Jiné, ale opět výborné kafe

24.11.2011 09:00 - Petr Bláha | foto: facebook interpreta

V roce 2003 se zdálo, že je Inekafe na vrcholu a nic ho nezastaví. Ani ten nejzarytější pesimista by tehdy neodhadoval, že se na další desku bude čekat osm let a mezitím dojde k rozpadu kapely. Nakonec se ale všechno v dobré obrátilo a novinka nazvaná "Právo na šťastie" je tu.
9/10

Inekafe - Právo na šťastie

Skladby: Čo ak nie, Právo na šťastie, Karanténa citov, Keď sa všteci zjednotíme, Veľkou palicou IV, Figúrka, Špinavé objatie, Končím, Ani minútu, Paralyzovaný, Koridor do raja, 90%, Petra po rokoch, Keď sa všetko (k)rútí
Vydáno: 14.11.2011
Celkový čas: 43:24
Vydavatel: Universal
Nová deska Inekafe? Jaká je? Jiná a asi dost překvapující. Charakteristický rukopis kapely vtiskl frontman Vratko do hudebně nejsložitějšího, nejpropracovanějšího a asi nejnestravitelnějšího alba. To ale bez nějakého delšího váhání lze označit za nejlepší desku skupiny. V tuto chvíli se zcela určitě již ozývají první nesouhlasné hlasy, takže se pojďme podívat na důvody, proč je novinku možné považovat za nejlepší zářez v jejich diskografii.

Osm let je dlouhá doba a za ten čas připraví solidní materiál kdokoliv kromě Axla Rose. Velkým plusem je i to, že skladby vznikaly bez vidiny toho, že někdy skutečně vyjdou, takže nebyly svazovány termíny a mohly v klidu dozrát. A na první pohled je z nich slyšet lehkost a žádná křeč, která přece jen na dřívějších deskách občas rezonovala. Navíc kapela vzdala hold legendární Zóně A velmi povedenou coververzí hitu "Keď sa všetci zjednotíme", což jen svědčí o upřímném úmyslu vzdát hold skutečné legendě.

Nahrávání zabralo formaci skoro rok a ve studiu se sešla asi v nejsilnější sestavě, která se mohla sejít. Na propracovaných aranžích je to dost znát a velmi potěší práce se zpěvy, která je na perfektní a u této kapely na dosud nevídané úrovni. Stejně tak je výrazné zlepšení u kytar, které jsou navrstvené a obsahují mnoho zajímavých linek, již to není jen klasická jednoduchá zdvojená kytara, nahraná na levou a pravou stopu. Baskytara taktéž parádně duní a zdatně sekunduje skvělému Dodovi za bicí soupravou. Když k tomu připočteme hostující dechaře z Polemic a Jimiho Cimbalu, je výsledek skvělý.

Hlavní zbraní kapely byly vždy texty, které dokázaly oslovit publikum, protože pojednávalo o vcelku běžných problémech. I teď tomu není jinak, ale forma je výrazně dospělejší. Ale taky to občas zaskřípe, třeba když v úvodní "Čo ak nie" dojde na absolutní rým. Samotná náplň je pak zvláštně pesimisticky naladěná, avšak v každém textu se objevuje kus naděje do budoucna. Dalo by se říci, že album vystihuje ducha doby, jak ji vnímá mladá generace.

Inekafe dospělo a vyzrálo, ale udrželo si vlastní tvář, bez stresu si natočilo desku pro radost sobě i fanouškům a ukázalo svou velikost. Songy jako "90 %" nebo "Figúrka" dokazují, že kapela je bezesporu již skutečnou legendou, která ukázala, že punk má na hudební scéně svoje pevné místo a dokáže mít i hodně lidskou tvář. A nezbývá než doufat, že další deska nebude zase za osm let.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY