Kate Bush po třiceti třech letech vydala dvě desky v jednom roce. Po "Director's Cut" je však "50 Words For Snow" plnohodnotným opusem s novým materiálem. Pouhých sedm kompozic se teskně třepotá podle směru větru, hluboké emoce dopadnou s každým úderem do klávesy klavíru. Místy drobet ponuré, ale i taková je krása.
"Director's Cut" nebyla regulérní sešlost nových písní, jednalo se o přepracované verze jedenácti skladeb z dvou starších desek
Kate Bush - "The Sensual World" a "The Red Shoes". V době vydání však bylo důkladně pod pokličkou drženo jedno malé tajemství - další cédéčko plné nových koláží emocionálního smutku paní Zimy, která své slzy dojetí nahradila sněhovými vločkami. "50 Words For Snow" je chmurnou revizí zimního období, a nemá tak být chápáno jako typické vánoční album, která v tuto dobu zaplavují trh, protože zde nenajdete žádné několikrát obehrané "Silent Night". Sedm rozsáhlých kompozic je toho jasným důkazem.
Jediným společným činitelem může být chápan pouze jev, že novinka je tišší s důrazem na každičký detail. Kate a její cit pro instrumentální rozhled, to je k nezaplacení. Vystačí si s minimem, rozsáhlé hudební
básně přesto vykrystalovaly v úchvatné tvary. Do popředí se dere jazzově znějící klavír, za kterým tedy sice nesedí třeba
Jamie Cullum, kterého Kate Bush obdivuje, ale ona sama. Tento hmatatelný vliv nabízí nové vnímání tvorby této dámy a umožňuje naplno odhalit nepřeslechnutelný hlasový projev, který je pro ni tak typický a snadno rozpoznatelný v záplavě jiných zpěvaček. Na "50 Words For Snow" však hostuje hned několik vokalistů. To je svým způsobem novinka - Bush se totiž nechala unést kontrastem jejího hlubokého hlasu s výškami mužských
protějšků; neočekávejte tak žádnou (možná i netrpělivě očekávanou) spolupráci s
Peterem Gabrielem.
Stále platí, že Kate Bush dokáže s lehkostí navodit obrazy svého smyšleného a prapodivného světa, v němž se tyto příběhy veskrze odehrávají. Název "50 Words For Snow" prý vznikl na základě jakési domněnky, že Eskymáci pro označení sněhové vločky používají minimálně padesát slov. Úvodní "Snowflake" je jakýmsi varováním nad příliš hlučnou realitou, v které není slyšet tichý dopad sněhových vloček na promrzlou zem, nepřeslechnutý je zde její syn Albert. Chorál "Lake Tahoe" je téměř operním souzněním Kate a Stefana Robertse; určitě zde nepřehlédnete krapánek duchařskou zápletku o potkávání se s přízraky. Stephen Fry recituje v titulní "50 Words For Snow" a "Snowed In At Wheeler Street" je přiznaným duetem s
Eltonem Johnem. Osobně zastávám názor, že v tomto případě bohužel jejich hlasy tak hezky nesouzní a tato kompozice je spíše rušivým elementem a tak trochu bourá kompaktnost. Závěrečná "Among Angels"naopak funguje jako jakási fantaskní balada lásky.
"50 Words For Snow" je posmutnělý pohled na padající sněhové vločky, scenérie stromů bez listí a na dobu, kdy se dny brzy halí do hutné tmy.
Kate Bush je znamenitou vypravěčkou poutavých příběhů. Snad ji nikdy neopustí ono zalíbení ve věčné téma lásky a životních údělů. Drobný přehmat s Eltonem Johnem nepokazí celistvé vnímání této koncepční desky, jež si najde hned několik nadšenců, ale i odpůrců zároveň - není to totiž její typické dílo, jež zapadne do celku deseti vydaných alb.