízenými tamtéž. Na hospodyni v Horní Lhotě to možná dojem udělá, ovšem v newyorských reáliích to působí mírně řečeno úsměvně, vzhledem k tomu, kolik takových kapel tam na každém kroku potkáte. Ostatně na zmíněnou hospodyni patrně větší dojem udělá nedávné angažmá hvězdy normalizačních estrád Felixe Slováčka coby muže, který se postará. Je otázkou, zda je to ten pravý průvodce na cestě za slávou. Co se týče hudby samotné, Charlie Straight jsou recyklátem toho, co se v Anglii line z reproduktorů už bezpočet let. Jenom obal je jaksi jiný, český. A tak jednoho napadne cosi o nošení dříví do lesa. Ať je to, jak chce, naskýtá se otázka, zda to všechno hoši dělají z lásky k hudbě, nebo jenom z touhy po slávě a penězích.

---

Album: Charlie Straight - Someone With A Slow Heartbeat
Průměrné hodnocení: 6,6/10
Celkový čas: 49:01
Skladby: How Do You Like My Earrings, Changing Trains, Dear Jack & Stacey, Tiger In Your Heart, Coco, Too Many Knives, Something New, Someone With A Slow Heartbeat, Stuck In The Mud, Institutions Of The World, 45 Days In Tokyo