Situace v sálu Music Baru vzbouzela v příchozích chmurné pocity. Za mixážním pultíkem se vlnil osamělý DJ, tedy pouhá polovina projektu Kids At The Bar, na nějž zezdola koulela oči sotva třicítka návštěvníků. U barů si pro změnu znuděně dloubala nehty hrstka natěšených teens, další fanoušci ale nikde. Majestátní kovové zábrany před pódiem působily v ten moment směšně, natožpak gigantická světelná aparatura, která pomalu avizovala příjezd Madonny... Zas taková tragédie se však nakonec nekonala, diváci se postupně pomalu (ale přece!) přitrousili hlavně během ne příliš zábavného setu indietronických The Limousines. Security se tím pádem u vchodu nijak neztrhala a překvapivě žertovala s návštěvníky. Ha ha.

"Dance With The Devil" everyone! The Sounds hned po předehře vsadili na houpavou melodii skladby z nové desky "Something To Die For". Retro zvuk kláves fandy lehce rozpohyboval, větší úspěch ale sklidila až následná "Queen Of Apologies". Zpočátku se zdálo, že výkon švédské formace bude velice podprůměrný. Frontwoman Maja se sice snažila prolomit chladnější atmosféru, jenže při první zastávce v pražské metropoli mohla jen těžko vědět, co na studenější české publikum platí. Od poloviny naštěstí dostala show náboj a spád, a to ať už díky peckovějším songům nebo celkovému uvolnění obou stran.

Maja Ivarsson není žádná květinka. V nenápadných černých skládaných šatičkách sice vypadala křehce, ale jen do té doby, než si do koutku úst ležérně vložila cigárko. Během setu si ještě několikrát zapálila, počtem vykouřených cigaret však profesionálního jevištníka kuřáka Villeho Vala z finských HIM nepokořila. Snad příště. Třiatřicetiletá blondýna má totiž jinou přednost - své nohy. Ty na koncertech s vysokou oblibou obvykle zvedá do nebeských výšin, tentokrát však jen laškovně nadzvedávala svou sukni, sem tam si zkusila nějaký ten kopanec do vzduchu, ale jinak si pánové Majiny nohy moc neužili. Za to si ale mohli vychutnat jiné věci - například vcelku bezchybný zpěv, skákání z reprobedny v deseticentimetrových podpatcích (jak to sakra ustála?), flusání či neslušné řádění s mikrofonem. V neposlední řadě byla potetovaná Švédka "fucking happy", "fucking proud" a my jsme byli "fucking awesome". Takový zkrácený slovník Courtney Love, nemyslíte? Zatímco muži vyjeveně civěli, dámské osazenstvo se z Majiných kousků evidentně těšilo. Pětice se prezentuje drsněji, než by odpovídalo jejich žánrovém zařazení, ale co už.

Čerstvý materiál nových Blondie se dal od starších fláků velice snadno rozpoznat. V nynější tvorbě totiž upřednostnila kapela electro sound před kytarami a bohužel se přiklonila i k melodicky primitivnějším refrénům. Důkazem toho budiž i odehraná píseň "The No No Song". Jak se ale zdálo, výraznější odpor k mladším skladbám Lucerna neměla. Naopak je měla docela zmáknuté, takže při "Better Off Dead" statečně zpívala, nebo se vrtila do tanečních rytmů. Zpomalila jedině při baladě "Night After Night", kterou Maja procítěně zazpívala do očí místnímu mladíkovi. Padl i nějaký polibek? To už je jedno, jeho slečna s ním za to stejně pár dní nepromluví.

V přídavku zazněla např. discem pozměněná "Tony The Beat", a jakmile bloďatá kštice se svým doprovodem zmizela v zákulisí, nedokázali návštěvníci přestat tančit. "Je to taková tucka s kytarama," pokrčil nechápavě rameny jeden chlapík. Asi jo, ale vážně dobře vymyšlená. Na prvním koncertu The Sounds v Česku sice neomdlévaly davy, ale svou muzikou alespoň roztančili chmurný únor. "Yeah Yeah Yeah".