Je fajn si občas odpočinout od hlučných zkreslených kytar, artilerie bicích a vokálu ničícího okenní tabule. V akustické podobě jsou navíc písničky svlečeny na kůži a posluchač v nich mnohdy najde i to, o čem se ani netušilo. Mým nejoblíbenějším unplugged albem je už dlouho deska Whitesnake "Starkers In Tokyo", kde velký David Coverdale zpívá to nejlepší ze svého katalogu jen v doprovodu akustické kytary Adriana Vandenberga a zní to parádně.

Podobný přístup zvolil i další zpěvák s mocným hlasem Chris Cornell. Díky prostému aranžmá vokál plus akustická kytara skvěle vynikne jeho nádherná barva hlasu. A hlavně, i písně z rozpačitého alba "Scream" se ukázaly jako kvalitní skladby, které byly poněkud pokroucené Timbalandovými aranžemi a zvukem, jenž nepotěšil asi mnohé příznivce Soundgarden. Na "Songbooku" se naštěstí posluchač může soustředit na píseň samotnou v podání skvělého živého zpěváka, stačí jen střídmý kytarový doprovod. Cornell je tu jediným důležitým prvkem a za nic se nemůže (a nechce) schovat.

Setlist je poskládán naprosto ideálně: pokrývá všechna období zpěvákovy kariéry a kapely, v nichž působil - kromě Soundgarden a Audioslave je tu dokonce připomínka prehistorické Temple Of The Dog v podobě "Call Me A Dog" (ty vyzpívané výšky na konci posluchači nadšeně kvitují), přihazuje ukázky ze sólové tvorby, dvě výborné coververze ("Thank You" Led Zeppelin a Lennonovu "Imagine") a jednu zbrusu novou věc (závěrečná "The Keeper" je použita v soundtracku filmu "Machine Gun Preacher").

Nemýlím-li se, na jaře (možná i dříve) by měla vyjít nová studiová deska Soundgarden. "Songbook" vznikl na akustickém turné, kterým si Chris Cornell krátce odskočil z koncertního reunionu kapely. Je to výtečná sbírka nejlepších Chrisových skladeb a v této osobnější podobě také mnohem přínosnější než pouhá sbírka největších hitů. Ukazuje, že je to stále fantastický zpěvák.