Velice příjemné nepřekvapení

21.03.2012 19:58 - Radek Londin | foto: facebook interpreta

Jeden z titánů alternativního rocku se po nějaké době zastavil v Praze, tentokrát sám za sebe, respektive v doprovodu téměř o generaci mladšího bandu. Podpořen novou deskou "Blues Funeral" ukázal, že nemá smysl bát se smrti. Mark si ji vzal za ženu a pomalu s ní protančil sálem...

Live: Mark Lanegan Band

support: Creature With The Atom Brain
místo: Lucerna Music Bar, Praha
datum: 20. března 2012
Setlist: The Gravedigger's Song, Sleep With Me, Hit The City, Wedding Dress, One Way Street, Resurrection Song, Wish You Well, Gray Goes Black, Crawlspace (orig. Screaming Trees), Quiver Syndrome, One Hundred Days, Creeping Coastline Of Lights (orig. Leaving Trains), Riot In My House, Ode To Sad Disco, St. Louis Elegy, Tiny Grain Of Truth, přídavek: When Your Number Isn't Up, Pendulum, Harborview Hospital, Methamphetamine Blues
Fotogalerie

Creature With The Atom Brain, Lucerna music bar, Praha, 20.3.2012
© Honza Průša, musicserver.cz
Přijmeme-li pravidla rockové hry na poctivost, pak viděla Praha další z takřka dokonalých koncertů v podání Marka Lanegana. Jak už je u něho zvykem, obešla se strohá show bez jakýchkoli proslovů nebo vnějškových efektů. Na rozdíl od předchozí Laneganovy návštěvy, kdy byl zahalen hlukovými stěnami The Gutter Twins (jež tvoří s další legendou Gregem Dullim), měl tentokrát logicky daleko větší prostor. S profesorským klidem se chopil své příležitosti a proložil písně z albové novinky svými prověřenými držáky. Některé jeho aktuální žánrové odbočky na nové desce mohly puristické fanoušky rozladit, naživo však patřily k vrcholům večera. Vzpomněl také své mateřské Screaming Trees, nešlo ale o žádnou oslavu rockových sentimentů, ačkoli věkový průměr obecenstva výrazně překračoval obvyklé standardy.

O zcela vyprodaný Lucerna Music Bar se jako první postarali belgičtí Creature With The Atom Brain. Byl to warm-up v pravém slova smyslu, jelikož kapela v podstatě tvoří současný Laneganův koncertní band. Předvedli rock, který je přece jen trochu zemitější než současný zvuk pána večera - od hypnotických rytmických pasáží přecházeli ke grungeovým refrénům či zakouřenému country. Udělali tak promo svému novému počinu "The Birds Fly Now", který vychází během dubna.

Mark Lanegan Band, Lucerna music bar, Praha, 20.3.2012
© Honza Průša, musicserver.cz
Soustředěně zavěšený do mikrofonu ve strnulém gestu, které prolamovala jen občasná vzepětí při hlasově náročnějších pasážích, vytvářel Lanegan typicky démonickou atmosféru - výrazem i vzezřením připomínal jakéhosi rockového Hellboye. Tlumená a prakticky neměnná světla dojmu ještě napomáhala. Co se týče energie, šlo o spíše zataženější večer, obzvláště v pasážích, kdy na sebe navazovalo více bluesovějších kusů. Několik fanoušků to špatně neslo a párkrát narušilo tišší pasáže opileckými výkřiky, jinak se však publikum projevovalo nadmíru empaticky. Bylo totiž zcela přikováno Hlasem - každým dalším odžitým ro(c)kem života totiž jako by Lanegan přidal další vrstvu svému zaprášenému barytonu - který přes všechnu svou chraplavost neztrácí téměř soulový nádech ani schopnost jisté dikce. Nejvíce vynikal v kusech "Resurrection Song" nebo "One Hundred Days", jež dávají prostor ukázat více vokálních poloh. Ale třeba i uvolněná country záležitost "Pendulum" znamenala skutečný zážitek.

Mark Lanegan Band, Lucerna music bar, Praha, 20.3.2012
© Honza Průša, musicserver.cz
Z kapely upoutával největší pozornost kytarista Steven Janssens, a to nejenom vzhledem Johnnyho Cashe. Ve trojici hybnějších skladeb uprostřed setu předvedl své umění naplno. Týká se to hlavně melodických hrátek v songu "Crawlspace", jímž Mark připomněl staré časy Screaming Trees. Během výtečné "Grey Goes Black" zase Janssens vykouzlil nakopávající rytmický shuffle s bubeníkem Davidem Schroyenem. Potěšil velice solidní zvuk, v němž nezanikal žádný z nástrojů. Situaci jistě pomohl plný sál, protože hradba těl absorbovala nepříjemné dozvuky.

Lehce exotickým kořením koncertu byla například v rámci temných souvislostí rozjuchaná záležitost "Quiver Syndrome", rovným tanečním beatem vedená "Ode To Sad Disco" nebo "Harborview Hospital" s poletujícími kytarami ve stylu U2. Za pecky večera bych však označil otvírák "The Gravedigger's Song" a "Methamphetamine Blues", která naopak zakončovala přídavek. Ačkoli rytmicky stojí na opačných pólech, z obou se valí syrová energie, kterou Mark Lanegan v úterní Lucerně sice neplýtval, ale zase ji o to rafinovaněji dávkoval.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • hellboy (pavel, 21.03.2012 21:07) Reagovat

    přirovnání k hellboyi sedlo jak prdel na hrnec...

    • Re: hellboy (Slammer, 22.03.2012 10:28) Reagovat

      já furt váhal mezi Hellboyem a Tomem Waitsem :-D

      • Re: hellboy (Lastur Megahit, 22.03.2012 20:46) Reagovat

        Jasnej Radovan Lukavský!

  • LMB (Z, 22.03.2012 17:16) Reagovat

    Vyborny koncert, ve strasnem prostoru. Nevim jestli je to jen muj problem, ale LMB proste nemam rad.

    • Re: LMB (Rudla, 23.03.2012 10:50) Reagovat

      Souhlasim s Tebou.To místo je uplně na hovno a popírá zákony šíření zvuku prostorem.Ideální by byla Akropole.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY