Praha už se sice definitivně dostala na koncertní itineráře většiny současných zajímavých kapel a projektů, má to však jeden háček - nepatří mezi prominentní místa a většina se jich staví někdy mezi víkendy. Velká část koncertů tak vychází na pondělí, po obvyklém Wochenende v Německu. Oblíbenost začátku pracovního týdne snad nemá cenu rozvádět a bohužel se často podepíše i na atmosféře koncertů. Metronomy se tuto pondělní deku podařilo roztrhat na kusy. Dost jim k tomu pomohlo mladší natěšené publikum v téměř vyprodaném Lucerna Music Baru.

Příjemný dojem za sebou zanechalo půlhodinové vystoupení Gross Magic. Mladičká čtveřice z nevysychající studny britských kapel přistoupila ke koncertu s vědomím své úlohy v rámci večera; tedy bez velkých gest nebo snahy hecovat publikum. Jejich psychedelický mix lo-fi popu s devadesátkovou kytarovou alternativou nabídl hromadu nenápadných melodických linek i zajímavých zvratů. EPčko "Teen Jamz" budiž ideálním poslechem pro všechny, kterým přišla aktuální deska Ariel Pink's Haunted Graffiti moc sedmdesátkově funky.

Bouřlivý jásot vítal Metronomy hned při začátku úvodního songu "We Broke Free" a sejmul z kapely závaží. Už během druhé roztančené "Love Underlined", jednoho z fanouškovských favoritů na nové desce, kapela působila naprosto uvolněně. Nekonalo se žádné počáteční oťukávání a vše od začátku bezproblémově odsýpalo. Letošní LPčko zjednodušilo zvuk formace a přidalo více živých prvků. V Lucerně se potvrdilo, že jsou nové kousky pro koncertní provedení jako stvořené. Například kombinace zasněnější "She Wants" s následující odpíchnutější "Corinne", kde přijde ke slovy typický Metronomy trademark prvek - oldschoolová syntezátorová vyhrávka - fungovala perfektně. Další jistotou bylo zařazení hitové dvojkombinace "The Bay" a "The Look" za polovinou koncertu. Končetiny některých návštěvníků tehdy vystřelily nad hlavy tak impulzivně, že když v nich zrovna trůnil kelímek s pivem, na okolí se snesl chmelový chrst.

Každý ze čtveřice osvěžil koncert něčím jiným. Klávesák a kytarista Oscar Cash několikrát přispěl krátkým saxofonovým sólem nebo lehkými tanečními kreacemi, lídr Joseph Mount měl všechno pevně v rukou, a to včetně nezbytných lichotek publiku (slib brzkého návratu do Česka mu šlo v náladě večera bezpečně věřit), basák Gbenga Adelekan házel vtipné grimasy, tancoval a hecoval publikum a Anna Prior za bicími soustředěně pomrkávala, protože právě ona byla metronomem celé show - velice rozkošným, mimochodem.

Show měla jednu slabinu, a tou bylo - sportovní terminologií řečeno - špatné rozvržení sil, z něhož lze však kapelu vinit jen částečně. Hned ze začátku to společně s publikem rozjela a koncert gradoval už někdy v polovině, závěr byl tudíž trochu povadlý. Na sarkastické disco "On Dancefloors" nebylo publikum naladěné. Vše vynahradil skvěle zvolený přídavek - duet Anny a Josepha, aneb The xx s happy-endem "Everything Goes My Way" připravil na závěrečnou bláznivou party věc "Radio Ladio", která asi nejvíce souzněla s náladou většiny publika.

Pondělní koncert položil skvělý základ, aby začali Metronomy navštěvovat Prahu pravidelně, jak už bývá v Česku (trapným) zvykem. Na rozdíl třeba od polo-Čechů Kosheen ale odjakživa nahrávají smysluplné desky a evidentně v tom hodlají pokračovat, takže nebudou tak často dostupní a ve slevě. Jejich koncert by stál za zopakování... klidně už zítra!