I. část | II. část | III. část

Desky roku 2012

Vybrat deset nejlepších popových desek není snadný úkol. Těžko se dělají hranice mezi tím, co všechno je pop a co sice pop je, ale natolik okrajový, že dávat ho do jednoho výběru s velkými provařenými jmény je skoro rouhání. Následující desítka proto odráží pouze výřez z nejvyšších sfér žánru.

10. Mylene Farmer - Monkey Me

Mylene Farmer - Monkey Me
recenze alba | profil interpreta
"Mylene Farmer je zpátky v obvyklé formě, jak ji její fanoušci mají asi nejraději. 'Monkey Me' je napěchované potencionálními hity a současně drží pevně u sebe, nic zbytečně nevyčnívá."

Ač má dobu své největší slávy dávno za sebou (minimálně v celoevropském měřítku), Mylene Farmer zůstává francouzskou nedostižnou modlou tanečního popu. Na své nejnovější desce "Monkey Me" se odvrátila od uspávající produkce předešlého počinu a opět zařadila rychlost. Ve svižných skladbách ukazuje, že stále má co nabídnout jak po stránce hlasové, tak i kompoziční. Když navíc v pár písních zvolní, uhrane nejednoho posluchače. V oblasti tanečního popu s akcentem temných tónů nenašla Mylene v roce 2012 přemožitele. A vůbec nevadí, že beaty a smyčky zní ve většině tracků neskrývaně oldschoolově.

9. fun. - Some Nights

fun. - Some Nights
recenze alba | profil interpreta
"Takhle se dělá chytrý alternativní pop, který se shodou náhod a s trochou štěstí může stát naprostým mainstreamem."

Producent Jeff Bhasker si na vokalistu fun. Natea Ruesse vymezil mezi natáčením rozpracovaných projektů jen deset minut. To, co slyšel, jej uchvátilo natolik, že se s triem rozhodl natočit celé album. Nakonec vznikl nejpřekvapivější trhák letošního roku plný bouřlivých melodií a velkých hitů. Celému počinu "Some Nights" nedominuje jen hravost a neokoukanost, ale i skvostný hlas již zmíněného frontmana, který si užívá každou vteřinu tohoto popového rock and rollu nabitého energií. Fun. sice působí jako chlápci od vedle, ale v popu díky své sázce na čistotu a spontánnost vyšli z boje úspěšně, zcela beze zbytku. Díky hitu "We Are Young" navíc dali zazářit i obrovsky talentované Janelle Monáe, která songu poskytla svůj charismatický vokál. Připomeňme, že poslední Janellina deska se na musicserveru stala nejlepším počinem roku 2010.

8. Bruno Mars - Unorthodox Jukebox

Bruno Mars - Unorthodox Jukebox
recenze alba | profil interpreta
"Každé protočení tohoto jukeboxu stvrzuje jeden jasný fakt - Bruno neslevil z kvality, ale vsadil na různorodost, naštěstí výsledkem není přemrštěné plácání. Na 'Unorthodox Jukebox' tedy vše sedí, funguje."

Je dost možné, že ti, kteří podlehli podmanivosti Bruna Marse na jeho debutu "Doo-Wops & Hooligans", byli jeho druhou kolekcí zklamaní. Tento chlapík s kořeny na Havaji se více ponořil do svých nostalgických retro choutek a požitkářsky se rochní v minulosti. Brunův "Unorthodox Jukebox" není tak rozjuchaný, je uhlazenější, niternější a uvěřitelnější. Hitovost nahradilo muzikantství okořeněné mužským vidění světa. Místy zní jako zesnulý král popu, jindy evokuje The Police. Jeho výlet do hudební minulosti je ale skvěle dotažený a deska tvoří nerozbitný celek.

7. Rihanna - Unapologetic

Rihanna - Unapologetic
recenze alba | profil interpreta
"Dobré momenty album samozřejmě má. Co dobré, výborné! Duet s ne moc známým Mikkem Ekkem "Stay" je perlou celé desky, Rihanna nikdy předtím nezněla tak něžně a křehce jako v této písni."

