V souvislosti s kapelou Stereolab se mi automaticky vybavují slova francouzská elegance. Stereolab totiž částečně rehabilitují pop 60. a 70. let v jeho zasněné naivitě. Zároveň čerpají i z francouzského šansonu a živí se i lehounkým elektronickým dezertem. Používají spoustu nezvyklých nástrojů, kouzlí s aranžemi, s výraznými klávesy, pohrávají si s jazyky. Tedy samozřejmě s anglickým jazykem a se zpěvnou francouzštinou. Přitom minimálně obsazením kapely je francouzská reminiscence myšlenkový kolaps.

Jedinou, kdo má úzký vztah k Francii, je totiž její rodačka a zpěvačka kapely Laetitia Sadier. Dalším základním kamenem je londýnský kytarista Tim Gane mající pro změnu blízký až nejbližší vztah k Laetitii. Potkali se v Paříži na koncertu bývalé Timovy skupiny Mc Carthy v osmaosmdesátém. A oba dohromady přivedli na svět skupinu o dva roky později. Prvním výrazným křikem narozeného dítěte bylo album "Peng!", vydané na značce Too Pure Records v roce 92, se kterým se dostali až na první místo nezávislého britského žebříčku. Sestava skupiny se průběžně měnila, až se na současném "Sound-Dust" ustálila šesti členech. Podle jmen jsou všichni původem Anglosasové. Tak si je pro začátek vyjmenujme, ať víme, s kým máme tu čest. Dalšími laboratorními badateli na poli alternativního popu jsou vokalistka Mary Hansen, perkusista Andy Ramsay, na desce absentující Morgane Lhote a poslední dobou basista Simon Johns. Všichni dohromady tvoří páteř i hudbu Stereolab, samozřejmě i s přispěním nezbytných hostů (obligátní klávesový mág Sean O'Hagen z High Llamas) dotvářejících bohatý sound typický pro skupinu. Ke kosmopolitnímu, postmoderně popovému zvuku přispívá i fakt, že album bylo z většiny nahráno v Chicagu pod dohledem producentů, starých známých Johna McEntirea a Jima O'Rourkea.

Název nové desky je až nestereolabsky krátký, když si vzpomenu třeba na alba "Cobra And Phase Groop Play Voltage In The Milky Night", "Transient Random Noise Bursts With Announcements" nebo "The First Of The Microbe Hunters". Jejich jména připomínají levnou sci-fi a plně dokumentují hravost, která ve skupině vězí.

Hudba Stereolab se jinak dá přirovnat ke kaleidoskopu objevujících a mizejících obrazů, které se už nikdy nevrátí a přitom máte u většiny pocit deja vu. Je to hudba mnohovrstevná, sférická, hýří přehršlí smyček, roztomilých efektů, samplů, dechů a občas i ambientních ploch. Laetitia v rámci jedné skladby plynule přechází z jednoho jazyka do druhého, a tak ani název písničky není pro užitou řeč rozhodující. Využívají také vícehlasný zpěv, kdy Laetitii doprovází ještě Mary a Andy. Okouzlující je Laetitiina angličtina evokující výrazné zpěvačky zpívající v jiném než rodném jazyce. Namátkou třeba legendární Nico z Velvet Underground. Právě i vokálem zpěvačky mohou Stereolab připomínat francouzské Saint Etienne, ale na rozdíl od nich jsou hůře uchopitelní, protože jejich písničky často postrádají hlavní nosný melodický motiv a tříští se do momentek jako kapky vody na skle jedoucího vozu. Vše je komplikované, a tak i když se postupy skupiny i melodie na albech docela opakují, ani po několika proposlouchání se novinkou "Sound-Dust" nejste unaveni nebo znuděni.

Myslím ale, že je to zároveň hlavní výtka posluchače skupiny. S milým úsměvem a šarmem nám poslední dobou Stereolab servírují kuře na sto způsobů. Výběr receptů z toho podařeného z minula. Ale vždycky je to jenom kuře. Přeci jen snaha, nebo spíš autorský přetlak, vydávat každým rokem jedno album musí být někde znát. Pokud bychom totiž počítali i minialba, kompilace a promo nahrávky (občas je obtížné rozlišit, co je co), je poslední deska už čtrnáctou v pořadí. A tak - nebylo by pro tuhle "stereolaborku" lepší místo řady lehce nadprůměrných alb následujících často v krátké časové prodlevě, vydávat jen občas jedno skvělé?

CD k recenzi poskytla firma Warner Music.

Album: Stereolab - Sound-Dust
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 63:37
Skladby: Black Ants In Sound-Dust, Spacemoth, Captain Easychord, Baby Lulu, The Black Arts, Hallucinex, Double Rocker, Gus The Mynah Bird, Naught More Terrific Than Man, Nothing To Do With Me, Suggestion Diabolique, Les Bons Bons Des Raisons