Recenzovaný opus je záznamem vystoupení, které Tarja odzpívala v roce 2009 v koncertní síni Sibelius ve finském Lahti. Fanouškům bývalé vokalistky Nightwish zajisté neuniklo, že jejich ledová královna ze stejného koncertu minulý rok vydala DVD. Pokud jste ho již shlédli, víte, co od "In Concert" očekávat. Ostatní posluchači, kteří sličnou finskou sopranistku spojují především s metalovou a rockovou produkcí, budou z desky zřejmě v rozpacích.

Tarja se totiž rozhodla zavzpomínat na své původní hudební zaměření a publiku naservírovala komorní vystoupení plné operního zpěvu, bez výraznějšího hudebního, natož pak rock/metalového doprovodu. Pokud nepatříte mezi tvrdé jádro fanoušků Tarji Turunen či milovníky operních árií, budiž pro vás tato informace dostačující a čtení následujících řádků zcela zbytečné, stejně jako poslech celého alba.

Instrumentální doprovod pěvkyně, trio Harus, se totiž celých 60 minut drží velmi při zemi. Je decentní a omezuje se především na jemné varhanové podklady, místy proložené lehkými dechy za přizvukování trianglu, případně jiných klasických bicích nástrojů. Alespoň částečným oživením jsou občasné party kytaristy Marziho Nymana. Přesto se nejedná o žádnou překotnou gradaci skladeb, pomyslným vrcholem je jemný sólový výstup ve finské verzi "Tiché noci" a příjemný začátek "Heinillä Härkien". Paradoxně jedním z nejzajímavějších momentů na desce je pak instrumentálka "Astral Bells", kde se vzájemně doplňují jen kytara a zvonkohra, či závěrečná svižnější improvizace.

Neduhem nahrávky není fakt, že se Tarja podstatně vzdálila od své dosavadní sólové tvorby, ale samotný výběr a podání skladeb. Vystoupení chybí potřebná dynamika a díky fakticky minimalistickému hudebnímu doprovodu i výraznější náboj. Zapojení většího orchestru by v tomto případě bylo jen ku prospěchu věci. Spád tak nemají ani upravené "Walking In The Ai" od Nightwish nebo Tarjina "You Would Have Loved This".

K samotnému výkonu hlavní protagonistky z pohledu člověka, který detailně nerozumí opernímu zpěvu, nemůže být námitek. Tarja zpívat nepochybně umí, mám však dojem, že v rámci jejího žánru existují větší přebornice. Hodnocení nicméně v tomto případě přísluší přísným pánům ve fracích. Tarja Turunen zkrátka vydala koncertní desku, která osloví pouze její skalní příznivce a posluchače operní hudby. Ostatním naservírovala především pořádnou porci nudy.