Hlavní recenze na Rihanninu sedmou studiovou nahrávku nedopadla z hlediska bodů oslnivě, ale to jí v ročním bilancování nikterak nezabránilo umístit na sedmém místě našeho žebříčku. Hutná, pestrá i nevtíravě hitová, taková byla RiRi v roce 2012. Neobešla se ani bez všudypřítomného dubstepu, ale v jedné ze svých nejlepších skladeb, nakažlivé "Jump", osedlala rozdrcené beaty tak pevně, že se jedná o zřejmě nejzdařilejší pokus o zakomponování tohoto stylu v rámci popu. Dostala se tak téměř na stejnou úroveň jako u svého dosud nejlépe hodnoceného počinu "Rated R". Za vydání singlu "Diamonds" by navíc zasloužila medaili za odvahu - takto povedenou a zároveň minimálně hitovou skladbu už dlouho barbadoská interpretka nevydala.

6. Gotye - Making Mirrors

Gotye - Making Mirrors
recenze alba | profil interpreta
"Každá písnička na téhle desce je skutečný originál, který toho s ostatními nemá až tolik společného, ale dohromady přesto drží výborně."

Specifikem roku 2012 byla hitparádová nadvláda nováčků s písněmi, které byste na vrchol žebříčků netipovali ani pod vlivem jakékoli drogy. "Somebody I Used To Know" je toho nejzářivějším příkladem. Podivínská písnička v sobě přesto nese velkou dávku líbivosti a díky troše štěstí a odvaze zahraničních rádiových dramaturgů se z ní stal obrovský hit. Jak ukázala celá deska tohoto australsko-belgického písničkáře, originálními nápady se jen hemží. Pestrou nahrávku podtrhlo promyšlené střídání nálad, poloh a subžánrových vlivů, aby ve výsledku zanechala skutečně svěží dojem.

5. Jessie Ware - Devotion

Jessie Ware - Devotion
recenze alba | profil interpreta
"Zpěvačce se povedlo přivést svůj ve své podstatě jednoduchý a přímý projev k dokonalosti. Její emocemi nabitý hlas je natolik okouzlující, že díky "Devotion" se z ní pravděpodobně stane velká popová hvězda. Tahle holka to má zkrátka v sobě."

Jen málo loňských alb bylo tak sametově jemných jako právě "Devotion" debutantky Jessie Ware. Ostrovní zpěvačka se na ploše jedenácti skladeb odhalila na kost a zůstala při tom nejelegantnější osobou celé hudební mašinérie. Jemné skladby ozdobené decentní elektronikou pomalu houpou a celou dobu hladí. Skoro by se chtělo říci, že Sade našli svou pokračovatelku. Tracky jako "Running" nebo "Wildest Moments" patří mezi nejkrásnější a nejvíce elektrizující skladby loňska. Přitom sama zpěvačka přiznala, že za jejími uhlazenými písněmi s průzračnými melodiemi se skrývá neuvěřitelná dřina. Skoro se až nechce věřit, že za něčím tak přirozeným je skryto tolik práce.

4. Kylie Minogue - The Abbey Road Sessions

Kylie Minogue - The Abbey Road Sessions
recenze alba | profil interpreta
"'The Abbey Road Sessions' je beze všech pochyb vybroušeným diamantem ve sbírce nahrávek Kylie Minogue. Je zde cítit určitá odvaha, do něčeho takového vůbec jít, nemalou úlohu sehrál aranžérský cit pro detail."

Natočit nové album a čekat, jak písně dopadnou, musí být extrémně stresující. Vzít ale svoje osvědčené hity a dát jim nový kabát v rámci oslav pětadvaceti let na vrcholu popu, musí být jednoduše zábava, ale i zodpovědnost zároveň. Z nahrávky australské divy Kylie Minogue lze cítit, že si svou sešn v Abbey Road studiích náramně užila. Deska je totiž neuvěřitelně uvolněná a dotažená. Orchestrálně převlečené písně jsou smyslné, radostné i hravé. A spojení této Australanky se smyčci a dechovými nástroji byl milionový nápad. Mnoho skladeb totiž získalo díky novým aranžím zcela nový rozměr, hlasový projev interpretky navíc skvěle dozrál a Kylie má tak na kontě desku, která má šanci přežít celou její kariéru.

