Sedmdesát minut bubenické nudy

29.10.2011 10:06 - Jaroslav Hrách | foto: facebook interpreta

K aerobnímu cvičení patří hudba. Pokud se rádi hýbete před televizí, nahrávka "Drum & Walk" by vám měla celý trénink zpříjemnit. Nebo také ne. Ivo Batoušek, profesionální bubeník, lektor, muzikoterapeut a dokonce hudební skladatel, připravil společně se svou skupinou Jumping Drums unikátní hudbu.
2/10

Ivo Batoušek - Drum & Walk

Skladby: Dreams Of India, Mind Walker, Dragon Walk, Space Walk, Taiko Rider, Sahara Walk, Summer, Walk With Flute, Dance And Drums, Ambient Toms, Live Machine, All Impossible, Jazzy Walker, Hard Time, For Power, Dragon, First Step With Marimba, Rainbow In New World
Vydáno: 06.05.2011
Celkový čas: 69:47
Vydavatel: Drum Record
Celé to začalo hudebně-sportovní akcí s následujícím konceptem. Návštěvníci se na akci rozdělili do dvou skupin - cvičící a necvičící. Jedni obsadili místa na běžících pásech, druzí se posadili na židli a sledovali koncert bubenické skupiny Jumping Drums. Nápad je to pěkný, podařilo se zkombinovat příjemné s užitečným. Ale bylo zapotřebí vydávat k tomu všemu hudební album?

Deska o stopáži přibližně sedmdesáti minut možná funguje dobře jako kulisa. Možná se na ni dá cvičit. K normálnímu poslechu ale určena není, i když se Ivo Batoušek, autor všech nahrávek, chlubí tím, že použil speciálních technik muzikoterapie. Jestli tím zamýšlel přivolání bolesti hlavy, nervozitu, či navození úzkosti, daří se mu to výborně. Marně jsem čekal na slibovaný revitalizující proces, snad při dalším poslechu.

Každý track na desce má svůj specifický zvuk. Například "Dream Of India" se nese v typickém indickém stylu, při poslechu "Dragon Walk" se vám může zdát, že sedíte v čínské restauraci a čekáte, kdy vám už konečně přinesou jídlo. Při "Dance And Drums" nebo "Space Walk" si vychutnáte podivné elektronické zvuky. "All Impossible" svou svižností rozproudí krev v žilách. Dojde i na potemnělé skladby, jednou z nich je třeba "Hard Time". Poslední "Rainbow In New World" krásně uzavírá celé album za zvuku příjemné hry na klavír a hřmění. Prostě od všeho něco, každý si určitě najde to své.

Ve skutečnosti je to velká nuda, na kterou by mě nebavilo ani cvičit. Občas jsem měl pocit, že se mi zaseklo cédéčko v přehrávači a pořád se mi opakuje část skladby. Bubeníci bubnovat umí, to kámen úrazu není. Ale všechny ty nástroje, které se snaží dokreslit atmosféru, nezní moc konzistentně, a pak z toho vzniká pěkný guláš.

Na sportovní akci je to asi pěkná podívaná, zvlášť když se sejde skupinka lidí jdoucích na mechanických pásech. Jako plnohodnotné album to nefunguje a zajímalo by mě, kdo si ho dobrovolně pustí, protože se mu líbí. Zapomněl jsem vlastně na samoléčebné a revitalizující procesy. Další poslech a stále nic. Co dělám špatně?


DOPORUČENÉ ČLÁNKY