3. Susanne Sundfør - The Silicone Veil

Susanne Sundfør - The Silicone Veil
recenze alba | profil interpreta
"Obrovská síla 'The Silicone Veil' spočívá především v bezchybném vplétání klasického do futuristického. Téměř sedmiminutová 'Rome' se svou smyčcovou sekcí je toho skvělým příkladem; skladba-labyrint je svět sám pro sebe a jen s ní si vystačíte na několik večerů. "

Silikonový závoj je již třetím albem norské interpretky Susanne Sundfør, která svou tvorbu zasadila na pomezí elektronického popu a orchestrálních koláží. Nejvíce proto zaplesali milovníci smyčců, kteří mají rádi, když je zvuk klasických nástrojů podpořen elektronickými beaty. Susanne, která si veškerou hudbu skládá sama, toho dosáhla s nebývalou silou. Emotivní exkurz do zamrzlých emocí dálného severu vyšel na výbornou a i díky mnoha vlivům a žánrům obsažených na albu si Susanne dokázala podmanit celé Norsko. Ostatně, pilotní singl "White Foxes" pod tímto textem napoví více než jakákoli slova.

2. Ellie Goulding - Halycon

Ellie Goulding - Halycon
recenze alba | profil interpreta
"Ellie Goulding na albu 'Halcyon' prokoukla. Posunula se o obrovský kus dopředu a nabídla vše, co na debutu chybělo. Vymáčkla ze sebe to nejlepší a definitivně ze sebe sloupává tu hloupou nálepku holky od vedle."

Když se poprvé odnikud vynořila Ellie Goulding, byla obrovská škoda, že se jí nepodařilo výrazněji prosadit. Její křehký a zároveň zábavný electropop dočista pročísl zatuchlou atmosféru elektronického popu. Uspěla až s posledním singlem debutu "Lights" a na zvuku druhé desky se to nepřeslechnutelně podepsalo. "Halcyon" se nebojí plnějších a vrstvenějších aranží s výraznými hitovými melodiemi. Ellie díky tomu dokázala překlenout image nevinné blondýnky. Citlivost a emotivnost její verze popu nebyla upozaděna, jen tentokrát dala více průchod důraznějšímu a odvážnějšímu soundu. Na albu nenajdete slabé místo a andělské vokály mladé Britky nepřestávají okouzlovat od začátku do konce. Deluxe edice navíc přinesla další silný materiál, díky kterému deska "Halycon" stala jednou z největších popových událostí roku.

1. Lana Del Rey - Born To Die

Lana Del Rey - Born To Die
recenze alba | profil interpreta
"Lana si na albu potrpí na melodramatické aranže prosycené patosem a osudovými výroky, díky kterým se k posluchačům dostávají uhlazená velkoformátová cukrátka s filmovým nádechem. Elizabeth Grant většinu skladeb ukočířovala a za konzistentnost zasluhuje jedině obdiv."

Když se na scéně objevila Lana Del Rey, mnohým posluchačům došlo, že někdo takový tady dlouho chyběl. Najednou zde totiž byla zpěvačka s přitažlivým a podmanivým hlasem, která svůj talent neutápí v trendech, ale svou vlastní cestu si prošlapala unikátním stylem. Její rafinovaný debut "Born To Die" je ponuře protkaný sexualitou i citovým mamonem. Lana stvořila desku s retro nádechem, která svou mrazivou atmosférou nemusí prvoplánově oslovit každého, ale zároveň jen minimum posluchačů nechá chladným. Kombinace rozmáchlých orchestrálních aranží se soulovou příměsí a trip-hopovým podkladem interpretce vyneslo naprosto originální a rozeznatelný sound, jenž v současnosti tvoří jen ona sama. Toto album od začátku budilo vášně a vytrhlo z apatie i ty, kteří na pop zanevřeli. Mnozí z nich se neubránili a podlehli jejímu intimnímu a až mystickému kouzlu. A co více - perfektně dotažená reedice obohacená o disk "Paradise" dovedla celé dílo téměř k dokonalosti.

---

Vítězové se mohou poplácat po ramenech a tím naše výprava za nejlepšími okamžiky roku 2012 v popu končí. Jak už jsme předeslali na závěr první části, nadcházející měsíce nebudou o nic méně zajímavé než ty právě uběhlé. Čeká nás mnoho koncertů, desek a klipů od umělců, kteří snad ani nemůžou zklamat, a určitě i letos se objeví neokoukaní nováčci, kteří do světa popu přinesou svěží atmosféru. Pokud jste navíc dočetli až jsem, děkujeme za váš zájem. U další ročenky na shledanou.

I. část | II. část | III. část